Thank you, 2017. ♡

2. ledna 2018 v 19:33 | Ej. |  DIARY
Zastavit se. Jenom na chvíli. Vypnout všechno. Sociální sítě, wifi, mobil. myšlenky. Jenom na chvíli se zamyslet nad tím, co všechno jsme získali. Co všechno se nám povedlo. Taky nad tím, co bychom nejradši změnili. Na naše chyby. Zamyslet se. Jenom na chvíli.

Přichází další rok. Čas hrozně utíká a já si to nikdy neuvědomuju tak moc jako právě na konci roku nebo při loučení. Jsem nostalgický člověk. Jedna z věcí, kterou miluju, je přehrabování starých fotek nebo myšlenek. Vracet se v čase. Už ani ne tolik s touhou přepsat minulost. Vrátit čas pro napravení chyb. Spíš pro připomenutí tehdejší přítomnosti. Tehdejšího teď a tady.

V roce 2017 jsem dokázala spoustu věcí. 8.1 jsem šla na můj první oficiální ples. V lednu jsem taky poprvé házela po někom ve třídě jídlo. (To jsem ještě netušila, že ten "někdo" bude můj nejlepší kámoš:D). Taky jsem si šla poprvé "sednout" někam s kamarády. Známe známe, viďte?
Únor se nesl ve znamení tance. Začala jsem chodit do tanečního kroužku a našla jednu z největších vášní v mém životě. Společenský tanec.
V březnu jsme se třídou odjeli na lyžák. Naučila jsem se na běžkách! Rozhodně to byl jeden z nejhezčích týdnů na střední a doteď na něj vzpomínám s úsměvem. Taky se konalo školní a okresní kolo v sólové hře na kytaru, které jsem obě i přes obrovskou trému zvládla s postupem. Byla to jedna z věcí, které mě posunula dál. Ne kvůli diplomu, ale konečně se mi podařilo přesvědčit samu sebe, že na to mám.

běžky, ve fázi, kdy jsem udržela mobil bez toho, abych spadla. yeeey!

V dubnu jsme vyjely s kamarádkama na první letošní Tour na kolech. Taky jsem s rodinou vyrazila na koncert Jaromíra Nohavici, který mi toho dal hrozně moc. Popravdě je Nohavica jedním z mých nejvíc oblíbených interpretů poslední doby. Rozhodně doporučuju nové album Poruba! Na konci dubna byla i skvělá akce v sousední vesnici. Čarodějnice. Vybavuju si ten večer plnej smíchu, ohně a nočního hraní twistera. Takový ty večery, který se nazapomínaj.


čarodějnice.

Květen byl startem všech večerních akcí. Tenhle rok byl zlomem. Začaly jsme s holkama chodit na venkovní koncerty, diskotéky a další akce, které by mě ještě před rokem ani nenapadly. Vždycky jsem si připadala hrozně uvězněná. Trochu jako princezna ve věži, jenže bez toho krásného prince. A tak když jsem se zeptala jako vždycky, jestli můžu jít za tmy ven, rozhodně mě překvapila reakce rodičů, když řekli ano. Až teď s odstupem času musím přiznat, jak moc jsem jim za tenhle přístup vděčná. Abychom se chápali, miluju své rodiče a výraz "zavřená jako princezna ve věži" jsem možná trošku přehnala, protože znám lidi, které na tom byli ještě hůř, než já, ale.. Znáte to, puberťačka. Toužila jsem po dobrodružství. Po tom, dospět. A když se na to teď zpětně dívám, všechno se stalo přesně v ten pravý čas. Tak jak mělo. A já jsem za to moc ráda.

Návštěva Plzně chvíli před vyhlášení výsledků z republikového kola solo hry na kytaru. Nervíky.

Celé léto se neslo v nádechu skvěle strávených dnů. S kamarádkami jsme si udělali historicky první grilovačku, taky jsme společně vyjely na vodu a někdy na konci června se konala slučka naší třídy ze základky. Musím uznat, že takhle blízko alkoholu jsem ještě nikdy nebyla. Skoro bych řekla, že jsem se v něm pěkně vykoupala a přestože jsem se těšila, že zjistím jak chutná ten sladký pocit dospělosti, po kterém jsem dřív tak moc toužila, popravdě si z toho pocitu nepamatuju skoro nic. Vím jen, že jsem hodně brečela. A tančila. A smála se. A pak zase brečela. Kvůli pocitu viny, extrémě zvýšeným citům a taky jednomu klukovi. Který jako na potvoru seděl celou dobu vedle mě a smál se, kdoví proč. Celou dobu.
Přes prázdniny to nebylo naposledy co jsem se potkala s alkoholem, ale už nikdy ne v takové míře. Abyste si o mně zas nemysleli kdo ví co. :D

Jaro.

Červenec jsem odstartovala úžasnou venkovní party, na kterou jsem pak šla ještě asi pětkrát. Byla to moje úplně první diskotéka a smazala všechny mé předsudky a strachy z těhlech "větších akcí". A teď na ni mám jen krásný vzpomínky. Taky jsem se podruhý podívala do Paříže a dokonce jsem vyškrtla ze seznamu svých vysněných míst Disneyland. yey! Začátek července pro mě znamenají i mé narozeniny. Letos jsem žádnou oslavu nedělala, ale dostala jsem jeden z nejkrásnějších dárků. Moji úžasní kamarádi mě udělali narozeninové překvápko a večer mi přišli popřát všechno nejlepší s hromadou balónků. DĚKUJU! S tou samou partou jsem taky strávila velkou kupu času o prázdninách a hrozně ráda na ty pohodový dny vzpomínám. Víte co, zajít si do lidlu, pohrát na hřišti, jen tak si užívat. To miluju!

jedna skvělá letní koupačka. <3

S Emou jsme taky poprvé podnikly "Únikovku". Pro ty, kdo neví o co jde, musíte se za určitý časový limit dostat ze zavřené místnosti, kde plníte různé úkoly, hledáte klíče a tak. Bylo to parádní, i když jsme nebyly nijak zvlášť hvězdný. :D
Na začátu srpna měly mé dvě nejlepší kamarádky společnou oslavu narozenin a už ani nevím jaká slova použít.. Prostě je zbožnuju a ať už společně podnikáme cokoli, vždycky je to úžasný.

Co považuju asi za největší osobní výhru, že jsem začala chodit do fitka nějak pravidelněji. A vydrželo mi to až do teď! Příjde mi to mega hustý. Příjde mi, že se celý rok 2017 nesl v tom duchu "poprvé", protože jsem i poprvé navštívila pravé jeskyně. S kámoškou jsme se přicpaly na zájezd pro důchodce a vyrazily na jižní Moravu. Taky se konala tradiční městská pouť, kam jsme šli s diamantama ze základky a já šla poprvé na booster. taková ta hnusná atrakce s ramenem, kdy se točíte hlavou dolů 15 metrů nad zemí. :)A kdyby vás to zajímalo, tak už mě tam nikdo nikdy nedostane! Na konci srpna jsem se podívala dvakrát do Prahy. A to jednou samy na výlet s kamarádkama a podruhé s mamkou a babičkou. Bylo to poprvé, co jsem se podívala na policejní stanici, protože babi okradli v tramvaji a musím vám říct, byl to zážitek! Naštěstí všechno dobře dopadlo a já si z toho odnesla jenom vzpomínky na ty nejhezčí policisty na světě. haha. :D

Fotka po fitku, kdy musíte po nohách sejít schody. Masakr, haha. :D

A pak začala škola. První den září jsem propařila na jedné rockové akci, které se konala v blízké vesnici. S kamarádkou a zástupem jejich bratranců jsem tančila na metal jak blázen. Seznámila jsem se tam s jedním klukem, byl to dost úlet a já čekala, že ho pak už nikdy neuvidím, i přesto, že sliboval, že napíše. A on opravdu napsal. A já se tak trochu zabouchla. Už už to vypadalo jako pohádka se šťastným koncem, jenže pak jsem poznala jaký opravdu je. A ne, když vám bude kluk pořád posílat fotky půllitru piva, přeškrtaných čárek na účtě z hospody a zpáv, že to byla zas náročná propařená noc, opravdu to není ten princ na bílém koni. A tak mi právě tenhle kluk asi o měsíc později dokázal, že opravdu není o co stát. Byla jsem s kamarádkama na cestě do města, kde je na intru, s tím, že se aspoň na chvíli uvidíme a on napsal (když už jsem byla v buse), že se mu opravdu, ale opravdu nechce.. Jo, to bylo slz. debile.
Tou dobou jsem překecala kamarádku ze třídy aby se mnou začala cvičit a při našich návštěvách fitka jsme se začaly seznamovat s lidma odtama. To jsem ještě nevěděla, že se z těch původně cizích kluků stanou moji kamarádi a z jednoho i něco trochu víc. Ale o tom až v prosinci. Na konci září jsme pak vyrazili se třídou do Prahy a já poprvé navštívila kavárnu Co hledá jméno. A popravdě, dost mě to zklamalo..

Začaly taneční a já se chodila koukat na o rok mladší známé ze základky. Bylo to tak divný. Být tam. Ale tentokrát ne na parketu, ale na balkoně. Ne v tanečních botách, ale v lodičkách. Konala se první prodloužená a já tam šla úplnou náhodou s kámošem a úplnou náhodou jsem přišla na to, jak moc nám to spolu jde. Koho nebaví tanec, mě teď asi nepochopí, ale když s ním tančím, přijde mi, že do sebe dokonale zapadáme. Teď to nemyslím nijak zaláskovaně, ale čistě tanečně. Jsem moc ráda, že jsem na tohle přišla. S tím samým klukem jsem protančila i další prodlouženou a taky pár plesů. V pátek nám začíná první lekce pokračovacích tanečních a já se nemůžu dočkat!
Párkrát, když jsme se šly kouknout na taneční, jsme po nich zašly do jednoho baru ve městě. Takový místo, kam se pak nahrnuly i všichni z tanečních, takže se z toho každý pátek stávalo pařící doupě děcek ze střední. :D A občas se tam stavili i kluci z fitka a ano, hádáte správně, i on. Můj bazen boy. V té době to bylo zamotané, líbil se jedné z mých nejbližších kamarádek a já měla pořád popraskané srdíčko od toho debila, takže jsem jeho pohledy úplně ignorovala. A tak jsme se normálně bavili a mě ani nenapadlo, že to nakonec dopadne takhle.

Já a bazen boy, řekla bych...

V půlce října se konala party u kamaráda z gymplu, kam šli všichni ze sexty a pak my. Tři holky z druháku. A jsem tak strašně ráda, že se s těma lidma bavím! Sice jsme rozbili vodnici a propálili díru do koberce, ale vše je odpuštěno a vzpomínáme jen na to nejlepší. Na konci měsíce měla kámoška narozky a s dalšíma kamarádkama jsme ji koupily a zabalily 270 balíčků papírových kapesníků, protože pořád smrká. Taky jsme koupily korunku a napekly koláč. To všechno jsme jí pak předaly ve škole a byla to fakt sranda.

Přišel listopad. Plesová sezona = každý víkend něco. Mega jsem si to užívala. A nemůžu se dočkat příštího víkendu, až půjdu na další! Poprvé jsem tančila ploužák s mým nejlepším kámošem tak, že jsem mu vyskočila na záda a společně jsme se pomalu ploužili mezi těmi zamilovanými páry. Tou dobou s ním taky vznikla myšlenka založit kapelu, na které momentálně aktivně pracujeme, tak snad to všechno dopadne.
Našla jsem si svoji první oficiální práci o které jsem psala v některém ze starších článků. Začala jsem učit na kytaru. A je to jedna z věcí, díky které jsem na sebe opravdu pyšná.

A pak přišel první prosinec. Pamatuju si, že poprvé padal sníh. A já měla taky první oficiální rande s bazen boyem. Šli jsme do kavárny a 3 hodiny v kuse jsme si povídali. Večer jsem měla jít na ples a když mě šel doprovodit před divadlo, dali jsme si pusu. A tak se to stalo. V roce 2017 jsem si našla svého prvního kluka. Nejvíc vtipný je, že jsem ten typ člověka, který si tyhle věci nejradši nechává pro sebe, ale na plese ten večer jsem to řekla jedné kamarádce a slyšela to další a... po chvíli se kolem mě vytvořil obří kruh lidí a řvali naráz otázky typu jak se jmenuje?, kde jste se seznámili?, představíš nám ho? nebo gratulujeme! Jo, přesně tak. Divím se, že se v ten den nevyhlásil státní svátek, protože když už jsem si našla kluka, mělo by se to pořádně oslavit a zaznamenat. :D


Jedna nečekaná povánoční návštěva u mého nejlepšího kámoše.

5. prosince jsme tradičně vyrazili s kamarády převlečení za čerty, ale o tom jsem taky víc psala někdy dřív. V půlce prosince měla má zuška vánoční koncert, kde jsem s holkama z tria hrála úvodní skladbu a celkově jsem si ten koncert moc užila. No a o pár dní dýl nás zase přijel navštívit náš anglický kámoš a my zas vyrazili do lidlu. To to uteklo. Jak kdyby ty letní večery byly včera. Neskutečný.

ahoj děti. :)

Poslední týden školy jsem si užívala, jedla, slavila a dokonce zašla na bowling dvakrát v jeden den. A plánuju jít znovu! Asi abych se i napotřetí přesvědčila, jak moc jsem v bowlingu špatná. :D
Je poslední den vánočních prázdnin. Silvestra jsem strávila s mými nejmilejšími diamanty a řádně jsme si ho užili. Žádná dramata, jenom krátký pláč a hlavně smích. Spousta smíchu. Mám vážně štěstí.

miluju.<3

Rok 2017 byl neskutečný. Až po napsání tohohle mega mega mega dlouhého článku mi došlo, kolik se toho stalo. Co všechno jsem zažila. Samozřejmě, že se stalo i dost špatných věcí. Některé tak zlé, že jsem z nich špatná ještě teď, ale, tak to má být. Bez špatných věcí by nebyly ty dobré. A já jsem vděčná i za ně. Za slzy, za smutky, za strasti. Za tenhle rok. Za spoustu nových lidí, kteří se ke mně přidali na mé cestě světem. Bez nich si to už nedokážu představit. Děkuju za vás.

Tak teda, přestože už v novém roce, dávám naposledy sbohem 2017! Děkuji Ti za všechno.

S láskou, Vaše Ej. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 3. ledna 2018 v 21:49 | Reagovat

Wow, všechno to zní tak strašně skvěle! Je vidět, že sis tenhle rok mega užila! Přeji ti, aby byl rok 2018 alespoň stejně zábavný a hodně štěstí s bazen boyem ♥

2 Barbara Barbara | Web | 4. ledna 2018 v 8:40 | Reagovat

Páni, zažila jsi toho za jeden rok spoustu!
Já se to tento rok pokusím na pravit.
Nejvíce mě rozesmála fotka s tím dětským záchodem. Tvůj kamarád musí být hodně kreativní. :D
Hoidně štěstí s klukem.

3 J.R. J.R. | Web | 5. ledna 2018 v 18:09 | Reagovat

Skvělý souhrn minulého roku :)

4 Eli Eli | Web | 5. ledna 2018 v 18:46 | Reagovat

Jé, gratuluju k blogu dne :)

5 Elis Elis | Web | 6. ledna 2018 v 19:34 | Reagovat

Téédy, to jsi měla pořádně nabitý rok :)
Přesně, ty špatné věci k tomu patří.
Hodně štěstí s bazen boyem!! :)
Gratuluji k blogu dne, ať se ti daří v tomto roce, co nejlépe :)

6 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 8. ledna 2018 v 7:46 | Reagovat

Děkuju moc všem za krásné komentáře ! <3

7 Little Little | Web | 9. ledna 2018 v 20:05 | Reagovat

Teeda, bylo toho opravdu hodně:) jsem ráda, že sis rok 2017 užila, ať je tento rok ještě lepší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama