Plním si sny. | běh

15. dubna 2018 v 10:25 | Ej. |  RELAX TIME
Raz, dva, tři. Krok za krokem. Raz, dva, tři. Metr za metrem. Nevěřím tomu. Jestli jsem někdy psala, že mi běh přirostl k srdci, tak teď je to všechno milionkrát intenzivnější. Našla jsem svoji terapii. Něco, u čeho zůstanu.
Postupně si plním jeden ze svých největších snů. Uběhnout 10 kilometrů. Ani nevíte, jak moc šťastná jsem. Že můžu sedět teď a tady, s plním bříškem vyváženého jídla. Hodinu po tom, co jsem dokončila svoji potréninkovou protahovačku. S úsměvem na tváři myšlenkama ztracená v objetí toho nejlepšího kluka pod sluncem. A totálně nedočkavá na další díl Riverdalu, který se mi právě načítá na liště. Toť shrnutí mého momentálního stavu. A teď už zpátky k běhu.



V lednu jsem si vytvořila velkou vizi. Zvládnout uběhnout za tenhle rok 8 kilometrů. Osm. Bylo to pro mě jako postavit se pod ledovou sprchu. Došlo mi, že budu muset opravdu zvednout zadek a začít makat. Protože jsem extrémně tvrdohlavá a když si něco usmyslím, tak to tak prostě bude.
V roce 2017 byl můj osobní rekord 4,23 km za 27:41 minut. Hned 6.ledna jsem se do toho obula. Namotivovaná jako nikdy, s nejlepším kámošem po boku. Uběhla jsem trasu, kterou jsem si nikdy nedokázala představit, že uběhnu. Je to obvyklá běžecká trasa lidí v našem městě a nejspíš se neřadí k nějakým náročným, ale i tak. Překonala jsem sama sebe a zjistila, že když chci, tak to opravdu zvládnu. A tak jsem to zvedla na 4,64 km. A poslední den v lednu potom na 4,92 km. 5 km bylo na dosah, jenže bych to nebyla já, kdybych z toho na celý únor úplně nevypadla a tak jsem se k běhu pořádně vrátila až na konci března.
Na začátku dubna jsem překonala ten pomyslný milník 5 km a začal se ve mně rodit sportovec. Tím nechci říct, že bych se stala kdovíjakou atletkou nebo už si mohla povídat s břišáky na břiše.. to fakt ne. Ale začala jsem chtít víc. Překopávala jsem svoji běžeckou trasu při každým dalším výběhu. Na křižovatce máme dvě cesty. Buď můžu běžet rovnou zpátky domů nebo to vzít oklikou. A takových křižovatek mám v zásobě hned několik. A tak jsem začala posouvat své hranice. Po čase jsem zjistila, že běžím s větší lehkostí. Okliky v mých trasách přibývají. A můj zjev upoceného, sýpajícího prasátka se pomalu mění. alespoň doufám:D


A tak jsem za měsíc duben nejdřív překonala 5 km, následně 6 a při posledním výběhu dokonce 7 km. Pocit po doběhnutí je jeden z nejlepších návalů endorfinů, který jsem kdy zažila. A bohužel?, se nedá vůbec srovnat s pocity z posilovny. Tím myslím, že je o hodně lepší, intenzivnější. A ač to zní zvláštně, při běhu mám větší pocit, že jsem to všechno zvládla sama.

Poslední dobou, se mi do posilovny vůbec nechce. Zvlášť, když je venku tak nádherně. Ale držím se a vždy se tam aspoň dvakrát do týdne vydám. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat dál. Chtěla bych zkoušet nové věci. Sebeobranu, možná frisbee nebo něco jako skupinové lekce jogy. To všechno se mi teď honí hlavou jako plány do budoucna, společně s tím pořád největším. Pokračovat v běhání.
Občas se mi nechce opravdu nic. A jediný na co se vzmůžu, je Riverdale s miskou ovesné kaše v ruce. A má rada, jak se dokopat? Prostě jít. Nerozmýšlet se. Popadnout ty sluchátka, obout tenisky a vyrazit. Dříve jsem si každý běh plánovala do diáře. Jako kdybych mohla ovlivnit, jak se budu v ten "naplánovaný" moment cítit. Zjistila jsem, že takhle to u mě nefunguje. A to se mi na běhu asi líbí úplně nejvíc. Můžete jít kdykoli, kamkoli. Jste volní. Je to hodina času, kdy jste jenom vy, sami se sebou. Je to hodina, kdy máte všechno pod kontrolou a záleží jen a jen na vás, jestli doběhnete k támhletomu patníku nebo až k tomu o pár metrů dál. děkuju za běh.

A jak jsou na tom vaše sny? Nezapomínejte na své vize!

S láskou, Vaše Ej. <3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mylifeadele mylifeadele | Web | 15. dubna 2018 v 12:26 | Reagovat

Tyjo, dobře ty! :D Já bych dala někdy společnou lekcičku jógy někde venku. Btw super článek!

2 ellies-wonderland ellies-wonderland | 15. dubna 2018 v 15:28 | Reagovat

Já a běhání určitě moc velcí kamarádi nejsme, ale třeba to frisbee rozhodně doporučuji :D

3 zapiskyspekouna zapiskyspekouna | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 21:25 | Reagovat

Hej, fakt pozitivní článek nabitý endorfiny a potem :-D moc ti přeju, aby těch 8 km bylo pro tebe brzy něco jako lehké protažení po ránu. Není totiž nad pocit, když překonáš sama sebe, že?

4 V3ronika♥ V3ronika♥ | Web | 16. dubna 2018 v 19:46 | Reagovat

Je super, že ses rozhodla něco dělat a hlavně běh je super. My tady máme asi 2 minuty nádherný les, ale já na běh nejsem :D navíc za 2 měsíce mám termín porodu tak už sotva lezu :D

5 Lucie Lucie | Web | 18. dubna 2018 v 6:53 | Reagovat

To je skvělý, že tě běh takhle baví a že posouváš své hranice. :) Jak tvůj článek čtu, mám chuť hned také vyběhnout a začít na sobě zase pořádně makat. :D Akorát až začnu, tak budu umírat, protože jsem teď tak půl roku nesportovala. :/ :D

6 Keiji Keiji | Web | 18. dubna 2018 v 8:16 | Reagovat

To je nádherný článek.
Běhání jsem propadla podobným způsobem. Podobným způsobem jsem pořád nemohla překonat hranici čtyř, pěti kilometrů, až jsem se prostě přihlásila na pětikilometrový závod a poprvé to zaběhla, poháněná adrenalinem davu. To je taky hodně zajímavý pocit, ale na ty chvíle, kdy běžíš lesem, sama nebo s přítelem (a třeba zvířecím) po boku, to nemá. To je ta nejlepší meditace, nejlepší pocit. Runderful! Ideální slovo!

7 Jeife Jeife | E-mail | Web | 20. dubna 2018 v 11:34 | Reagovat

Krasne napsany, nazastavuj <3

8 Eli Eli | Web | 21. dubna 2018 v 20:36 | Reagovat

Jsi skvělá! Úplně tě chápu. Já jsem vyběhla teď v dubnu poprvé, a k mému překvapení jsem to nezapomněla! Překonala jsem svých prvních 5 kilometrů a blížím se k 6...je to neskutečný pocit!
A jak vidím, taky se z tebe stal Riverdale-lover :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama