Srpen 2017

We're looking for the boys from Prague!

23. srpna 2017 v 21:24 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Původně jsem vlastně chtěla vydat druhou část naší cesty do Disneylandu, ale nedá mi to a prostě vám o tomhle musím napsat.

Jsem plná emocí. Radosti, nervozity, vzteku i dospělosti. Včera jsem se se třema kamarádkama vydala do Prahy. Poprvé mě rodiče pustili někam dál a já byla štěstím bez sebe, teda z té větší části. Taky občas cítíte před dalším "velkým krokem" takový zvláštní kousavý pocit. Je to jakoby pocit zodpovědnosti, že už jste zase o level výš. Že vám rodiče zase věří o trochu víc, než loni. Že potom, co na tenhle výlet odjedete, budete z hodiny na hodinu starší. Ten pocit mám vždycky jenom pár minut a to těsně předtím, než se setkám s kamarádkami, potom už to je všechno dokonalé.


Vyjely jsme tedy na naší Tour de Prague. Dorazily jsme na Florenc a odtud metrem až na Národní třídu. Byl už čas oběda, tak jsme se stavily v Bagaterii a v KFC, abychom mohly v nejlepších podmínkách (tj. vyčůraný, najezený :D) vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství.

První zastávka byly šlapadla. Snad král všech klišé v Praze. Šlapadla, Vltava a výhledy na známé památky. Tančící dům, Karlův most, Pražský hrad. U vstupu před námi stála skupina tří kluků. Vybíraly jsme si jakou lodičkou budem chtít jet, když v tom na nás jeden z nich anglicky zavolal, jestli si nedáme závod. Potom se začal vychloubat, že jejich loď bude určitě rychlejší a já začla cítit, že tenhle výlet bude fakt boží.

Tři koruny pro štěstí.

17. srpna 2017 v 13:19 | Ej. |  MYŠLENKY
Před nějakou dobou jsem byla v Kauflandu. Stála jsem venku a sledovala malého kluka, který stál venku se svým psem. Mohlo mu být tak šest. Už od pohledu mi připomínal jednoho mého kamaráda. Drsňáka s velkým srdcem. Za chvíli k němu přišel postarší pán, jeho děda. Přinesl pšeničné bulky a pro pejska obyčejnou housku. Ale chlapeček řekl, že chce stejnou housku jako má Ejmy a že si ji dojde koupit sám. Pán dal tedy vnukovi tři koruny, řekl mu, ať jde do pekárny, která je hned u vchodu a počkal s Ejmy venku, zatímco kluk zmizel za automatickými zavíracími dveřmi. Po chvíli přišel se smutným výrazem, že neví, jak se to dělá. Najednou ve mě něco hrklo a vykročila jsem k pánovi, že tam s chlapečkem půjdu. Šli jsme teda spolu. Stoupli jsme si do fronty a on na mě vrhl vítězoslavný výraz. ,,Koukni kolik mám peněz!" řekl mi šišlavě a já se prostě musela usmát. Byl tak kouzelnej! Přišli jsme na řadu a já ho podržela ve vzduchu, protože se svojí výškou nebyl za pultem vůbec vidět. ,,Jednu obyčejnou housku, plosím" pronesl, já mu podala mističku, kam se dávají peníze a on na ni frajersky, jednu po druhé, položil tři koruny. Paní mu podala sáček, ale chlapeček si musel ještě počkat na účtenku. Když jsem ho sesadila dolů, s rebelským výrazem mi řekl, že seskočit by zvládl i sám a potom se rozeběhl za dědou.

DISNEYLAND 1/2

14. srpna 2017 v 10:28 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Pro začátek : text psaný kurzívou jsou mé poznámky nebo tipy k Disneylandu (příště DL)

Když mi Ema navrhla, že bychom mohly jet společně o prázdninách na zájezd do DL, myslela jsem, že se zbláznila. Až když už se celá naše čtveřice (já, Ema a naše mamky) sešla v kavárně a začala vybírat nejvhodnější adepty v zájezdových katalozích mi došlo, že tam asi fakt pojedeme. Do světa myšáka Mickeyho, Buzze Rakeťáka, Pinocchia nebo Sněhurky.

První den naší cesty jsme strávily v Paříži, o které jsem psala podrobný článek TADY a teď nás čekal Disneyland. Místo, kde si splnilo sen tisíce dětí. A teď jsme si ho měly splnit i my.