Září 2016

D E N Í Č E K / Teď.

24. září 2016 v 8:43 | Ejnyt |  DIARY
Ahojky!

Vím, že jsem články typu střední škola a dojmy už psala, ale v hlavě mi poslední dobou prostě nelítá nic jiného. Mám za sebou adapťák, na který jsem se vlastně ani trochu netěšila. Neměla jsem žádné očekávání a popravdě i trochu pocit, že to bude katastrofa. Nová třída, noví lidé a místo, které mi nebylo ani za mák sympatické. Spletla jsem se. Byly to vlastně skvělé tři dny! Nebo jak to říct, překonaly mé očekávání. V "předadaptačním období", jsem každé ráno vstávala s nechutí a čas ve školní lavice přežívala z hodiny na hodinu. První týdny jsem byla vážně nešťastná, bála jsem se, že jsem si vybrala špatně. V hlavě mi svítily jenom dvě slova. nezvládnu to.

DOJMY

3. září 2016 v 20:52 | Ejnyt |  MYŠLENKY
Ahojky!

Hodně jsem vás teď spamovala ohledně střední školy a možná na vás i přenášela moji nervozitu. Ale tomu je teď konec! Aspoň do maturity, mám to všechno za sebou, woap woap!
Z dovolené v Chorvatsku jsem se vracela 31. a hned druhý den jsem měla nastoupit do školy. Byl to docela mazec, ale nakonec se to všechno povedlo. S lidma z bývalé :( třídy, kteří se mnou jsou ve stejné škole, jsme si domluvili sraz, takže ze mě trochu stres opadl, protože jsem věděla, že vedle sebe budu mít mé dobře známé a skvělé kamarády.
Dali jsme si sraz už v sedm, abychom zabrali dobrá místa, s tím, že jsme do školy přišli asi v 7:30 a byli skoro poslední. :D
Když jsme vešli do nové školy, bylo mi divně. Tolik lidí. Tolik cizích lidí. Když jsem slyšela od známých, co na tu školu chodí, větu typu "Všechny tam nemáš šanci poznat", myslela jsem, že je to blbost, protože na základce jsem znala každého alespoň od vidění. Ale teď už vím, že měli pravdu. Ten počet lidí je fakt neskutečnej! První kroky po chodbě byly, jako prorvat se davem na vrcholu Eiffelovky k místu, kde vidíte výhled na Paříž. Drsný.
Když jsme se konečně dostali do správné třídy, přišel ten moment, kdy zatáhnete břicho a nahodíte úsměv. Alá první dojem. Bylo to úplně jinak, než v mých představách. Když jsme vešli, nenásledovaly žádné upřímené pohledy, naštěstí. Byl tam docela ruch, lidi ve třídě rozděleni na skupinky podle základních škol a jim známých tváří. Našli jsme si místa a vlastně celkem zapadli do toho ruchu okolo.

Naše "hlavní třída" je v chemii. Ne, nemáme žádné zázemí, jenom místnost, kam se máme vracet na velké přestávky a celou hodinu tam strávíme jenom jednou v týdnu. Štve mě, že je to tak neosobní. Že si nemáte kam zalézt, když zrovna nemáte co.. Ale co už, nedá se to změnit. Třídní učitelka nás seznámila s pravidly, rozdala skříňky, tvořili jsme jmenovky a tak podobně.. Vždyť to znáte. Ty dvě hodiny, co jsem v té škole strávila mi popravdě vůbec nic nedali. Celou dobu, jsem byla v jakémsi "transu". Vnímala jsem, ale když jsme šli na prohlídku školy, nedokázala jsem říct, jak jsme se tam tam a dostali. Jak se říká, jedním uchem dovnitř, druhým ven. Heh.

Kdybych měla ten První dojem ze střední shrnout, jsem nadšená. Ale ne kvůli prvnímu dni, ale díky včerejšku. Poprvé jsem se zapovídala s pár lidma ze třídy a taky zjistila, že mě možná i to učení bude bavit, protože učitelé jsou zatím opravdu moc milí. Teď už záleží jenom na nás, všech třiceti dílech mého nového života. Aby to nevyznělo, že už jsem základu "zakopala pod zem", tak musim dodat, že se mi fakt ulevilo, když nás přišla po škole vyzvednout kamarádka a následně jsme s ještě jednou kámoškou zapluly do kavárny. Jsem tak nadšená ze střední, protože vím, že základka není minulost. Stala se přítomností společně s tím vším novým. :)

Aby toho "poprvé" nebylo málo, mám za sebou i první taneční. Ze začátku jsem se na ně těšila mnohem víc než do té školy, ale když jsem měla vejít do divadla, myslela jsem, že umřu. Tolik lidí! Opět. Všem to moc slušelo a já si přišla jako princezna v mých světle růžových šatech. No řekněte, kdy máte příložitost se tak vystrojit? Vážně si to užívám! :D Jak bych shrnula první lekci.. Bylo to super, ale náročný. Nejsem zvyklá nosit podpatky a už vůbec ne dvě hodiny v kuse. Moje nohy strádají, ale vim, že to bude lepší. Snad.
Možná už bych měla tenhle super dlouhý článek ukončit, ale chtěla jsem sem napsat opravdu všechno, abych si ho za pár měsíců mohla přečíst a usmát se.

A jaký byl váš první den na střední, popřípadě, jestli se těšíte, až budete i vy 1.září oficiálními prváky! :)

S láskou, Vaše Ejnyt <3