Ze života kudrnatý brunety.

21. dubna 2018 v 14:18 | Ej. |  DIARY
Už dlouho jsem nepsala článek o ničem a vlastně o všem. O tom, jak žiju. Co se poslední dobou děje v mém světě. O smutcích a radostech. Skutcích a povinnostech. A možná je to dobře, protože až teď cítím, že si to potřebuju všechno zaznamenat. Někam na jedno místo. Protože se toho stalo hrozně moc a můj mozek má omezenou kapacitu. A já se budu muset učit na zkoušení z fyziky, takže potebuju pár volných megabajtů.

Jsem ve druháku. Rok pohody se mi pomaličku chýlí ke konci a já to nemůžu nijak zpomalit. Přesto, že bych moc chtěla. moc moc. Miluju to. Být student. Užívat si všechny ty školní záležitosti, které všichni tak moc dobře známe z filmů. Ač to není moc cool, mám tu školu ráda. A jak řekl můj úžasný bojfrend, je šílený, že už zbývá jenom jeden maturitní ročník a jsme na řadě my. Je to jako sedět ve vlaku, který míří na stanici pomyslná dospělost. Nemůžete vystoupit, žádné jiné stanice totiž nejsou a nemůžete zmáčknout tlačítko stop. Žádné tam není. A tak se prostě řítíte dál. Neberu to jako vězení, spíš jako uvědomění, že nic netrvá věčně a měli bychom být vděční za každou chvíli. A o to se snažím, žít.



Od základní školy jsme jedna parta. Banda holek, který jsou si nejbližší na světě. Sesterstvo. Přestože se nevídáme každý den, přestože neprožíváme všechny momenty. Vím, že tu jsou pro mě. A já pro ně.
Jedna z mých čičin nedávno oslavila osmnáct. První osmnáctka v naší partičce. Je to zvláštní. Dříve jsem si to nedovedla představit a teď je to tady. už je to tady. Trvalé brigády, řidičák, povolený kupování alkoholu. teda, vůbec jí to nezávidím.:D Každopádně, byla oslava. Oslava, na kterou jsem zapomněla hned druhý den. Pokud mi rozumíte.. Prostě jsem se poprvé opila. Jakože, hodně. Bylo tam okolo dvaceti lidí, převážně kamarádi ze základky. Ještě předtim, než mě odsoudíte jako nezodpovědnou šestnáctku, chtěla bych jen říct, že bych to nikde jinde neudělala. Až druhý den, k večeru spíš, mi začlo docházet jak moc nebezpečný to je. Opít se, nic si nepamatovat, neschopná se o sebe postarat. Vlastně noční můra pro moji důstojnost. A ego se mi tou dobou, když jsem měla hlavu v koši, taky zřejmě moc nezvedlo. haha.. ne? tak nic. Bylo to hrozně rychlý. lusk. Ale i přesto jsem šťastná. S nikým jiným bych se takhle nezřídila. Nikomu jinému nevěřím natolik, jako právě jim. Mým diamantům, kteří jsou pro mě přístavem a domovem. Lidi, co mě znají už tak hrozně dlouho, tak hrozně dobře. Ne, že bych se ráno po probuzení v těch poblitých kalhotách a cizím tričku nechtěla propadnout do země.. Ale stalo se a v každé partě na vás jednou dojde. Musíte vytvořit vzpomínku, nejlíp pěkně pikantní a trapnou, protože co bychom si za pár let u vínka povídali, ne? Takže, myslete si o mně co chcete, ale já nelituju.

Poprvé jsem jela na Majáles. Opět s naší grrlz partou, nejlepším kamarádem, bojfrendem a dalším milionem lidí, které jsme posbírali a potkávali cestou. Nikdy jsem na žádné podobné akci nebyla, takže vůbec nevěděla co čekat. Seznam hostů mě více než potěšil. Viděla jsem poprvé na živo Marka Ztraceného, Jeleny, Bena Cristovao, Rybičky 48 a mého nejmilovanějšího Tomáše Kluse. Asi jsem to sem nikdy nepsala, ale Tomáš Klus je láska mého dětství. Jako malá jsem všem vykládala, že si mě jednou vezme a nebo mu budu aspoň venčit psa. a on se do mě zamiluje a pak si mě vezme. jo! Už jako dítě jsem měla sen, nechat si od něj podepsat kytaru, jenže jsem k tomu nikdy nedostala příležitost. Ale už jen být s ním na jednom místě. Vidět ho, slyšet ho, vnímat ho. Byl to splněný sen malé holčičky, fanynky číslo jedna a teen holky, která si svoji vášeň uspokojovala spíš jenom doma s volume na 100%. Zpívala jsem jako blázen. Všechny písničky mám tisíckrát oposlouchané, stokrát obehrané na kytaru a zazpívané v soukromí mého pokojíčku. A přestože se mi moje crew trochu smála, rozbrečela jsem se. Zpívala jsem s ním a brečela u toho jak malá holka. Splnil se mi sen. a s tou kytarou to jednou výjde!


Taky jsem oslavila dva měsíce s tím nejlepším klukem pod sluncem. Vím, že kdyby si tohle přečetl, zrudl by. A já bych mu pak řekla, že je sladkej a on by zrudl ještě víc. Není nic víc, než potkat člověka, který vás chápe a pomáhá vám. Člověka, se kterým můžete být sami sebou a nestydět se za nic. Někoho, na koho myslíte víc, než sám na sebe. Tak jo, jsem v tom až po uši a radši tohle vylívaní srdíčka ukončím nebo se znovu rozbrečím štěstím.

A v neposlední řadě, to počasí? Už jenom z toho, že můžu jít do školy v šatech. Miluju to. Dokonce jsem se i trochu opálila, když jsem byla hrát frisbee na středoškolském turnaji. No chápete to? Já, člověk co nikdy nehrál pořádně žádný týmový sport, vlk samotář v tomhle ohledu. A bylo to víc, než boží! Atmosféra na hřišti, lidi z jiných týmů, noví přátelé ze školy. A to sluníčko!

Milý deníčku, děkuju za všechno, co můžu prožívat, co mám.

Buďte šťastný se sluncem v duši a úsměvem na rtech!

S láskou, Vaše Ej. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 21. dubna 2018 v 20:41 | Reagovat

Nevím co mi je, ale tenhle článek mě normálně dojal! To s těma holkama, tvým klukem a školou, jak čas letí...tohle mi nedělej!
Z pití bych si nic nedělala, každej tohle asi potřebujem, někdo si uvědomí, kde je jeho hranice, někdo hold ne, to už je na každým. Já jsem se teda ještě neopila, abych si nic nepamatovala, ale určitě to přijde, čeká to každýho, že :D

2 nika nika | Web | 22. dubna 2018 v 15:19 | Reagovat

Wow, hrozně pěkný pozitivní článek! Ten čas letí, je to šílený, to odcházení maturitních ročníků je každoročně prostě smutný. Ahh, Tomáš Klus, to byl taky můj idol. Závidím, že jsi ho viděla :D jednou jsem zvrhla stojan v mekáči, když jsem se řítila pro časopis, na kterým byl Klus, heh. A s tím klučinou ti to moc přeju!

3 Heaven Heaven | Web | 22. dubna 2018 v 16:52 | Reagovat

Když jsem byla ve druháku, říkala jsem si, že 2 roky jsou ještě fůra času... Nechci tě strašit, to fakt ne, ale přiletělo to rychlostí světla :D Nejhorší je, že ten poslední rok je tak zvláštní, harmonogram roku je jiný, do toho ples a další věci, že to tak rychle uběhne... A pak jsi skoro rok na vejšce a ani nevíš jak :D

Moje kamarádky se opíjeli už tak v patnácti, ale já až v osmnácti :D Ne že bych do té doby nepila alkohol, ale  při jedný skleničce šampaňského se neopiješ :D (no, po maturitě se mi to stalo, protože jsem byla vyčerpaná a měla jsem hlad :D)

Přeju vám ať vám to takto vydrží co nejdéle :)

4 Jeife Jeife | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 10:44 | Reagovat

Maturity se neboj :) Všichni tim strašej a nakonec je to docela vpohodě. Celou střední jsem byla na trojkách. Na maturitu jsem se moc neučila - jediný co jsem opravdu udělala byly otázky (anglina, psychologie, ošetřovatelství, literatura). Pak jsem si na češtinu zopakovala moje neoblíbené S-Z a velká písmena. Na Ajinu jsem si zopakovala které útvary se jak píšou.. víc nic. Dokonce jsem v literatuře měla přečtenou jen půlku knih, zbytek nakoukáno přes filmy, některé filmy nedokoukané do konce ...
No a maturitu jsem dala s vyznamenáním ... :)
Kde jinde je lepší se opít, než s patrou lidí, kterým věříš ... :)
To ti moc přeju, vidět svého top  je super <3
Jéj, to je krásný. Držím vám palce :)
Já už se stihla opálit, lépe řečeno, vypálit si zahradní rukavice. Takže moje ruce vypadaj fakt divně :D Včera, když jsem čekala na zastávce, tak jsem se to pokoušela napravit. celá jsem byla ve stínu, jen neopálené ruce od zápěstí k prtům byly na sluníčku :D

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 13:59 | Reagovat

Nějakou tu opileckou historku má každý z nás a věř mi, že jich časem ještě pár bude. :-D Naši rodiče byli stejný, prarodiče jakbysmet. :-D Majáles je super, to je správná akce, tak hlavní je, že se líbilo. :-)

6 Keiji Keiji | Web | 27. dubna 2018 v 6:50 | Reagovat

To je krásný! Ten tvůj přístup. :) Vlastně jsem si myslela, že jsi o pár let starší, z toho, jak píšeš... :) Ale nesoudím podle věku, vlastně, když si projdu své zápisky, přijde mi, že v té době kolem druháku třeťáku ze mě vylezla největší moudra. :D I když někdy dost emocionálně zastřená...
...je dobře, žes tu první chlastačku zažila s přáteli. Na většinu s tímto zážitkem dojde, protože na začátku neví, kdy má dost a co si dovolit (různý míchání a tak). Já to zažila v 16 ale s úplně cizí partou, daleko od domova, naštěstí se o mě postarali... než pro mě přijel taxík s mamkou. To byl trapas a zarach na hodně dlouho. :D Dneska si dávám hodně pozor na to, co piju a na svou hladinku, jak se cítím, protože nesnáším to zvracení... :D
Tak ať se ti nadále daří co nejlépe! :)

7 BlondCliché BlondCliché | Web | 27. dubna 2018 v 14:19 | Reagovat

Krásný článek, já strašně ráda vzpomínám na střední školu, pořádně si to užij co to jde. Ten velký krok po střední škole bude sice trochu změna, ale pořád tě bude bavit, to mi věř :)

8 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 27. dubna 2018 v 22:05 | Reagovat

Děkuji moc za krásné komentáře! Vykouzlily mi úsměv na tváři! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama