summer break 2018

5. září 2018 v 19:04 | Ej.
učebnice, testy, sešity, davy lidí, fronta na záchodech, 12 hodin mimo domov, uaaaa.

tak. A teď když už se můžu zase trochu normálně nadechnout, se chci vrátit k tomuhle létu. Létu zamilovaný užsedmnáctky. Která celý svý narozky myslela na to, jak je stará. no fakt! Léto mám v hlavě jako jednu velkou šmouhu. Každopádně celý to odstartoval výlet na vodu. Voda s holkama, který mi jsou nejblíž. Se kterýma se nestydim chodit s mastnýma vlasama a outfitu z velký mikiny, průsvitných legín, přes ně natažený teplý ponožky a svítivý kroksy. nestydím se ani koupit si oranžovou vestu a dokonce výletu ji nesundat. A v neposlední řadě se nestydim zprasit celou vaničku pikao nanuka a poslat svoji nechutnou fotku všem lidem, na kterých mi nějakým způsobem záleží. Byl to prostě boží start.

Tohle léto taky znamená party. Zrovna ta první byla úplně nejlepší, nejvíc vytančená a vysmátá. No a pak byly ty slavný narozeniny. velká holka, tak bych se měla asi cítit. skorodospělá. Ale přesto, že si na to už začínám zvykat, nedávno jsem si zkusila rozjet auto!!!!!!!!, stejně vím, že nespěchám. Na nic nespěchám, protože miluju to, co je teď. Každopádně, byla jsem dojatá ze všech zpráv a upřímných gratulací. Vždycky jsem měla radost, když mi lidi na zeď na facebooku psali přání. Přišla jsem si oblíbená a vlastně jsem byla docela pitomá, jako my všichni, když se podíváme do minulosti. :D Bylo to pro mě hrozně důležitý, jako kdyby mě měla zpráva "všechno nej" nebo spíš počet takových zpráv posunout někam výš na pomyslném žebříčku popularity nebo co... snad nejsem jediná, která to dřív takhle brala, jinak se půjdu asi fakt zahrabat. Ale teď mi ta krásná slova dokonale zlepšila den a o to má správně jít, ne?



Velkou část prázdnin jsem strávila s rodinou. Malé jednodenní výlety, přespávání u babičky, tradiční pobyt ve Špindlerově mlýně. Dny, které nejsou ničím zajímavé, ale pro mě znamenají mnoho. Jsou to věci, bez kterých si léto nedokážu představit a jsem za ně nesmírně vděčná.

A pak jsou tady ty moje hvězdičky. Lidi, díky nim zapomínám na to špatný. Lidi, se kterýma to špatný vlastně mizí úplně. Přátelé, kteří jsou vším. Nekonečné návštěvy novýho asijskýho bistra, koktejlíčky, smích nad flaškou rumu, jízdy na kole po okolí, opíkačky maršmelounů v altánu za městem někde na konci světa. Západy slunce, obří zmrzlinový poháry a jiný žranice neskutečných rozměrů. Koupačky, opalovačky, ožrávačky, přespávačky. Myslím, že korunu nejšílenějšího nápadu tohle léto získává datum 10. srpna. Den, kdy jsem se rozloučila s tou moji nejmilovanější spolusedící. Teď už začíná druhý týden v německé škole a já ji držim všechny palce, který mám. Ale už se o ní nebojím, víte? Znám ji, možná víc, než by sama řekla a vím, že to zvládne. a kdyby něco, jsem kdykoli připravená odklidit ji znova to místo vedle mě. Každopádně, toho 10. jsme vyrazily do kavárny. hezky ledový kafíčko, znáte to. Pak jsem si obešly naši mizernou pouť, pro jistotu 3x, kdyby jsme náááhodou něco přehlídly. nepřehlídly. No a potom? Potom už bylo okolo pátý a tak jsme vyrazily do Alberta a koupily si obří grilovaný kuře. celý. No a potom jsme došly k řece u místního staďáku a celý ho sežraly. Musím se smát, když si na ten večer vzpomenu.
Taky se tu stejně jako každý půlrok ukázal náš nejmilejší Angličan. A já zase zjistila, jak jsem ráda, že ty lidi znám. achjo, vždycky když píšu tyhle vzpomínkový články, mám husinu.


Kromě jednodenních výletů jsme s mamkou a babičkou vyjely i na jeden třídenní a byly to jedny z nejhezčích dní prázdnin. Jsme tři generace, tři holky, co spolu už objely mnoho míst a když si vzpomenu na tyhle dny, nebo na všechno, co jsme spolu zažily, zalije mě tak krásný pocit! Není nic důležitějšího, než pevné zázemí, rodina ve které můžete být sami sebou.. A tak jsem s mojí babičkou poprvé popíjela víno na Hrubé skály v Českém ráji. Vím, že to byl důležitý krok jak pro mě, tak pro ni. Vždycky mi říká, že by mě nejradši zmenšila. Přála by si, abych zase jezdila ze školky rovnou k ní do chalupy a mohla se o mě starat. A je mi trochu smutno, že čím jsem starší, tím víc mě babička musí brát jako vzácnost a někdy se třeba 14 dní nevidíme. A proto byl tenhle výlet tak důležitý, protože jsme byly jenom my.

a taky bylo ještě jiný významný datum. Den, kdy jsme s boyem oslavili půl roku. Všechny ty plesy, procházky, lyžovačky, pohledy, zprávy, smích.. Je to neskutečný, jak moc to uteklo. Den po dni, zážitek po zážitku a je to tady. Hrozně ráda vzpomínám na minulý školní rok. Na to, jak to všechno vlastně začalo. Je to hrozně zvláštní, protože to vlastně nebylo vůbec jednoduchý a kdyby mi někdo v prváku na jaře řekl, že spolu skončíme, tak se mu vysměju do obličeje. :D Ale teď se mi vybaví jenom to hezký, jakoby to k tomu celou dobu vedlo. Jakoby to vlastně lehký bylo. A jsem šťastná za to co mám, za to všechno krásný co se stalo a ještě stane. Za to, že ho mám.. božínku, nesnáším ho.
Ten den jsme jeli do letního kina kousek za městem a já si připadala jak ve všech těch knížkách. Snášející se tma, procházení při pobřeží našeho "městskýho moře" a on. Hah, to je slaďák, co?


Na to, že jsem extrémně naivní človíček už vím, že to není vždycky úplně tak moc knížkový jak bych chtěla. Tohle léto pro mě byla vlastně taková velká zkouška a popravdě nevím, jak dobře jsem ji zvládla. Je to něco, co jsem řešila hlavně sama v sobě, věci které nikdo jiný nepochopí a je jen na mě, abych si je vyřešila. Ale jsem šťastná. Teď tu sedím a cítím se mnohem silnější, vyrovnanější a hlavně věrnější sama sobě a to je podle mě nejdůležitější. Protože až když si uvědomíte něco, co vám na sobě vadí, teprve potom pochopíte chování druhých. alespoň trochu. A to teďka myslím úplně obecně.. jenom se nad tím zkuste zamyslet.

Popravdě by mě docela zajímalo, jestli to bude takovýhle i za šedesát let. Až budu vzpomínat na život, který už bude za mnou. Až už mi nebudou dělat problémy mastný vlasy, pupínky, nesplněný představy nebo málo propařený letní večery. Až budou tyhle roky s téměř nulovými povinostmi za mnou a až bude má naivita pošramocená občas bolestivou realitou. Ale znám se a vím, že naivní snílek budu asi tak trochu vždycky. A víte co? Vlastně si přeju, abych tou dobou někdy v daleké budoucnosti měla ten stejný pocit co mám teď když vzpomínám na dětství, základku, tyhle skvělý měsíce velký holky, která paří, miluje a užívá si. Když vzpomínám na tohle léto. Chci abych cítila přesně tohle. Hřejivý pocit někde mezi žaludkem, srdcem a duší. Pocit správnosti. Štěstí za všechno, co se stalo.

Takže děkuju za tyhle dva měsíce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 9. září 2018 v 13:27 | Reagovat

To je fajn, že se nestydíš a jsi přirozená, sama sebou, nestresuješ se kvůli vzhledu.
Já mám narozky zase v září.. už se to blíží. Bude mi 21.
Událo se za to léto toho docela i dost!
Měj se hezky! :)

2 Eli Eli | Web | 28. září 2018 v 11:19 | Reagovat

Panejo!!! Z tohohle článku na mě jde tak strašně super nálada!
Já jsem si léto taky užila, s těma mýma ♥ na chatě, v aquaparku, s rodinou na výletech a oslavách... Jak moc mi to teď chybí.. ale zase bude něco nového!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama