Pro zmatenou holku, která se konečně našla.

26. ledna 2018 v 21:14 | Ej. |  MYŠLENKY
Někdy je prostě ta tma příliš hustá. Někdy je prostě těžký najít světlo. Maják. Ale nezavírej oči, někde tam bude. Nepřestávej, protože až to budeš nejméně čekat, objeví se. Přímo před nosem. A to si přece nechceš nechat ujít nebo ano? Tak koukni otevřít oči dokořán. A hezky úsměv, tohle zvládneš.

Znáte to? Všechno je fajn a vy si připadáte jako součást správně ladící melodie. Dny plynou a přímo záříte štěstím. Ale pak se něco stane. Vlastně ani nevíte co. Něco visí ve vzduchu. A vy se nemůžete ptát. Protože.. Někdy nám prostě otázky nepomůžou v hledání odpovědí. Zvlášť když ten zpovídaný člověk jste vy sami.

Občas prostě uvíznete v kruhu. Na dětském kolotoči a váš kůň je tak vysoko, že nemůžete seskočit. Točí se. Pořád a pořád. Třeba by mě mohl shodit. Vymýšlíte až zoufalé možnosti, jak se dostat ven. Jenže ten kůň je z plastu. A tak se dál vozíte. Čekáte. A najednou vám dojde, že tohle není štěstí. Je to pohodlnost. Žijete v zajetých kolejích, protože na to, abyste něco změnili, nemáte odvahu. Někdy ani sílu. Ale hlavně odvahu. Bojíte se, že když něco, co jste dlouhou dobu opečovávali, naschvál ztratíte, už nebudete mít možnost prožít něco podobného. Stejně skvělého. A už vůbec ne lepšího. Příjdete si jako sobečtí zrádci, co chtějí pořád víc. A víc. Protože takový lidi jsou, že? Nikdy nemají dost. A tak nahodíte úsměv, protože co by za to ostatní dali! Sevřete koňské otěže pevněji a ruce se začnou pomalu měnit v plastové pařáty. Vy se začnete měnit. A co si budem, plast je jednou z největších hrozeb lidské rasy, takže se všechno tohle začne zdát jako nevratné.


A pak příjde někdo, kdo vypne proud. Kolotoč se zastaví a vy sledujete co se bude dít dál. Pláčete, protože změny vždycky bolí. Je konec. Vaše pohádková jízda končí. Ruce procitnou a vy slézáte z kolotoče. Motá se vám hlava. Na moment se chcete vrátit. Sednout si na toho pitomýho koně a žít dál ten klidný život. Jenže to už vás drží někdo jiný a vy na ten kolotoč nadobro zapomenete. Začnete zase dýchat, jak kdyby vám až teď došlo, že celou dobu zadržujete dech. Až teď, když se na ten kolotoč díváte z dálky, vidíte jak je nahoře starý a odřený. Jeden plastový kůň je naprasklý a ozdobná světýlka vyvěšená na střeše zchátrale poblikávají. A vám dojde, že tohle není váš pohádkový kolotoč. Možná na pár okamžiků byl, ale teď už je to jenom kolotoč. Vězení. Něco, co jste si tak moc přáli změnit v magickou část sebe. Možná jste sundali růžové brýle. Možná jste se jenom znovu pořádně nadechli. Něco je jinak. Vy jste jiní.

Občas se zdá, že to, co děláme, je pro nás to nejlepší. Jsme šťastní. Ale.. Je to opravdu to pravé? Nebo tomu tu čistou pravost dodává jenom naše mysl? Protože ta pro nás chce to nejlepší. Naše srdce je ta nejmíň sobecká bytost na světě. Myslí pouze na nás a chce, abychom byli šťastní. A tak občas odsune své pravé touhy do pozadí. Je to jako když jíte zdravou verzi koláče. Je to pro vás nejlepší, připadáte si zdravě, správně, jenže v hloubi srdce víte, že mnohem víc by vám chutnal váš oblíbený cheesecake. To je to, co doopravdy chcete. Jenže právě tohle, co vám dává ten pocit sta procent, právě tohle. Bývá nejriskantnější. A vy nechcete riskovat, když váš život našel konečně rovnováhu. A tak si místo věcí, které vás dělají šťastnými, vybíráte věci, které jsou pro vás nejlepší. Nejsprávnější. Nejstabilnější.

Teď, když se dívám na ten starý, postupně se rozpadající kolotoč, vnímám jak moc jsem šťastná. O něco jsem přišla. O něco, co mi občas dost chybí. Jenže to je život. Nemůžeme mít vše. Občas musíme zazdít zadní vrátka a postavit se k problému čelem. S hlavou vztyčenou. Jo, přesně tak, holka.


Nezáleží na tom, co bude dál. Vzpomínej dál na ten kolotoč, jakoby byl opravdu magický. Jakoby koně měli zlaté okovy a při výjezdu nahoru řehtali. Jakoby světla jasně zářila a tmu zaplňovaly tisíce hvězd. Mysli na něj pouze v dobrém, protože to nejhorší, co můžeš udělat, je nenávidět. Nenávist není řešení.

Buď šťastná za to, co máš. Dopřej sama sobě to, co si doopravdy zasloužíš. To co tě udělá stoprocentně šťastnou. A neomezuj se jen na plast. Osedlej divokého koně a žij!

S láskou, Tvá Ej. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 28. ledna 2018 v 17:47 | Reagovat

Nádherne napísané. ♥

2 Elis Elis | Web | 28. ledna 2018 v 23:03 | Reagovat

Takové krásné články před spaním se mi čtou sami, vždycky se u toho tak uvolním, zapřemýšlím...
Já už v tomu v několika případech říkam začarovaný kruh, u kterého hledám kouzlo, které by mi umožnilo cestu ven. Z několika věcí jsem se již šťastně vymotala, ale i tak jsou věci, které chci změnit, chytit toho koně pořádně za opratě a dojet do cíle ^^
Nádherný článek!

3 kristensplace kristensplace | Web | 30. ledna 2018 v 14:27 | Reagovat

Jako kdyby jsi mi mluvila z duše..
Krásně napsané!

4 Jana Jana | Web | 30. ledna 2018 v 15:42 | Reagovat

Někdy je nejlepší vystoupit ze stereotypu a hledat něco nového. A někdy je zase lepší jet si ten svůj stereotyp s pár změnami. :-) Každopádně risk za to stojí. :-)

5 Eli Eli | Web | 31. ledna 2018 v 20:50 | Reagovat

Nádherný článek..❤ Všechno od tebe se čte úplně samo. Umíš ty myšlenky tak hezky sesumírovat :)
A koukám, že taky jedeš Rupi Kaur ❤

6 ellies-wonderland ellies-wonderland | 2. února 2018 v 15:32 | Reagovat

Krásně napsaný článek ve kterém jsem se opravdu našla :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama