100 dní středoškolákem.

9. prosince 2016 v 11:00 | Ej. |  MYŠLENKY
3,2,3,4,1.

Všechno se to točí kolem čísel. Známky vás tvoří, známky jste vy - teda alespoň podle učitelů. Já už si zvykla na to, že většina lidí vaše známky vůbec neřeší. No a co, že máte trojky? Prd to znamená. Pokud nepropadáte, mějte si co chcete, je to fakt úplně jedno.
Těch sto dní mi uteklo jako voda. Každodenní rutina se úplně ustálila a veškerá natěšenost z back to school už opadla. Stalo se toho hodně. Učitelé si už nepletou naše jména, zvykla jsem si chodit na každou hodinu jinam a taky na možnost, že ta hodina může být někde úplně jinde, než podle rozvrhu má být. Začínám poznávat nové lidi a našla jsem si i pár klučičích idolů, protože co si budeme povídat, bez nich by to nebylo ono.. :D
Naši školní jídelnu prohlašuju za nejlíp vařící jídelnu na světě a už i ty nekonečné fronty snáším lépe. Ranní vstávání se ze stresu proměnilo na pohodu a i příchod do školy nijak nehrotím. Prostě mi ujel autobus. I když žádným nejezdím, no.



Z tisíců předsudků pomalu zjišťuju, že čím víc si o té škole zjistíte, tím víc vás překvapí, jak přesné recenze na ni můžete najít. Ve zkratce, naše škola je veliká, všeobecná a má nejlepší kantýnu na světě. Když pominu tyhle skvostné plusy, můj názor zase tak sluníčkový není. Toho učení je vážně mraky a pořád nemám z výběru té školy úplně dobrý pocit. Bojím se, že jsem udělala chybu a strávím 4 roky učením něčeho, co mi nic nedá, úplně zbytečně. Ale tenhle přístup už pomalu měním, takže mě ty hodiny v lavici začínají vážně něco přinášet. A to je podle mě důležité, najít si na všem něco, co vás bude zajímat a bavit. Viz. imunizace buněk proti virům, to mě fakt zaujalo! #NoKappa.

Za těch 100 dní, se ze mě stal i někdo, kdo se umí hýbat na parketu! Za pár dní mě čeká věneček a už teď trnu hrůzou, jak to v těch dlouhých šatech zvládnu.. Když jsem chodila do tanečních, čas běžel od lekce k lekci, všechno se točilo kolem nich. Celé moje týdenní těšení směřovalo jenom k tomu jednomu dni. Lekce střídá lekci a najednou je tady ta úplně poslední. Chce se mi brečet a smát zároveň. Zvládla jsem to! Ale bojím se, že tím, že ztratím moje první lekce tanečních, ztratím i mnohem víc...

100 dní. 2 400 hodin. 144 000 minut.

Všechno tohle děsivě uteklo lusknutím prstu, ale ničeho nelituju. Takže jedeme dál panstvo, protože můj středoškolský život teprve začíná!

S láskou, Vaše Ej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. prosince 2016 v 13:50 | Reagovat

Já už taky známky dávno neřeším :D

2 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 17:11 | Reagovat

To, že nemá cenu známky řešit, jsem pochopila až na vysoké. Raději je pro mě důležitější, že mám daný předmět splněný než to, jakou jsem z něj měla známku.. Na nekonečné fronty v jídelně si vzpomínám. Strašné, ale myslím, že to ke střední tak nějak patří. Držím palce s tím věnečkem :)

3 Eli Eli | Web | 10. prosince 2016 v 18:37 | Reagovat

Jsem sice v devítce, ale na víceletém gymplu, takže mě tohle těšení na střední trošku obchází, jelikož budu pořád na stejné škole... Ale docela ti rozumím, tohle jsem zažívala s přestupem na gympl. :)

4 Marka Marka | Web | 23. prosince 2016 v 21:06 | Reagovat

Známky řeším, ale nedá se to. Jsem na střední už ve druháku a je to dost hrozný. U nás vaří hrozně, učení je fakt moc a recenze jsou šílený, taky doufám, že jsem neudělala chybu, ale to se snad poddá :) no jo chemie... a v tanečních jsem nebyla :D Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama