Květen 2016

Co by bylo, kdyby ?

27. května 2016 v 20:05 | Ejnyt |  MYŠLENKY
Ahojky !

Po nějaké delší době píšu článek, u kterého už předem vím, o čem bude. Právě jsem se vrátila z procházky s mým čtyřnohým bráchou a cestou se mi stala jedna věc. Máme takové svoje místo, kde ho většinou pouštím na volno, protože se ještě nikdy nestalo, že by utekl nebo by se objevil pes, se kterým bych nepočítala.
Když jsme se dneska vraceli, a já už měla psíka na vodítku, tak jsme potkali pána s ridgebackem, s kterým se můj párek přímo nenávidí. Už se jednou porvali, kvůli mně, neměla jsem svého na vodítku a skončilo to tak, že jsem mezi ně musela skočit a vyšla s jizvou, ale to už je dýl... Nicméně, od té doby si na sebe navzájem dáváme pozor. Když mě ten pán dnes míjel, došlo mi, co by se stalo, kdybych Párka nepřivázala. Mohlo to dopadnout katastrofálně, protože oba psi jsou dost temperamentní. Zděsila jsem se. Došlo mi, jak celý svět visí na tenkých vláknech. Stačí, když uděláte jednu malinkou věc jinak a hned by to mohlo způsobit katastrofu.


Ale aby tenhle článek nepůsobil negativně, o co mi určitě nešlo! Tak bych vám chtěla říct,

NEBOJTE SE !

Pokud vás čeká nějaká možnost a vy máte takový ten divný pocit, že se vaše myšlenky rozdělí na dva kmeny, válčí kdo je lepší a vám se chce křičet, tak i přesto do toho jděte! Zní to divně a hrozně lehce, ale věřte mi, nebudete litovat! Začala jsem takhle žít. Chopit se příležitosti, když to jde. A platí to naprosto pro všechno... Pokud chcete oslovit kluka/holku, hurá do toho! Co vám v tom brání? Když odmítne, tak odmítne, alespoň se potom nebudete trápit v nevědomosti o pocitech toho druhého.
Vždycky se mi to zdálo hrozně složité. Ale najednou mi došlo, jak moc je to jednoduché, a hlavně, kolik bolesti, slz a času tak ušetřím. :)
Takže, žijte naplno, nevzdávejte se příležitostí, u kterých nevíte, co vám můžou dát ! Chopte se každé a držte si ji zuby nehty, ať vám neodletí a vy si nebudete pořád dokola omýlat, co by bylo, kdyby...

S láskou, Vaše Ejnyt <3

Čočky vs. Brýle

23. května 2016 v 20:16 | Ejnyt
Ahojky !

Ve svém životě jsem prošla jednou velkou změnou. Dobře, možná vám to bude připadat jako drobnost, ale pro mě to byl životní zlom! Možná trochu přeháním..

Jedná se o přechod z brýlí na čočky !

FILMY / Jsem na slaďárny !

20. května 2016 v 18:33 | Ejnyt |  RELAX TIME
Ahojky !

Dost jsem přemýšlela o čem psát, jelikož mám "psací náladu", ale chybí mi téma. Před pár minutama jsem si dala stahovat další film a napadl mě geniální nápad !
Hrozně mě štve, že jsem zatím nikde na netu nenašla žádný seznam filmů, který by mi vyhovoval. Jsem na slaďárny a když napíšu romantické dívčí komedie, tak mi vyjedou dlouhé seznamy, kde polovina filmů je úplně jiný žánr. A tak mě napadlo, že začnu psát takovou menší sérii, kde bych vám ukazovala mé oblíbené filmy. :)
Ze začátku chci říct, že jsem náctiletá holka, co končí devítku a miluje slaďárny ! Takže filmy, na které poslední dobou koukám jsou stále na jedno brdo, ale nebojte, najdou se i vyjímky. Možná.
Začala bych starším filmem,

D E N Í Č E K / Jsem cvičící ostuda ?

14. května 2016 v 18:22 | Ejnyt |  DIARY
Ahojky !

Pokud někoho nebavila má cestovatelská tour tak se omlouvám, ale ze zkušenosti vím, že i krásné vzpomínky se začnou časem pomalu vytrácet a proto jsem se rozhodla sepsat takový pidi cestopis o čtyřech dnech prožitých v Itálii.

Všechno se to pomalu krátí. Už jenom MĚSÍC A PŮL ! Chápete to ?! Nechci tu mluvit o konci školního roku, protože už jak na mě příjde myšlenka, že budu muset ty naše trdýlka opustit, tak mi naskakuje husina a slzí oči... Ještě není konec !


Už docela dávno jsem psala článek o tom, jak jsme začaly s kamarádkama cvičit 30 days challenge a jak to dopadlo ? Přidala jsem se na stranu odpadlíků, protože jsem někde po 14 dnech onemocněla a pak se nemohla za Boha vrátit zpátky na trať a tak jsem to vzdala úplně. A to myslím opravdu úplně. Vykašlala jsem se na jídlo, na cvičení a protože to byla doba týden před přijímačkama, tak jsem se soustředila jenom na ně. Když bylo po, tak mě čekalo týdenní čekání na výsledky a to přece nejde, cvičit při tak namáhavé činnosti, jako je nervózní vrtění na židli ve dne a věčné převalování v posteli v noci.
A tak jsem se nějak válela dál.

Obrázky nejsou mé. :)

Válela jsem se až do nedávna, kdy jsem se dozvěděla, že na školním výletě bude koupačka a já opravdu nechci sedět na břehu a stěžovat si, proč jsem nezačala cvičit dřív... Konečně mám motivaci !
Moc si přeju, aby pokud se mi podaří najet do nějakého režimu a uspět, tak v něm vydržet a pokračovat ! To je to nejdůležitější.
Uvidíme, kam to dotáhnu tentokrát, ale garantuji vám, že pokud z té trati zase vypadnu, budu to zkoušet tak dlouho, dokud nedojdu tam, kam chci.


Jak jste na tom s výzvami vy? Cvičíte?

Žijte sladce !

S láskou, Vaše Ejnyt <3

ITÁLIE | Den čtvrtý

12. května 2016 v 21:06 | Ejnyt |  CESTOVÁNÍ
Ahojky !

Ostrov Capri. Ostrov boháčů, suvenýrů a jídla. Přemýšlela jsem nad tím, jaké je to žít jenom z turismu. Vědět, že váš život ovlivňují lidi, kteří ani nevědí, jak je pro vás důležité prodat tu tašku s okopírovaným motivem Converse.
Jeden z nejkrásnějších zážitků na tomhle výletě byla okružní jízda člunem okolo skoro celého ostrova. Voda byla čistá bez sebemenší chybičky. Útesy jako kdyby je někdo čerstvě ostrouhal a křik racků, kteří ochotně pózují před zraky všech turistů. Dostali jsme se až k odvrácené straně ostrova, která patří těm, kteří se potřebují alespoň na chvíli schovat před chaosem života superhvězdy. Z dálky jsme viděli drahé jachty a velké villy trčící nad mořem tak nevinně, jako kdyby to byla samozřejmost.
Na Capri se staré mísí s novým. Mořská sůl vás při výstupu z lodi praští do nosu spolu s lehkým závanem vařené kukuřice, kterou mimochodem, miluju na moři úplně nejvíc !
Celý ostrov žije a svítí barvami. Úzké uličky nás zavedli do nejtajnějších zákoutí a všude visely citrony velikosti pomela.


Vůbec nevím, proč se mi nějaké fotky nahrávají opačně.. Prosím, pokud víte proč, napiště mi do komentářů ! :)

Odpoledne jsme přejeli lodí do Neapole. Je to zvláštní místo. Všímala jsem si svých vrstevníků a přemýšlela jsem, jak by se mi tu asi žilo... Brr, při té představě mi mrazí.
Desetileté holky byly zmalované a kráčely si, jak kdyby jim patřil svět. Z holek v mém věku se mi dělalo vyloženě špatně.. Moc často takhle lidi nesoudím, ale takový pocit jako z nich jsem teda dlouho neměla ! A kluci..? Nepopojedem radši dál?...



Co teda musím uznat, že tam mají milého brigádníka v samoobsluze, takhle hezky se na mě ještě žádný prodavač při větě "Chceš tuhle nebo tuhle?", ještě neusmál ! Takže té Neapoli asi přece jenom odpustím, vždyť to bylo jen jedno odpoledne a vlastně poslední.
Naše Tour de Italioš se chýlí ke konci a mě tahle země opět nezklamala ! Naopak, ještě víc mě utvrdila v myšlence vrátit se ! A vzít si jednou opáleného, milého Itala, s kterým bych potom klidně každý den prodávala bagety...

Ale ne, žijte sladce !

S láskou, Vaše Ejnyt ! <3

ITÁLIE | Den třetí

11. května 2016 v 21:48 | Ejnyt |  CESTOVÁNÍ
Ahojky!

Den 3. !

Začátek dneška jsme strávili výšlapem na sopku Vesuv. Ze začátku sranda, ale po zbytek dne mrtvolný stav naprostého vyčerpání. Sopka je něco úžasného. Byl to zvláštní pocit, stát tak blízko u něčeho, co by bez milosti mohlo vyhladit všechno živé.


Odpoledne byl přejezd do Pompejí. Čekala jsem pár kamenů, co zbyly z původního města, a jinak prázdno. Všechno bylo jiný.
Procházeli jsme ulicemi, mezi původními domy, kterým zůstala střecha, nebo jenom kolem náznaků dřívějších staveb. Viděli jsme vykopané předměty obalené pevnou lávovou krustou a také dítě, muže a psa, kteří zůstali uvězněni ve stejné pozici už navěky. Strašidelný pocit.




Když jsem i tento den zakončila pompejskou zmrzlinou, přejeli jsme na náš hotel v Sorrentu. Slibovaný výhled na Neapolský záliv skončil balkónem vedoucím k bazénu v atriu. Bezva.
Ale co, den dopadl na jedničku a my pokračujeme v naší okružní jízdě po Itálii.
Zítra nás čeká poslední den a pak příjde velké BUM a za doprovodu hučící klimošky, závanu WC a poslechu našeho průvodce, který mi prostě už od začátku připomíná těhotného mořského koníka, se vrátíme z ráje zpět do reality..
Achjo.
Ale to zase předbíhám, zítra se vydáme na ostrov Capri a navštívíme Neapol !

Hej ty ! Usměj se ! :)

S láskou, Vaše Ejnyt <3


ITÁLIE | Den druhý

10. května 2016 v 21:51 | Ejnyt |  CESTOVÁNÍ
Ahojky!

Máme tu DEN 2. !

Všichni v mé třídě si tyhle dny pravděbodobně snaží zapamatovat všechno okolo jejich závěrečné práce a nadrtit se co to jde. Popravdě, mám z toho divné pocity, když vím, že oni se učí a já si užívám v ráji.. Ale učila bych se to na poslední chvíli i kdybych nikam nejela, takže je to asi fuk.
Mám spálenej nos, bolavý nohy a po těch sedmi hodinách spánku, tentokrát ne jako naklepaný řízek v autobuse, rozespalý oči a unavený celý zbytek těla. Teda, ne že bych si chtěla stěžovat, jenom jsem si ten Řím představovala malinko jinak. Ale měla jsem to čekat.
Řím je krásné město, mnohem zelenější než Praha nebo Paříž. Když bych tam měla jet někdy znovu, pojedu všelijak jinak, jenom ne vlakem. Dostat se z předměstí do centra vlakem by se dalo popsat jako kulturní zážitek na smetišti. Vidíte různé lidi. Černé, bílé, bohaté, chudé. Ale v prostředí, kde byste v životě nechtěli spát ani s vlastním bodyguardem.

Výhled z Vatikánu, katedrály svatého Petra.

Ale dost o vlakové dopravě Říma. To město si budu pamatovat díky tomu, že jsem si tam splnila svůj velký sen. Hrát na kytaru na náměstí. Hodněkrát jsem nad tím přemýšlela. Vzít si kytaru, sednout si u nás před kostel a jenom tak hrát. Strach mi to nedovoluje, protože znám naše město a lidi v něm. Mohli jste si udělat představu v mém článku "Černý pátek aneb. jsem rasista". Vím, že by se našla i podpora, ale přece jenom, hrát na místě, které ani vy pořádně neznáte, natož aby tam někdo znal vás, je pohádka. A tak jsem si půjčila kytaru od místního kytaristy, který tam bavil lidi a zahrála si na římském Piazza Navona neboli Náměstí Umělců. Turisté na každém metru a jedna malá holka snažící se usmírnit rozklepané prsty. Byla jsem slyšet po celém náměstí. Jo, byla to paráda!

Víc originální fotku sem dát nemůžu, já vím.. :D

Co nezklamalo bylo Koloseum, Vatikán s jeho kopulí, Španělské schody - kde už jsem po náročném dni oddychovala jako Šemík po seskoku z Vyšehradu -, originály celosvětově známých umělců, jako Pieta od Michelangela, Caravagiův šerosvit nebo hrob samotného Raffaela. Nebyla bych to já, abych celý den nezakončila pravou italskou zmrzlinou, které předcházela pizza před Pantheonem. Pokud si myslíte, že po fyzicky náročném zájezdu zhubnete, tak to jenom s hodně pevnou vůlí, protože vás v celém městě oblopují malé obchůdky a plastové zmrzliny vyšší než já na každém rohu, přímo nutí k ochutnání.
Zítra nás čekají Pompeje a sopka Vesuv, tak uvidíme, jestli po dnešku dojdu někam dál než na záchod v dolní části autobusu, heh.


Žijte sladce !

S láskou, Vaše Ejnyt <3

ITÁLIE | Den první

7. května 2016 v 10:00 | Ejnyt |  CESTOVÁNÍ
Ahojky!

Tak hodíme zase nějaké veselejší téma, ne?

DEN 1.

Jedu směr Itálie ! Woap woap !
Miluju Itálii, jídlo, lidi, kulturu.. Prostě všechno! Ách, jak já se těším! Už máme za sebou sedm hodin cesty a i když jsem v minulosti bývala obrovský anti-busák (bez kinedrilu ani ránu!), tak si cestu užívám. Právě projíždíme Bavorskem a já vnímám velké rozdíly mezi ČR a Německem.. Nevím proč, ale je mi tu líp nebo jak to říct. Možná je to tím, že projíždíme zrovna správnou částí, ale je tu něco, co mi dělá dobře. Asi ta zelená všude v mé perspektivě... A co se bude celý zbytek dneška dít? Vlastně nic. Budu si dál naklepávat půlky v našem busíku a snažit se nepřijít do mého "předblicího" stavu, aka nemyslet na to, jak se mi mísí v žaludku všechno co jsem dnes snědla. Pokud u mého článku někdo jíte, tak se omlouvám, nechtěla bych vás také dostat do PS (předblicího stavu).
Přemýšlím, co bych chtěla ještě zmínit, snad jen popřát vám krásný zbytek dne a snad ho trávíte nějak produktivněji než já, hehe.

S láskou, Vaše Ejnyt <3

Černý pátek aneb. jsem rasista?

3. května 2016 v 19:26 | Ejnyt |  MYŠLENKY
Ahojky!

Hodně jsem přemýšlela, jestli tento typ článku vůbec psát, ale ve výsledku je to vlastně můj blog a k tomu se vážou i mé pohledy na svět, takže vlastně proč ne...

Minulý pátek jsem se sešla s kamarády a našimi třemi psíky po škole venku a jenom tak jsme seděli na lavičce a povídali si. Až přes neustálé výpady mého "trhače" na kamarádky Matýska bylo všechno super. Krásné počasí, fajn nálada, prostě taková ta pravá pohoda. A potom se začal odvíjet pravý důvod, proč píšu tenhle článek. Směrem k nám se na kolech valili dvě romské děti. Kluk a holčina. Abych vám tak nějak přiblížila klukovo kolo, tak mu chyběla zadní pneumatika a proto, když se snažil sjet z menšího kopečka, to neskutečně skřípalo o kamennou cestu. Koukali jsme na ně a překvapeně se usmívali. Když holčina zaznamenala náš smích, řekla něco ve stylu "Nová móda", tak jsme se zasmáli a ironicky jsme odpověděli "Jo, fakt skvělá" nebo něco v tom smyslu. Kluk se samozřejmě začal předvádět a tak při dalším pokusu o sjezd hodil menší smyk a spadl. Všichni jsme se rozesmáli a pak to začalo. Otázky typu "Čemu se směješ" ve výhružném podtónu a neustálé narážky. Abych nebyla rasista, ano, i my jsme si neodpustili narážky, ale vysvětlit něco někomu, jako byli oni bylo fakt těžký. Přesto, že ty "hádky", které pak proběhly byly kapku nepříjemné, tak bych se jim teď pořád jenom smála.
Kluk se začal ohánět, že kamáda praští, upřesňuji, že ty dvě děti chodí nanejvýš do třetí třídy naší školy, chjo. A kámoš na něj ať to zkusí, ať mu dá pěstí, když je takovej borec. Kluk se samozřejmě jenom orosil a neodvážil se jít ani o krok blíž, natož aby dal kamarádovi pěstí. Po nějaké době dohadování a oboustranného shazování se konečně KONEČNĚ uráčili odejít. Pamatujte si, že až budete jednat s někým podobným, nepřekpokládejte, že se lehce vzdá. Přišli totiž podruhé, tentokrát si na jednopneumatikovém kole vezl svého bratra (bratrance?) a hádky pokračovaly... Když i po tomhle odešli, řekli jsme si, že bude konečně klid a co se nestane? Vrátili se a z původních dvou jich tam bylo šest. Nás bylo pět, když nepočítám psíky a ty bych sem opravdu zatahovat nechtěla, protože kdyby nám na ně jen šáhli, tak by dostali ránu i ode mě.
Co si budeme povídat, začínala jsem mít nahnáno, protože nejen, že jich byla převaha, ale v rukou táhli velké klacky a jeden z nich (nerozeznám který, byli všichni úplně stejní) řekl něco jako "Vy jste starší, takže my máme zbraně, aby to bylo fér." Jak by řekl můj kámoš rlly?

(Obrázek vládám, protože mi příjde hrozně vtipný :D :D)

Nejhorší bylo, že ten jejich skupinový duch jim dodal sebevědomí a tak se začali přibližovat a stáli už jenom pár kroků od našich laviček. Přitiskla jsem si bafana k sobě a jen čekala co bude dál. Pár minut se jen předváděli a nadávali nám i sami mezi sebou (?!) a pak přišlo to, co mě s prominutím sere úplně nejvíc. Začali házet kameny. Nebyly to žádné šutry, ale i dobře mířený malý kamínek může způsobit hrozné věci. Naštěstí pro nás jejich muška nebyla moc geniální, takže nikoho z nás netrefili, kromě kamarádky. Tu trefili do boty. Kámoška vstala a šla mezi ně. Co si říkali jsem neslyšela, ale očividně nebyli moc nadšení, protože jednoho z nich musela shodit na zem. Do té doby jsme žádné jiné "násilí" neprovedli, kdyby se v tom chtěl někdo šťourat. Pak se vrátila a ty děti (dá se jim tak vůbec říkat?) odešly. Možná bych měla zmínit, že při odchodu pár z nich stáhlo kalhoty.. Byl to hnus.
A pak přišli znovu, tentokrát díky Bohu naposledy. Probíhalo to pořád stejně, urážky, hádky a kameny. I po několika slušných výzvách k odchodu neodešli. Naopak, brali to jako náramnou srandu.
Všechno skončilo tak, že jim to musel jít říct kámoš zblízka, ten do nich dokonce ani nestrčil. Přece jenom se ukázala síla štěstí pro jejich stranu a zpoza rohu vyšel jejich "Big Brother", který je vyhnal domů a pustil se do kamaráda. I přes vysvětlování, že ty fakani po nás začali házet kameny a obhajování našeho chování to Velký Bratr zakončil větou "Příště jim to řekněte normálně."
A JAK SAKRA?!
V téhle situaci si může normální člověk jenom klepat na hlavu - teda, pokud si ji zrovna nechrání před letícím kamenem. Nejsem rasista, naopak se snažim porozumnět našemu rozdílnému pohledu na svět, ale v některých momentech začínám trochu litovat své trpělivosti. Ano, byly to děti, ale jak řekl můj druhý kamarád chvilku potom, co to všechno skončilo "Co když na nás za pár let vezmou zbraň nebo kudlu místo klacků a kamínků?"
To už stojí trochu na pováženou. Nevím, jak to bude pokračovat dál a je mi jasné, že podobných příběhů jsou v naší zemi stovky a polovina z nich je z bílé strany, ale CO BUDE SAKRA DÁL?

Omlouvám se, za další dlouhý článek s trochu nezvyklým obsahem, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat a hlavně se zeptat na VÁŠ NÁZOR !

S láskou, Vaše Ejnyt <3