Jedna noc, tisíc vzpomínek. / V Ě N E Č E K

12. prosince 2016 v 19:45 | Ej. |  DIARY
Hvězdy na nebi se třpytí jako drobné drahokamy. Vítr je tichý a něžně mi čechrá sčesané vlasy. Zachumlám se víc do své dekovité šály a zadívám se nahoru. Všechno je to tak blízko a zároveň daleko. Obloha zahalená do temnoty, mi dává sílu. Dnes to příjde, dnes je Ten den.

Auto přibržďuje a já se střídavě nadechuju a v pevných šatech docela nepohodlně vydechuju. Po pátém opakování vystoupím ven a vnímám ty první momenty princeznovské noci. Všechno je tak příjemně potemnělé. Nadzvedávám si šaty a s babičkou ruku v ruce vykročíme do divadla. Všechno kolem je jiné a zároveň stejné, vyjímečné a zároveň smutné. Pocity se ve mně míchají, jako písmenka v polévce. Jak to všechno dopadne?



Když začínám míjet první známé tváře, stres pomalu opadá. Ta atmosféra je něco nepopsatelného.. Je to jako na večírku za Marie Terezie, spousta krásných princezen a princů všude okolo. Je to jako pohádka. Stres už úplně vystřídala radost a já vím, že ať to dopadne jakkoli, bude to nezapomenutelné.
Všude je slyšet smích a účinkující se začínají rovnat do párů. Svírám v jedné ruce krásnou kytičku a tou druhou jsem zavěšená do svého tanečníka. Po všech stranách mě obklopují známé a mnou milované tváře, tohle bude bomba, říkám si a usmívám se od ucha k uchu. Hudba rozezní první takty a naše předtančení začíná. Jsme zhruba v poslední třetině dlouhého hada tanečních párů. Když vstupujeme velkými zdobenými dveřmi do sálu, odevšud svítí světýlka kamer a záře blesků. Když se rozestavíme do šestic párů, jsme úplně na kraji. Mazurka, Jive, Berlínská polka, Cha cha a na závěr Valčík. Po posledním společném nacvičeném kroku se páry roztancují po celém sále a asi každý cítí o kapku uvolněnější atmosféru.

Po předtančení, které uteklo lusknutím prstu, následovali oddělené pasáže tří tanců. Tanec střídal tanec a přišli na řadu i dárkové volenky. Princezny se usmívaly a princům bylo, i přes hrdinsky zamaskované dojetí, vidět nadšení z dárečků od svých tanečnic. Když nastala část s volnými tanci, shromáždili jsme se všichni k sobě a tančili jako blázni. Bylo mi jedno jak vypadám, bylo mi jedno, jestli na mě někdo kouká. Byla jsem obklopená úžasnými lidmi, kteří mi nedovolili ani chvíli se mračit.

Ten večer, byl jeden z nejkrásnějších v mém životě. Všude byla cítit láska. Láska k přátelství, láska k tomu jehož jméno nesmíme vyslovit, hehe a láska k rodině. Rodiče se hrdě usmívali na malá princátka bruslících po parketu a při rodičovské volence nemeškali a pyšně vedli své děti do rytmů dalších třech tanců.

Ten večer byl věneček. A ač by někdo řekl, že to byl úplně obyčejný večer, pro mě to byl nezapomenutelný zážitek plný radosti, lásky a přátelství. Milujte lidi, které máte kolem sebe, protože právě oni dělají váš život úžasným a kouzelným. A věřte na pohádky!


S láskou, Vaše Ej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama