Leden 2018

Pro zmatenou holku, která se konečně našla.

26. ledna 2018 v 21:14 | Ej. |  MYŠLENKY
Někdy je prostě ta tma příliš hustá. Někdy je prostě těžký najít světlo. Maják. Ale nezavírej oči, někde tam bude. Nepřestávej, protože až to budeš nejméně čekat, objeví se. Přímo před nosem. A to si přece nechceš nechat ujít nebo ano? Tak koukni otevřít oči dokořán. A hezky úsměv, tohle zvládneš.

Znáte to? Všechno je fajn a vy si připadáte jako součást správně ladící melodie. Dny plynou a přímo záříte štěstím. Ale pak se něco stane. Vlastně ani nevíte co. Něco visí ve vzduchu. A vy se nemůžete ptát. Protože.. Někdy nám prostě otázky nepomůžou v hledání odpovědí. Zvlášť když ten zpovídaný člověk jste vy sami.

Občas prostě uvíznete v kruhu. Na dětském kolotoči a váš kůň je tak vysoko, že nemůžete seskočit. Točí se. Pořád a pořád. Třeba by mě mohl shodit. Vymýšlíte až zoufalé možnosti, jak se dostat ven. Jenže ten kůň je z plastu. A tak se dál vozíte. Čekáte. A najednou vám dojde, že tohle není štěstí. Je to pohodlnost. Žijete v zajetých kolejích, protože na to, abyste něco změnili, nemáte odvahu. Někdy ani sílu. Ale hlavně odvahu. Bojíte se, že když něco, co jste dlouhou dobu opečovávali, naschvál ztratíte, už nebudete mít možnost prožít něco podobného. Stejně skvělého. A už vůbec ne lepšího. Příjdete si jako sobečtí zrádci, co chtějí pořád víc. A víc. Protože takový lidi jsou, že? Nikdy nemají dost. A tak nahodíte úsměv, protože co by za to ostatní dali! Sevřete koňské otěže pevněji a ruce se začnou pomalu měnit v plastové pařáty. Vy se začnete měnit. A co si budem, plast je jednou z největších hrozeb lidské rasy, takže se všechno tohle začne zdát jako nevratné.

JÁ A CVIČENÍ + CÍLE PRO ROK 2018

11. ledna 2018 v 13:28 | Ej. |  RELAX TIME
Kde bych začala.

Cvičení hraje v mém životě roli už nějakou dobu. Pokud by vás zajímaly mé začátky, tady jsem psala o mé cestě fitness světem. Ale dnešní článek bych chtěla věnovat přítomnosti. Sepsat si na jedno místo všechno, co teď momentálně dělám. Mé cíle. Moje myšlenky ohledně celého toho velkého šílenství.. a tak. no. Tak jdem na to!

pinterest

KNIŽNÍ VÝZVA 2018

9. ledna 2018 v 20:52 | Ej. |  RELAX TIME
Celý rok 2017 jsem sama sobě tajně slibovala, že začnu víc číst. Ale znáte to. Sliby chyby.
Nechci se vymlouvat na čas, i když toho je opravdu poslední dobou míň a míň.. ale vím, že bych mohla zabrat. Občas vypnout instagram, odložit telefon a ztratit se mezi řádky. A proto taky píšu tenhle článek. Hrozně moc obdivuju skvělou blogerku Eli, protože ta si tuhle výzvu dává každý rok a opravdu ji zvládá. Jsi fakt dobrá! :D A tak jsem se rozhodla zkusit ji taky. Příjde mi totiž, že když něco slíbíte veřejně nebo se o svůj cíl s někým podělíte, lépe se vám plní. Na závěr snad jen napsat, že výzvu pořádá Ells. :)


Thank you, 2017. ♡

2. ledna 2018 v 19:33 | Ej. |  DIARY
Zastavit se. Jenom na chvíli. Vypnout všechno. Sociální sítě, wifi, mobil. myšlenky. Jenom na chvíli se zamyslet nad tím, co všechno jsme získali. Co všechno se nám povedlo. Taky nad tím, co bychom nejradši změnili. Na naše chyby. Zamyslet se. Jenom na chvíli.

Přichází další rok. Čas hrozně utíká a já si to nikdy neuvědomuju tak moc jako právě na konci roku nebo při loučení. Jsem nostalgický člověk. Jedna z věcí, kterou miluju, je přehrabování starých fotek nebo myšlenek. Vracet se v čase. Už ani ne tolik s touhou přepsat minulost. Vrátit čas pro napravení chyb. Spíš pro připomenutí tehdejší přítomnosti. Tehdejšího teď a tady.

V roce 2017 jsem dokázala spoustu věcí. 8.1 jsem šla na můj první oficiální ples. V lednu jsem taky poprvé házela po někom ve třídě jídlo. (To jsem ještě netušila, že ten "někdo" bude můj nejlepší kámoš:D). Taky jsem si šla poprvé "sednout" někam s kamarády. Známe známe, viďte?
Únor se nesl ve znamení tance. Začala jsem chodit do tanečního kroužku a našla jednu z největších vášní v mém životě. Společenský tanec.
V březnu jsme se třídou odjeli na lyžák. Naučila jsem se na běžkách! Rozhodně to byl jeden z nejhezčích týdnů na střední a doteď na něj vzpomínám s úsměvem. Taky se konalo školní a okresní kolo v sólové hře na kytaru, které jsem obě i přes obrovskou trému zvládla s postupem. Byla to jedna z věcí, které mě posunula dál. Ne kvůli diplomu, ale konečně se mi podařilo přesvědčit samu sebe, že na to mám.

běžky, ve fázi, kdy jsem udržela mobil bez toho, abych spadla. yeeey!

V dubnu jsme vyjely s kamarádkama na první letošní Tour na kolech. Taky jsem s rodinou vyrazila na koncert Jaromíra Nohavici, který mi toho dal hrozně moc. Popravdě je Nohavica jedním z mých nejvíc oblíbených interpretů poslední doby. Rozhodně doporučuju nové album Poruba! Na konci dubna byla i skvělá akce v sousední vesnici. Čarodějnice. Vybavuju si ten večer plnej smíchu, ohně a nočního hraní twistera. Takový ty večery, který se nazapomínaj.