B L O G M A S #3 Pekelná cesta

3. prosince 2015 v 20:53 | Ejnyt
V A R O V Á N Í
Před přečtením tohoto článku nejezte, nepijte a ani nemyslete na to, že budete jíst.

Takže ahoj!

V sobotu jsme se autobusem s mamkou vydaly do PRAHY. Musim přiznat, že si u mě to město docela šplhlo, fakt že jo. Ráno jsme poklidně vyjely, díky bohu bez nějakých MHD podivínů. Je divný, že na to, že jezdim autobusem tak prachbídně málo, tak tam skoro vždycky nějakého takového člověka potkám.. Občas si fakt připadám jako magnet, ale na ty nesprávné lidi. Achjo.

Míjely jsme město po městu, obec za obcí a pomalu se přibližovaly k cíli. Dříve než si řeknete ,,vidláci ve městě" tak nezapomeňte, že i já bydlím v poměrně velkém městě. Ale je pravda, že tolik lidí najednou jako na náplavce ten den vidim docela málo, když nepočítám frontu na jídlo u nás ve škole.. Nicméně, hlavní věc, o které bych vám chtěla napsat není chození, ani divadlo, které nás odpoledne čekalo, ale hlavně cesta zpátky z Prahy domů.

Úžasný den. Všechno se vydařilo a panovala úžasná atmosféra dokonce i v buse cestou zpátky. Vím, jak překvapivé.. Už jsem byla v polospánku a asi 40 minut od domova. Od postýlky, teplíčka a mojí nové super čokoládové svíčky od Villige Candle. Představte si tu situaci. S úsměvem pomalu klimbáte s uchem nalepeným na sklo, co díra v silnici to poskočení a sjetí hlavy o kousek níž. Vybavujete si, jak se doma zachumláte a pomalu usnete u nové knížky, ale pak se stane něco naprosto nečekaného a z počátku vlastně úplně normálního.

Nastoupila jedna holčina. Mohlo jí být tak 20(?). Blondýnka (nemám nic proti blondýnkám, je to jen pro lepší představu celé situace). Posadí se a vy jí vlastně ani nevnímáte, protože vám právě hraje v uších jedna stará pecka od Linkin Parku. Váš mozek se už už začíná přepínat do spacího režimu a pak bum! Zápach nasládlý a zároveň hořký vám vrazí přes nos přímo do krku a putuje do žaludku, který vám překvapením poskočí.
,,Eh.. No to snad ne.." Říkám si pro sebe a zabořuju nos do šátku, kterým se snažím vytvořit nepropustnou barieru. Ejhle, nedaří se. Ten zápach je tak dotěrný, že se nemáte kde ukrýt. Jste v pasti. Svíjím se na sedačce a hledám pozici, při které mám šanci vdechnout aspoň trochu čerstvého vzduchu z klimatizace. Řidič šílí a autobus zastavuje. Přes hlasitou hudbu sleduju celou situaci jako němý film. Herecké výkony nic moc, protože takhle večer už jsou všichni unavení a protivní.. Z gest slečny to vypadá na omlouvání a z gest řidiče na pěknou práci přes čas a důkladné omytí uličky u prvního sedadla hned za řidičem.. No co, stane se to každému, ikdyž přece jenom, mohlo se to stát třeba zítra. Ne?

Po třech dalších zastávkách slečna vystupuje, ale její oběd nadále hnízdí v zákoutích autobusu a když to nejmíň čekáte, vplíží se do vzduchu co vdechujete a dodá vaším plicím nový zážitek a rozměr obyčejného dýchání.

Abych to shrnula, byl to krásný den, plný kultury, dobrého jídla a nakupování, ale pekelných posledních 40 minut naší cesty za dobrodružstvím. No nic, už se mi z toho popisování začíná zvedat kufr a kvůli vám si radši další detaily nechám pro sebe.

- Vaše Ejnyt♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama