Září 2018

Princové nejezdí na koni. milují.

9. září 2018 v 11:39 | Ej. |  MYŠLENKY
Čas plyne a já dostala možnost seznámit se s jedním člověkem. Úžasným člověkem, který mi toho za pár hodin hrozně moc předal. Který ve mně probudil zvláštní pocit. Víte, vždycky se snažím řídit mottem, nikdy není nic tak moc špatné, aby to bylo opravdu špatné. Často se k téhle větě upínám a snažím se přetrpět se zadrženýma slzama životní situace, které nejsou lehké. Takové ty, které máme všichni a které prostě musíme překonávat.
Tenhle člověk posunul tuhle větu ale úplně někam jinam. Je to klučina, který přijel sem do Česka na výměnný pobyt z Venezueli. Nádherná země plná obrovského nerostného bohatství, krásných pláží a někdo by možná řekl ráj na zemi. Právě on mi popsal aktuální venezuelskou situaci. Líčil mi zrůdnosti, které se tam dějí. denně, možná právě teď. Měla jsem husí kůži, když mi vyprávěl o kriminalitě. "Když bys šla ve dvě hodiny ráno z party domů, hrozí, že se ti něco stane. Okradou tě, znásilní, ukradnou nebo hůř, zemřeš. Proto mě vždycky vyzvedává taťka a z domu běžím rovnou do auta." V tu chvíli jsem měla slzy v očích, které jsem se silou vůle snažila zatlačit, protože čemu bych pomohla? Tu zemi litují miliony lidí. Brečet v téhle situaci je naprosto nepodstatné. A tak jsem zkousla zuby a poslouchala dál. "Když jsem se osobně účastnil manifestace, byl to nejhorší zážitek v mém životě. Stovky lidí bojovaly za svoji zemi. Byl jsem pyšný a myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věci, chránit svoji zemi. Jsou mezi námi opravdoví bojovníci, kteří berou hozené bomby a hází je zpátky na policii." V jeho očích byla vidět hrdost. Ale taky zoufalství, protože pro něj, jakožto sedmnáctiletého studenta se zdá situace bezvýchodná. Vyprávěl mi také o slzných granátech, které proti nim používají při demonstracích a o tom, jak na pár okamžiků zapomněl kde je. Zapomněl co se kolem něj děje, když s bolestí v očích klesal k zemi.

summer break 2018

5. září 2018 v 19:04 | Ej.
učebnice, testy, sešity, davy lidí, fronta na záchodech, 12 hodin mimo domov, uaaaa.

tak. A teď když už se můžu zase trochu normálně nadechnout, se chci vrátit k tomuhle létu. Létu zamilovaný užsedmnáctky. Která celý svý narozky myslela na to, jak je stará. no fakt! Léto mám v hlavě jako jednu velkou šmouhu. Každopádně celý to odstartoval výlet na vodu. Voda s holkama, který mi jsou nejblíž. Se kterýma se nestydim chodit s mastnýma vlasama a outfitu z velký mikiny, průsvitných legín, přes ně natažený teplý ponožky a svítivý kroksy. nestydím se ani koupit si oranžovou vestu a dokonce výletu ji nesundat. A v neposlední řadě se nestydim zprasit celou vaničku pikao nanuka a poslat svoji nechutnou fotku všem lidem, na kterých mi nějakým způsobem záleží. Byl to prostě boží start.

Tohle léto taky znamená party. Zrovna ta první byla úplně nejlepší, nejvíc vytančená a vysmátá. No a pak byly ty slavný narozeniny. velká holka, tak bych se měla asi cítit. skorodospělá. Ale přesto, že si na to už začínám zvykat, nedávno jsem si zkusila rozjet auto!!!!!!!!, stejně vím, že nespěchám. Na nic nespěchám, protože miluju to, co je teď. Každopádně, byla jsem dojatá ze všech zpráv a upřímných gratulací. Vždycky jsem měla radost, když mi lidi na zeď na facebooku psali přání. Přišla jsem si oblíbená a vlastně jsem byla docela pitomá, jako my všichni, když se podíváme do minulosti. :D Bylo to pro mě hrozně důležitý, jako kdyby mě měla zpráva "všechno nej" nebo spíš počet takových zpráv posunout někam výš na pomyslném žebříčku popularity nebo co... snad nejsem jediná, která to dřív takhle brala, jinak se půjdu asi fakt zahrabat. Ale teď mi ta krásná slova dokonale zlepšila den a o to má správně jít, ne?