Today, right now.

13. prosince 2017 v 17:27 | Ej. |  DIARY
Máme po Mikuláši a ve mně je znovu ten zvláštní pocit nostalgie. S partou chodíme převlečení za čerty už pátým rokem a za to, že jsme se po skončení základky nerozpadli jsem hrozně moc vděčná. Začalo to vlastně úplně nevinně. Jít postrašit pár kamarádů a známých. A teď? Vytvořili jsme facebookovou událost a lidi si nás zvou domů. Miluju to. Parta kamarádů, která se sejde aby udělala radost jiným dětem. Možná to bude znít namyšleně, ale jsem na nás za to hrdá. Že to pořád držíme, že si to nenecháme zkazit puberťáckýma řečma jiných lidí, podle kterých je to trapný. Že i po těch letech bereme peníze jako dobrovolnou věc. Že jsme to pořád my, děcka ze základky, který si to spolu umí užít za každé situace. Jsem prostě ráda, že je mám.


Nervózní jak blázen. Vyklepaná už týden předem. Neschopná říct normální větu. Jo, byla jsem fakt v háji strachem. Ale to je asi normální, ne?

Mám za sebou taky první odučenou hodinu. Párkrát mě to napadlo, učit kytaru. Proč ne? Přivydělat si a zároveň hrát. To je přeci skvělý! Ale nikdy jsem si nemyslela, že se to opravdu stane. Že ze mě fakt bude na 45 minut v týdnu učitelka. Ještě teď se za klávesnicí culím. Celé mě to domluvil můj Pan učitel ze zušky. Škola nepřijímá dospělé zájemce, pouze děti a seniory, takže když mi nabídl, jestli nechci učit na kytaru dospělou paní, byla jsem nadšená. Jenže všechno je to těžší než jsem si myslela.

Učit někoho je pro mě úplná novinka a přestože nejsem ve hře na kytaru žádný nováček, dalo mi dost zabrat vzpomenout si na základy. Začít úplně od začátku. A taky jsem absolutně neschopná v říkání lidem NE a taky v říkání si o peníze. Naprosto to nesnáším, přestože vím, že je to normální a měla bych to zvládnout, pokud chci v životě něco dokázat. Jenže tohle byl můj první blok. Přišla jsem tam vystresovaná z toho, jak si řeknu o peníze. Naštěstí to paní nadhodila na konci sama, takže jupíí, natrénuju si to někdy příště. :D Vrátit se úplně na začátek, deset let zpátky, je hrozně těžké. Každopádně si myslím, že jsem to nějak zvládla a během dalších hodin se do toho "učitelování" dostanu.


Taky se v poslední době stala jedna pro mě úplně neskutečná věc, díky které se culím jako sluníčko. Určitě o tom někdy napíšu víc, ale teď si ten pocit chci užít na 100%. Jenom jsem to prostě chtěla někam napsat, ikdyž vám tenhle odstavec vlastně nepředá věcně vůbec nic.. :D

Po třech týdnech jsem byla také poprvé ve fitku, jelikož mě, jako asi dalších 90% lidí kolem mě zkolila nemoc. Ten pocit je k nezaplacení! Bolí mě sice celé tělo, ale mám z toho šílenou radost. Jinak bych napsala i pár slov o škole, jenže tam je to celkem bída, tak snad někdy příště...

Takhle nějak vypadá můj život poslední dobou. Užívám každý den co to jde a nenechávám se rozhodit blbostma. A není to vlastně vůbec tak těžké, být šťastná.

Jak si užíváte předvánoční čas vy?

S láskou, Vaše Ej. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 17. prosince 2017 v 11:20 | Reagovat

Super článek! Obdivuju tě v tolika věcech!
Já se na Vánoce hrozně moc těším! Poslední dobou se můj život točí okolo cvičení, školy, kupování dárků a skvělého času s přáteli. Strašně se těším na prázdniny, ve škole mě to úplně vysálo, tak snad se mi povede si pěkně odpočinout!

2 Jana Jana | Web | 19. prosince 2017 v 12:50 | Reagovat

Páni, tak to je hezké, že se stále vídáte a takhle plánujete. :-) A ještě hustější je, jak učíš na kytaru! Já jsem se chtěla učit také, ale neměla bych čas ještě chodit na hodiny, které si nemohu určit sama (jsem časově vytížená a pokaždé mám čas jinak)...a hlavně nemám ani kytaru, no :-D

A jinak jsem také nachcípaná. Pšikám a smrkám všude, kam jdu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama