just RUN!

2. února 2018 v 17:33 | Ej. |  RELAX TIME
Běh. Aktivita, kterou mám poslední dobou snad úplně nejraději. Dříve by mi myšlenka na běh, v lednu, přišla vtipná. Ale letos je to jiné. Poslední dobou cítím, že jsem konečně všechno vzala za ten správný konec. Pochopila jsem o cvičení spoustu věcí. Jednou z nich je, že bez pravidelnosti to opravdu nepůjde. Také, že se u toho prostě budu muset zapotit. Dříve jsem strávila spoustu času hledání různých "zázračných potravin", workoutů, které vám zaberou co nejkratší dobu. Hledala jsem způsoby, díky kterým tu vysněnou postavu budu mít hned. A nejlépe co nejjednodušeji. hahaha. :D

Doteď jsem hrozně vděčná svému bráchovi, že mě naučil běhat. Běh byl pro mě cizím jazykem napsaná kniha. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může vydržet běžet třeba půlhodiny v kuse.
Vždycky mě hrozně lákala představa běžet po pláži. Taková ta hrozně mainstreamová vize z filmů. :D A když jsme někdy před dvěma lety jeli do Chorvatska, opravdu jsem si to zkusila. Když se na to ale teďka zpětně koukám, už se nedivím, že jsem nebyla schopná uběhnout ani 500 metrů v kuse. Zkusím vám do tohohle článku sepsat všechny mé poznatky ohledně běhu. Ale radši předem píšu, že jsou to moje postřehy a tipy, které mi vyhovují. Nemusí vyhovovat všem a už vůbec nejsou profesionální. Ale říkala jsem si, že by to třeba mohlo někomu pomoct. :)

Jako úplně nejdůležitější je pro mě najít si ideální rychlost a s ní i spojené dýchání. Hodněkrát jsem našla motivaci k tomu začít běhat, ale po prvních pár metrech jsem to vzdala, protože mi nestačil dech. Někde jsem četla, že je úplně nejlepší začít indiánským během. 10 kroků jdete a dalších 10 běžíte. Pořád dokola. Právě takhle jsme zkoušely s mamkou běhat v Chorvatsku, jenže mi to příliš nevyhovovalo. Ale rozhodně to za zkoušku stojí. Postupně si začnete ubírat chůzi a přidáváte běh, až nakonec celou dobu běžíte.
Já začala jinak. Jednou mě brácha vytáhl ven. Vyšli jsme náš kopec a nahoře se rozeběhli. Běželi jsme fakt, fakt pomaloučku. Začali jsme si povídat. A já po pár minutách zjistila, že pořád běžím. Ani nevíte, jakou jsem měla radost. Uběhla jsem tenkrát asi dva a půl kilometru a přestože jsem na konci fakt umírala, byla jsem hrozně happy. A tak jsem to postupně začala zkoušet sama, a během toho roku, i s velkou nepravidelností, jsem se z dvou kilometrů vyšplhala na pět.
Na začátku jsem se řídila radou našlapovat na špičky, ale později jsem si zvykla našlapovat spíš na polštářky pod prsty. Taky mi hodně pomáhá držet ruce pevně v pravém úhlu a záda narovnaná. Toť asi všechno z mého technického okénka, protože jak už jsem psala na začátku, nejsem žádný profík. :D


Moje nejoblíbenější (a vlastně jediná:D) aplikace na běhání je runtastic. Nikdy jsem žádnou jinou nezkoušela a asi ani nepotřebuju, s touhle jsem absolutně spokojená. Změří vám uběhnuté kilometry, trasa se vám zapíše na mapě a po doběhnutí si můžete přidat fotku (já už si několik měsíců fotim zpocená vysmáta selfíčka:D), počasí, typ terénu nebo třeba poznámky a značku běžeckých bot.

Co úplně nejvíc miluju na sportu je protažení. Nejen, že je to taková třešnička na závěr, ale ještě mě hrozně baví sledovat pokroky. Takže pořádné protažení po běhu je pro mě už nutností. Co ještě dělám hodně času, když doběhnu domů, tak je nějaký menší workout. Úplně nejradši mám dřepy s výskokem, sklapovačky, cviky na zadek nebo plank. To mě tak příjemně dodělá a připadám si plná síly. V nějakém minulém cvičícím článku jsem taky psala, že jsem si zvykla dávat si po tréninku jablko, tak u běhu tomu není jinak.


A úplně na závěr by se hodilo napsat, proč mi vůbec příjde běh tak skvělý. Je to vaše osobní cesta. Hodně mých známých se bojí běhat, protože mají strach z lidí, které cestou potkají. Připadají si trapně, když kolem nich jezdí auta nebo na ně někdo kouká skrz okno. Přiznám se, ze začátku mi to taky nebylo úplně příjemné, jenže postupem času, jsem se proti všem těmhle myšlenkám obrnila. Stejně jako u cvičení v posilovně se i tady hodí napsat, že všechno je jenom v naší hlavě! No tak koukají, no a co? Za pár sekund na vás stejně zapomenou nebo vás začnou ignorovat. Obzvlášť když potkáte jiného běžce, má sám co dělat s vlastním dechem! :D Takže se přestaňte soustředit na okolí a radši vnímejte tu volnost. Po nějaké době jsem si začala všímat věcí, kterých jsem si nikdy dřív nevšímala. Obloha, koruny stromů, které s nebem tak dokonale kontrastují. Jak vám dokáže vzduch pořádně probudit všechny smysly.
Taky jsem zjistila, že se po nějaké vzdálenosti dostanu do automatického moodu. (Mnou vymyšlený, velmi profesionální termín). Mám ideální rychlost, dobře se mi dýchá a mám pocit, že doběhnu kamkoli. Tahle nirvána sice netrvá příliš dlouho, ale vždycky mě nakopne natolik, že nemusím nikde zastavovat. Prostě to zvládnu uběhnout od začátku až do konce.

Doufám, že jste si z tohohle článku alespoň něco málo odnesli a malá rada na závěr. Je úplně jedno jak rychle běžíte, ostatní totiž neví, jestli běžíte pět minut nebo půl hodiny!

Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete vaše názory na běh, případně nějaké tipy a rady! :)
Mějte se krásně!

S láskou, Vaše Ej. <3


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 3. února 2018 v 14:11 | Reagovat

Ahoj :)
Bohužel nic nejde tak snadno no.
Někdo to má v tom jednodušší, to je pravda. Někdo tomu musí dát víc, ale úplně zadarmo to není :)
Mě dřív šlo běhání na krátké tratě. Nikdy běh vytrvalostní, ale na střední škole se něco zlomilo :D
Dýchání je při běhání opravdu důležité! A najít si k tomu své tempo :)
Jedinou nevýhodu, kterou v tom já vidím, že jsem pak flekatá.. rudo bílá... a pak se mě hodně lidí ptá, jestli mi je dobře :D
Dobrý článek, měj se :) A běhej :D

2 Ronnie♥ Ronnie♥ | Web | 3. února 2018 v 15:04 | Reagovat

Taky jsem chtěla začít běhat, bohužel.. :D s bříškem už nemůžu..ale plánuju si najít jógu pro těhotné

3 ellies-wonderland ellies-wonderland | 3. února 2018 v 21:41 | Reagovat

Mě běhání baví pokud je někdo se mnou. V poslední době jsem ale narazila na problém, že ne vždy se mnou někdo chce jít a když jsem sama, je to docela otrava. Hudba mi také nepomohla, takže jsem asi ztracený případ :D
Co se ale cvičení celkově týče, tak teď někdy to bude rok, co cvičím nějak pravidelně a nejvíc mě baví asi takové ty skupinové lekce, co bývají ve fitness centrech. Tam mám vždy pocit, že v tom nejsem úplně sama, což se zrovna u toho běhání říct nedá :D

4 B. B. | Web | 3. února 2018 v 21:51 | Reagovat

Já běh upřímně ráda nemám, ale snažím se ho teď zapojit a zlepšit se. A jak píšeš, i já mám problém s tím běžet někde venku, stydím se :D. Ale je to tak, vše je v hlavě. Ale když už, tak k tomu potřebuji poslouchat nějakou hudbu.

5 Hrašulee Hrašulee | Web | 4. února 2018 v 11:59 | Reagovat

Já to zkoušela v létě a je pravda, že se to postupně zlepšuje. V mém případě teda hodně pomalu, ale nějaké pokroky tam na konci léta byly :D Hodně je to vidět na tom, když běháš stejnou trasu a každý den vidíš, že uběhneš dál, to je podle mě nejlepší motivace :) já zkoušela aplikaci sportstracker, jsou v tom i brusle, kolo, chůze atd. :)

6 zapiskyspekouna zapiskyspekouna | E-mail | Web | 6. února 2018 v 18:45 | Reagovat

Běh je skvělý, pomalu ale jistě si na něm tvořím závislost. Co z toho, že se svou tělesnou váhou při tom vypadám jako godzilla, nezajímá, běžím. Ještě raději ale mám inline brusle, na nich zažívám největší radost z pohybu ;-) Přeji spoustu kilometrů ;-)

7 BlondCliché BlondCliché | Web | 9. února 2018 v 12:14 | Reagovat

Ty jsi ten běh tak hezky popsala, že snad začnu běhat taky :D Jak jsi psala na začátku, jsem ten typ, že vždy vyběhnu a když vidím, že nestačím ani dýchat ani běžet, vzdám to. Ráda bych se k tomu běhání dokopala, protože vím, že by mi to hodně pomohlo, jak k pročištění hlavy, tak i shodit pár kil. Ale hlavně bych si ráda zlepšila fyzičku. Třeba když na to půjdu pomalu, nakonec budu šikovná jako ty :) Nechtěla bys spřátelit? :)

8 Eli Eli | Web | 9. února 2018 v 17:56 | Reagovat

Skvělý článek! Motivující i radící! :)
Já na podzim byla nadějným začínajícím běžcem, a pak jsem bohužel přestala. Ale stále mám v hlavě zasunuté, že jakmile bude jaro, vrhu se na to znova! Věřím tomu!

9 Darin Darin | E-mail | Web | 28. března 2018 v 5:33 | Reagovat

Mě fitko nikdy nebralo a nejvíc mi vadí ty lidi okolo, proto jsem začala běhat a už jsem u toho zůstala. Nejraději se proběhnu každý večer lesem, ta příroda pomůže nádherně vyčistit hlavu. Někdy beru brusle a to pak jedu kolem řeky, tam je to zase perfektní, když je třeba mlha po ránu a nikde nikdo :-) Pak si dám sprchu a je mi fajn, jsem už na tom závislá.

10 Keiji Keiji | Web | 19. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

To je další úžasný článek!
V tolika věcech jsem se našla!
Já běh nesnášela. Znala jsem jen ten ve stylu "sakra jede mi tramvajka!!" :D Ale když jsem si k sobě připásala psa a poprvé se rozběhla s tím pomocným tahem, najednou mi přišlo, jako bych letěla. Doslova. A od té doby jsem si to zamilovala. Se psem i bez. Ale s tím psem přece jen víc, je to takové souznění. Když spolu přirozeně sladíte tempo a krok...
...začínala jsem teda indiánským během, ale slyšela jsem o něm v trochu jiném tempu, než po těch deseti krocích to střídat, to mi přijde trochu divoké. Já používala tempo tuším 5 min běh a 2 min chůze. Ze začátku to bylo i tak hardcore, ale postupně jsem tu chůzi vytlačila úplně pryč.
Já naopak používám od začátku aplikaci Endomondo a absolutně sjem neměla chuť zkoušet nějakou jinou. :D Runtastic jsem chvilku používala (když jsem si koupila nový telefon, chtěla jsem zkusit i novou appku na běh), ale po čase jsem se zase vrátila k Endomondu. Nějak mi sedlo víc.
A ten tvůj automatický mood, to mi povídej! Taky jsem si toho všimla už v začátcích. Že běžím, běžím, po pár minutách jakoby nemůžu, myslím si, že už víc nedokážu, ale když ten bod překonám, proběhnu, tak najednou všechny zábrany opadnou a jako bych mohla běžet donekonečna. Ten moment miluju.
Zbožňuju tvé články! Budu se těšit na další! Určitě se zase stavím. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama