Jsem ráda, že Tě mám, bráško

26. listopadu 2015 v 23:04 | Ejnyt |  MYŠLENKY
Takže ahoj!

Abych se přiznala, tak ikdyž potichu tak přeci odpočítávám zbývající dny do Vánoc. Letos se na ně opravdu těším, protože po pár měsících zase uvidim brášku, takže budeme zase úplná rodina. Nikdy jsem s bráchou nebyla tak dlouho odloučená. A teď už je skoro druhý měsíc pryč a já to začínám čím dál víc cítit. Je to zvláštní uvědomit si, že je tolik kilometrů daleko.. Nejradši bych si s ním psala pořád. Ikdyž by pak nebylo ani co psát. Ale i tak mi chybí ten pocit jistoty, že je u mě a že za ním můžu kdykoli jít.

Mám pocit, že jsme s bráchou posledních pár let byli jenom spolubydlící. Vídali jsme se ráno u jídla, pak po škole když jsem přišla domů a zařvala na celý dům ,,jsem domaaa" a od odpověděl ,,co tak řveš?!" A to bylo vlastně celý. Pak už jenom u večerního jídlo a zřídka kdy popřáli dobrou noc. Ale o těhlech prázdninách se to změnilo. Oběma nám pomalu docházelo, že se to datum pomalu blíží a potom už se budeme moct vídat jenom virtuálně. Mám pocit, že jsme si sami sebe začali víc vážit. Každé chvíle s ním, ikdyž dokázal být někdy fakt nesnesitelnej.. Už jsme nebyli jen spolubydlící. Po dlouhé době jsem k němu cítila opravdovou lásku. Ne jenom tu nadiktovanou tím, že máme stejné rodiče.. Začala jsem ho znovu milovat jako bratra. A čím víc jsem ho poznávala, tím víc mi docházelo, kolik času jsme promarnili, kolik času jsme strávili zbytečnými hádkami a taky, že jsme si mohli být teď vlastně mnohem blíž. Ale my jsme to neudělali. Nechali jsme čas volně plynout. A ono se pořád nic nedělo. A pořád nic. V tu chvíli mi došlo, že čas za vás nikdy nic neudělá. Možná má moc zahojit staré rány, ale není schopný odstranit jizvy. A taky nemůže nic udělat za vás.
Tyhle prázdniny byly jedny z nejlepších v mém životě vlastně také díky jemu. Díky tomu, že mi konečně došlo, co všechno mám a jak moc ho potřebuju. Ikdyž občas pěkně smrdí a flusáním do kelímku si u mě taky moc nešplhá, tak i tak ho zbožňuju. Nějakým zvláštním způsobem. Takovým, který znají jenom sourozenci. Nedá se popsat. A já se teď sama sobě zároveň divím, že jsem to uměla až tak moc dát najevo, protože obvykle mi dělá problém říct zrovna bráchoj, co pro mě znamená..

Na závěr bych už snad jen chtěla říct.. Jsem ráda, že tě mám bráško.
-Tvá otravná ségra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama