Listopad 2016

Každý máme něco.

25. listopadu 2016 v 19:08 | Ej. |  MYŠLENKY
Potom, co každý den s kamarádkama vzdycháme, jak je ten gympl life těžký, dochází mi, že čím dýl tam jsem, tím toho vím míň. sakra.
Naše škola je velká. Každý den na chodbě míjíte stovky lidí, z čehož většinu z nich úplně poprvé. Je zvláštní to všechno pozorovat, být pořád ještě ten, co nezaplul do těch studijních kolejí. Být pozorovatel. Vnímat nervózní obličeje žáků, s nosem věčně zabořeným do učebnic. Posléze nervózní obličeje učitelů, kteří mají práce nad hlavu a neví kam dřív skočit. Je až děsivé, jak si každý jede to svoje. Vidíte pár, namáčklý na sobě v rohu chodby, který se snaží ukrást alespoň pár společných chvilek, z toho zmatku, jenom pro sebe. Slyšíte holky na dámských záchodech, které nasupeně civí do zrcadla a snaží se nějak splašit svůj bad hair day. Vnímáte to všechno. I bandu šprtů mluvících řečí, kterou slýchám jenom z dokumentů. Občas si připadám jako ve filmu, kde se zastaví čas a vy můžete bez problému projít kolem všech, aniž by vás vůbec zaregistrovali. Sledujete, jak to všechno plyne. Má to svůj nevyslovený řád plný imaginárních pravidel, kterých se všichni nevědomky řídíme.


Jenže prvotní pohled není všechno. Když se zadíváte pozorněji, co spatříte? Mírně opuchlé oči od celovečerního pláče, mastné vlasy z nedostatku času, upřímný pohled na toho kluka vzadu, co se té holce zřejmě šíleně dlouho líbí, zmatek v očích čtvrťáku nervózně přešlapujících u nabídky vysokých škol, výrazné líčení z nedostatku sebevědomí, štíhlé tělo schované pod oversize oblečením, stres z nevyspání, obláček ega pod místním idolem, závistivě stisklé dlaně a zlostný pohled na novou přítelkyni jejího bývalého a potom naše zmatené pobíhání prváků z přízemí do druhého patra a zpátky. Všechno to je skryto pod tou mlhou zpomaleného filmu prvního okamžiku. Každý jsme jiný a i když se na první pohled nijak nelišíme a tvoříme velký dav, máme své příběhy. Občas dovolíme okolí, do nich nahlédnout, ale mnohem častěji, máme to právo pouze my. Jsme zranitelní, sobečtí, přátelští, pilní, lakomí, ohleduplní.. Ale jsme to my a nemůžeme za to, že jsme mladí. Proto si važme toho, jací jsme, protože právě naše vlastnosti, ať už jsou špatné nebo dobré, dělají ze všeho mnohem víc, než jednotvárný zpomalený film. Mějme se rádi a dělejme svět hezčím místem. :)

S láskou, Vaše Ej. <3

Podzimní TAG

13. listopadu 2016 v 13:30 | Ej. |  RELAX TIME
Ahojky!

Vlastně jo, vím, že je už je skoro zima, ale trošku mi došly nápady. Připadám si, jakoby mi nad hlavou visela žárovka, která se za žádnou cenu nechce rozsvítit. Takový ten krach všech dobrých nápadů. Letos se podzim snažím opravdu užívát, všechny ty barvy a kosu takovou, že se musíte nabalit a pak vypadáte jako velké sushi. Už jsem se zmínila, že jsem nedávno poprvé jedla sushi? Bylo kupované z Kauflandu, ale i tak nebylo vůbec špatné. Loňský podzim pro mě byl jako zabloudění do slepé uličky. Všechno bylo stísněné a hrozně deprimující. Přijímačky, vysvědčení, přijímačky, Vánoce, přijímačky... Znovu už ne, prosím. Letos je to jiné, jakobych se znovu probudila.
Ale zpátky k tématu. Otázky jsem čerpala zde.



PROČ (NE)MÁŠ RÁDA PODZIM ?

Ještě vloni bych vám řekla, že ho nesnáším. Možná ani ne kvůli těm všem stesujícím věcem, ale spíš proto, že skoro všichni dělali z podzimu jednu velkou depku. Na youtube na vás v každém videu vyskočilo, podzim=depka. Ale proč? Přišlo mi, že to bylo už pravidlo. Teď to cítím jinak. Už jsem na tomto ročním období našla to krásné a je zbytečné to sem psát, protože každý vidíme krásu v něčem jiném. Takže ano, mám ráda podzim. Stejně tak, jako mám ráda všechny ostatní roční období. Holt, život optimisty.

D E N Í Č E K / O všem.

3. listopadu 2016 v 18:48 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

Jelikož, jsem poslední dobou zklamaná z jednoho kluka za druhým, rozhodla jsem se si konečně! od toho marného hledání odpočinout a zaměřit se na něco jiného. Vlastně na to všechno ostatní. Na sebe, lidi okolo mě, školu, hudbu a tunu dalších věcí, které jsou pro mě důležité. Sestavila jsem si nový podzimní playlist, kde se hodně opakuje kapela Rybičky 48, jo jo, objevila jsem genialitu jejich textů až teď :D. A oficiálně začala cvičit, ale ne z povinnosti, prostě jen tak. Nechci si to přikazovat, jelikož potom mi to nikdy nevydrží. Třeba včera ráno jsem vstala o 15 minut dřív a místo dlouhého projíždění sociálních sítí u snídaně nebo na záchodě, jsem si dala patnáctiminutové video na posilování nohou od Cassey. Bylo to super, fakt že jo! A pomohlo mi to se aspoň trochu naladit na dlouhý den.

Prostě královna!

Když jsem nastupovala na střední, řekla jsem si, že si nebudu žehlit vlasy. Chtěla jsem si zvyknout na své přirozené vlny a hlavně si už dál neničit už tak dost zničené konečky. Každopádně, vážně se mi to daří! Až na páteční taneční si vlasy nechávám přírodně kudrnaté a ani mi to nevadí. Občas jsem sice trochu jako lev, ale to už k tomu prostě patří.