Každý máme něco.

25. listopadu 2016 v 19:08 | Ej. |  MYŠLENKY
Potom, co každý den s kamarádkama vzdycháme, jak je ten gympl life těžký, dochází mi, že čím dýl tam jsem, tím toho vím míň. sakra.
Naše škola je velká. Každý den na chodbě míjíte stovky lidí, z čehož většinu z nich úplně poprvé. Je zvláštní to všechno pozorovat, být pořád ještě ten, co nezaplul do těch studijních kolejí. Být pozorovatel. Vnímat nervózní obličeje žáků, s nosem věčně zabořeným do učebnic. Posléze nervózní obličeje učitelů, kteří mají práce nad hlavu a neví kam dřív skočit. Je až děsivé, jak si každý jede to svoje. Vidíte pár, namáčklý na sobě v rohu chodby, který se snaží ukrást alespoň pár společných chvilek, z toho zmatku, jenom pro sebe. Slyšíte holky na dámských záchodech, které nasupeně civí do zrcadla a snaží se nějak splašit svůj bad hair day. Vnímáte to všechno. I bandu šprtů mluvících řečí, kterou slýchám jenom z dokumentů. Občas si připadám jako ve filmu, kde se zastaví čas a vy můžete bez problému projít kolem všech, aniž by vás vůbec zaregistrovali. Sledujete, jak to všechno plyne. Má to svůj nevyslovený řád plný imaginárních pravidel, kterých se všichni nevědomky řídíme.


Jenže prvotní pohled není všechno. Když se zadíváte pozorněji, co spatříte? Mírně opuchlé oči od celovečerního pláče, mastné vlasy z nedostatku času, upřímný pohled na toho kluka vzadu, co se té holce zřejmě šíleně dlouho líbí, zmatek v očích čtvrťáku nervózně přešlapujících u nabídky vysokých škol, výrazné líčení z nedostatku sebevědomí, štíhlé tělo schované pod oversize oblečením, stres z nevyspání, obláček ega pod místním idolem, závistivě stisklé dlaně a zlostný pohled na novou přítelkyni jejího bývalého a potom naše zmatené pobíhání prváků z přízemí do druhého patra a zpátky. Všechno to je skryto pod tou mlhou zpomaleného filmu prvního okamžiku. Každý jsme jiný a i když se na první pohled nijak nelišíme a tvoříme velký dav, máme své příběhy. Občas dovolíme okolí, do nich nahlédnout, ale mnohem častěji, máme to právo pouze my. Jsme zranitelní, sobečtí, přátelští, pilní, lakomí, ohleduplní.. Ale jsme to my a nemůžeme za to, že jsme mladí. Proto si važme toho, jací jsme, protože právě naše vlastnosti, ať už jsou špatné nebo dobré, dělají ze všeho mnohem víc, než jednotvárný zpomalený film. Mějme se rádi a dělejme svět hezčím místem. :)

S láskou, Vaše Ej. <3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 25. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

ach, časy na strednej :) to bol iný svet!

2 Eli Eli | Web | 27. listopadu 2016 v 9:59 | Reagovat

Skvělý článek... a hlavně pravdivý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama