Říjen 2017

Jednou to výjde.

25. října 2017 v 6:24 | Ej. |  MYŠLENKY
Je to zvláštní. Jednou v někoho věříte a on vás zklame. Jste smutný, jste zlomený, ale jste poučený. Máte pocit, jak kdyby se kolem vás utvořil krunýř. Nikdy už stejnou chybu neudělám, říkám si. Chodíte světem s hlavou vztyčenou. Cvičíte, užíváte si, žijete. Všechno je skvělý. Vaše srdce se léčí, antibiotika pomalu dochází a vám je konečně dobře. Přestanete být opatrný. Postupně zapomínáte, jak jak jste vlastně křehký. Ten krunýř se totiž pořád ztenčuje. je jako vaječná skořápka, prostě praskne až ji nebudete potřebovat. Rozpadne se na malé kousky a vy z ní vystoupíte silnější, zkušenější, se srdcem na dlani. Zase začnete toužit po tom pocitu. Po myšlenkách, které se vždy zničehonic objeví a po chvíli stejně rychle zmizí. Přejete si mít zase nějakou šanci. Chcete to cítit. A tak se odpoutáte od minulosti. Vydáte se slepě za prvním člověkem, který se vám nachomítne do cesty. Jdete tmou a následujete kotouč denního světla, který z něj přímo tryská. Cítíte zase naději. Tak třeba? Začnete vybarvovat. Začnete malovat. Začnete snít. Podniknete jinou, mnohem delší a složitější cestu. Se srdcem na dlaních dojdete až k němu. Vaše mysl jede na plné obrátky. Vždyť jste si tenhle moment představovali tak tisíckrát. Máte milion variant toho, co teď příjde. Jste si naprosto jisti, že víte jak zareaguje. Máte ho přeci přečtenýho. Tentokrát jste byli chytřejší. Pohlédnete na něj. Má kapucu, která mu zakrývá tvář. Usmějete se. Světlo pomalu uhasíná. Jeho ruka se zvedá, kapuce letí k zemi. Najednou je den. Vy jste zmatení. Kdo je to? Dumáte a nejistota cloumá celým oběhovým systémem. Tápete v jeho rysech, ale neznáte ho. Nejraději byste utekli. Chcete utéct. Ale on je rychlejší. Najednou tam není. Není tam on, ani vaše srdce. A jste zase na začátku. Jste sami.

Zdroj: Úlomky Ženy