Německý štěstí.

16. března 2018 v 20:03 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Být úplný. Upřímný sám k sobě. Maska v koši, úsměv ve tváři na cestě za dalším dobrodružstvím. S plným břichem, obklopený správnými lidmi. Občas s lahví v batohu. Občas ruku v ruce. Občas zaseklý ve výtahu. Ale vždycky s hřejivým pocitem u srdce. Takhle je to správně, tohle je ono.

Dneska nechci psát nějaké návody na to, jak být šťastný, protože ve výsledku si stejně musí každý najít tu příručku sám.. chci jenom tak psát.
Mám za sebou týden v Německu. Byla jsem vyděšená. 9 dní v domě neznámých lidí, s holkou se kterou jsem si poslala pár zpráv na messengeru. Trochu jako sázka do loterie. Byla jsem anonymně zaslaný balíček, který nervózně posedával 12 hodin v autobuse směr západní Německo.

Německo. Výměnný trip, na který jsem se přihlásila společně s kamarádkama ze třídy a kluky z vedlejší třídy. Během těch devíti dní jsem poznala i dalších pár čechů z jiných tříd a jsem za to tak šťastná! Lepší "české zázemí" jsem si nemohla přát.
Po pár dnech jsme se rozdělily na dvě skupiny podle němců. Němci v mojí skupině se totiž nebavili s němci z druhé skupiny.. a tak jsem se úplnou náhodou dostala do party naprosto super lidí. 5 němců, 5 čechů. Sestava ve které jsem trávila nejvíc času. Občas se přidal někdo z mých kamarádů, takže jsem byla jedině ráda a strach začal pomalu opadávat.



Pokaždé když se seznamuju s novými lidmi, běhá mi hlavou jedna zásadní otázka. co budu dělat, až dojde na trapný ticho. Protože vim, že dojde. Vždycky dojde na trapný ticho! A s lidmi co mluví cizím jazykem je to ještě horší, protože když už vás napadne vhodné téma na rozhovor, dojde vám, že to nedokážete říct anglicky. A tak se mi párkrát stalo, že jsem si u společných večeří pořád dolévala vodu, jenom abych nemusela nic říkat a vypadala zaneprázdněně. Nebo jsme si s mojí výměnnou němkou hnedka druhý den zkrátily čekání na Emu a její němku jezením zmrzliny, protože jsme podle mě obě moc dobře věděly, že to trapný ticho prijde a zmrzlina je prostě dobrý nápad. Takže jo, jídlo je opravdu záchrana všeho.


Mám pocit, jako bych místo devíti dní prožila dva měsíce. Nebo alespoň to jsem cítila, když jsem tam byla. Každý den bylo něco. Navštívili jsme Hamburk a několikrát Osnabruck. Poprvé jsem podstoupila prohlídku muzea čokolády, jedla jsem svůj první pravý hamburger, šla nakupovat s kluky, který milujou nakupování víc než já, po dlouhé době vyrazila do aquaparku a bylo mi naprosto jedno jak vypadám, taky jsem se odhodlala jít na tobogán, který obsahoval volný pád a dokonce dvakrát! fůha, na to jsem fakt pyšná. Poprvé jsem byla na party v cizí zemi, a ne na jedné. Popravdě jsem si nemyslela, že se němci dokážou tak odvázat, ale.. znáte to, očekávání jsou zlo. Jestli u nás lidi milujou tančit na "žijeme len raz", tak tam je to úplně jiná liga, popravdě, už tak mi německé písničky přijdou k popukání, ale v ty večery mi přišly jako nejlepší party songy na světě. No, radši se nenápadně odkloním od zakázaných témat.. Každý si asi dokáže představit, jak to asi vypadalo. :D


Byla jsem také poprvé členem vítězného týmu při "sportovním odpoledni". Byl to bod programu na který jsem se vůbec netěšila, protože moc dobře znám společné turnaje na naší škole - když už se vám podaří přežít podání od krutých spolužáků, dostanete přinejlepším přednášku o tom, jak jste špatný. Takže asi chápete, v němčině si teda od nikoho nadávat nenechám! Ale tohle bylo jiný. Týmy byly rozdělené namátkou a tak jsem skončila v "Ginger týmu". Hráli jsme něco mezi fotbalem a basketbalem a musím uznat, probudil se ve mně dávno ztracený sportovní duch. Zpocená jsem byla už po prvním zápase a když jsem zrovna seděla na lavičce, tak fandila jak blázen.
Během večerů a rán, která jsem trávila u své "adoptivní rodiny", jsem si začala uvědomovat jaké mám štěstí. Mít vlastní pokoj a koupelnu. V teple. S plným žaludkem a úžasně příjemnými lidmi v domě. Atmosféra u stolu byla čím dál příjemnější a já si pomalu přestávala tak často dolévat vodu, haha. Trapné ticho se měnilo na pohodové, odlehčené. A smích se ze slušného měnil na opravdový. Není nic lepšího, než vtipkovat s lidmi v angličtině, protože víte, že si opravdu rozumíte. Smát se s někým. Joo, to miluju.


Teď mi přijde, že jsem se na těch devět dní zasekla v časoprostoru, který mě vcucnul ze sedačky autobusu a vyplivl hned do školní lavice, na zkoušení z fyziky. Jak kdyby se to nikdy nestalo. Byly to prázdniny, které jsem nutně potřebovala, abych zapomněla na všechny problémy. Urovnala jsem si v hlavě spoustu věcí a překonala velké obavy, které se ve mně od posledních zkušeností s výměnnými pobyty tvořily. A přesto, že už to musí znít opravdu lacině po tom všem vychvalování, jsem opravdu, opravdu šťastná, že jsem mohla být součástí něčeho takového.

Zahoďte všechny strachy a pusťte se do něčeho po hlavě, je to neskutečný!

S láskou, Vaše Ej. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 18. března 2018 v 11:27 | Reagovat

Trapný ticho. To se občas stane i když mluvím v češtině. Ale jsou různý druhy ticha. S přáteli jsme se o tomhle bavili a většinou jsme došli k názoru, že nám ticho nevadí, že je nám dobře i v něm :)

2 BlondCliché BlondCliché | Web | 19. března 2018 v 14:10 | Reagovat

Je parádní, že jsi byla takhle spokojená. :) Já byla jednou takhle ubytovaná v Londýně u dvou různých rodin a taky to byl pro mě obrovský zážitek! Klidně bych si to zopakovala! :)

3 Petra Petra | Web | 20. března 2018 v 19:47 | Reagovat

Tak za toto ťa naozaj obdivujem, že si dokázala ísť do Nemecka za osobou, s ktorou si sa moc nepoznala. Klobúk dole. Fotky sú nádherné a verím , že si si to naozaj užila. :)

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 21. března 2018 v 13:07 | Reagovat

Já byla kdysi na základce na výměnném pobytu v Maďarsku, my ale měli tu výhodu, že nejdřív přijeli oni k nám a teprve potom my k nim, takže jsme už vlastně věděli, do čeho jdeme. :-) Ale moc se mi tam líbilo a rozhodně bych tuhle zkušenost všem doporučila. :-)

5 Barbara Barbara | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:07 | Reagovat

To jídlo vypadalo skěle! Mám už hlad :D
Já byla akorát v cizí rodině v Anglii, v Německu to muselo bý prima.
Našla jsi si nové přátele, určitě bych o podbný pobyt jaký jsi měla rozhodně stála.
Fotk vapadají krásně :)
Kdo se nebojí trapného ticha?
Jídlo je asi nejlepší na vše a pirí :D

6 alienee alienee | Web | 24. března 2018 v 8:11 | Reagovat

Krásně se mi tady čte, protože píšeš doslova úsměvné články, ve kterých je pokaždé cítit nějaká ta energie. Smekám pomyslný klobouk a couvám zpátky do temného kouta :D
Musel to být neskutečně nádherný zážitek. Dokonce teď začínám litovat, že jsem odmítla dvoutýdenní pobyt ve Španělsku - jenže, co si budeme povídat, ničím se nenechávám ovládat tolik jako šíleným strachem z lidí :D
Obdivuju, že jsi do toho šla i přes ten počáteční strach (já bych z toho autobusu nejspíš hned utekla), asi bych si někdy potřebovala vypůjčit špetku odvahy... :D

7 nika nika | Web | 25. března 2018 v 17:06 | Reagovat

Juu, tak krásný článek, to jsem přesně teď potřebovala. Je hrozně super, že sis to užila, úplně si to dokážu představit. Hlavně ty party, žejo :D Ono trapný ticho ale někdy vůbec není trapný, to jen my tomu tu trapnost dáváme. Je to prostě ticho. A ticho vůbec není špatný. Když není co říct, je lepší neříkat nic :D

8 Eli Eli | Web | 25. března 2018 v 21:10 | Reagovat

To zní tak neskutečně skvěle! ♥ Úplně mi přijde, že jsem tam byla s tebou! :D
Já jedu v květnu na týden do Anglie, momentálně mám ze všeho trochu obavy - hostitelská rodina, jazyk, jídlo, cesta...prostě všechno! Ale těším se, ještě jsem tam nebyla, takže určitě zažiju něco novýho. Hlavně mi to dá tu zkušenost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama