PAŘÍŽ

Úterý v 22:04 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Jeden z mých úplně prvních článků tady na blogu byl "cestovní deníček" z Paříže, vlastně spíš taková úvaha. Po roce a půl jsem si ho znovu přečetla a porovnala své pocity s těmi z minulosti. Tentokrát jsem viděla Paříž z trochu jiné stránky. Cestovala jsem s někým trochu jiným a poprvé navštívila Disneyland. A čím víckrát jsem se podívala na Eiffelovku, tím víc jsem přesvědčená, že se tam chci ještě někdy vrátit.

Abych se přiznala, měla jsem z celého výletu trochu obavy. Přece jenom, po světě neběhají jednorožci a všechno není úplně růžové, takže moje první pocity po tom, co jsme zájezd zarezervovali byly, co když se nám něco stane? Naštěstí celé dobrodružství probíhalo hladce a já opět sedím v bezpečí svého pokoje a koukám na narozeninové balónky.- ale o těch až později.

Do Paříže jsem jela se svojí úžasnou kamarádkou (budeme jí říkat Ema) a našima mamkama. Na dámskou jízdu jsme vyrazily s cestovní kanceláří Čedok a celé to probíhalo skvěle.

Jako každý výlet, i ten náš začal cestou. Jely jsme autobusem a teda takhle špatně se mi ještě nespalo. A to mi většinou autobusy nevadí. Nejvíc mě iritovalo, když jsem si položila polštář na okénko, na něj hlavu a on mi začal pomalu sjíždět dolů. Tak jsem si ho srovnala a to celé se opakovala znova. a znova. a znova. Celou noc. Děs.

Ale byl úplně nejkrásnější západ slunce! To se musí nechat

Do Paříže jsme dorazili okolo osmé ráno, kdy celé město ještě spalo. Na druhou stranu je autobus super způsob, jak se dostat pod povrch celé té "turistické bubliny". Vidíte jak se všichni ráno připravují na nový den. Restaurace chystají venkovní stoly a po ulicích chodí jenom pejskaři, běžci a kravaťáci, co už spěchají do práce. Paříž se probouzí a vy tím vším v klidu projíždíte a všechno sledujete. To byla fakt nádhera.
 

EASY RECEPTY

29. června 2017 v 16:11 | Ej. |  RELAX TIME

Ahojky!

Poslední dobou se snažím o trochu víc vařit, péct a obecně pracovat s jídlem. Nechávám se hodně inspirovat mými oblíbenými fit-blogerkami, jako je Pé'ta Elblová nebo Blogilates a tak nějak nakukuju pod pokličku všem těm na pohled zrádně vypadajícím lahůdkám. Určitě jste to taky zažili. Projížděli jste instagramy fitnessáků a jenom vzdychali nad delikátně vypadajícími dortíky, kašemi nebo těstovinami. Jak může něco super zdravého vypadat tak super chutně? S myšlenkou, že třeba někdy jste si recept napsali nebo uložili do telefonu, kde zůstal ležet ladem.
Když už jsem takhle měla uloženou pěknou várku návodů začalo mě to štvát. Když to zvládli oni, tak proč ne já? A tak začali vznikatmé první pokusy o banánové palačinky, zdravější lívance nebo mrkvové muffiny. A protože mě tohle experimentování začalo hrozně bavit, rozhodla jsem se napsat pár receptů, které jsem ozkoušela a chutnali skvěle.


Kdybych měla kapelu.

12. května 2017 v 22:43 | Ej. |  MYŠLENKY
Právě jsem se vrátila domů, nabytá pocitů a energie. Té nejpozitivnější. Když slyšíte jak někdo dělá to, co miluje, naplní vás to štěstím. Já jsem naplněná až po okraj, jako kdyby se při poslechu můj srdeční tep sladil s rytmem skladeb. Tak hrozně moc bych to chtěla zase zažít. Stát tam a soustředit se jenom na tom, co se děje nahoře.-na podiu


Člověk, který nikdy nikde nevystupoval tenhle pocit asi těžko pochopí. Je to směs nervozity a strachu, ale čím dýl tam stojíte, tím víc začnete vdechovat atmosféru. Žilami začne proudit adrenalin. Už vím, proč zpěváci dělají ty zvláštní věci na podiu - skáčou do davu, klečí na zemi s kytarou za hlavou, dělají roznožky ve vzduchu.. Té energie je prostě tolik, že máte v tu chvíli chuť úplně na všechno, jen abyste ten pocit naplno prožili.

Achjo, chci kapelu. Nepotřebovala bych být slavná superstar. I když to zní jako klišé. Stejně, jako když hezká holka napíše k fotce ,,to jsem ale škaredá!" jenom aby jí lidi psali, že to vůbec není pravda. Ale hrát lidem pro radost a sledovat jak skáčou a tančí pod pódiem.. Je to tak šíleně motivující!

Jo a taky jsem se přesvědčila, že kluci co se věnují jakkoli hudbě jsou prostě boží.. Ale to je jenom tak na okraj. Haha

Pokud jste se nikdy nezajímali o studentské kapely nebo jiné "menší"/míň známé, rozhodně to zkuste! Ať už podpořit zpěváky coverů na youtube, pouliční umělce, tak navšívit různé hudební večery. Protože tady u nás máme tolik talentovaných lidí!

Ach, to jsem se dneska zase rozvášnila! :D Mějte krásný víkend!

S láskou, Vaše Ej. <3
 


D E N Í Č E K

10. května 2017 v 21:48 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

Začal nám květen a já se hlásím trochu s ostudou v očích. Vím, že jsem blogu teď poslední dobou moc nedala, ale celý březen a duben jsem si připadala v jednom kole. Vždycky, když mám dobrou náladu, nasákne se do mě a potom mi pomáhá vydržet ty chvíle, kdy je nálada horší. Ale občas je prostě všeho dost a vy si pak připadáte jako v pračce. Svět se spolu s vámi otáčí dál, ale vy se nemůžete pohnout z místa. Ještě k tomu jsem měla takovou "autorskou krizi" nebo jak to říct, málo nápadů, času a prostě ugghh. Snad mě chápete.


Každopádně jsem si řekla, že takhle to prostě dál nejde. Začala jsem sledovat spoustu blogerek, které píšou nejen o svém životním stylu, ale, a to hlavně, o pozitivním přístupu, protože ten mi příjde v životě nejdůležitější. Takže sem vkládám mé dvě nejoblíbenější, jelikož to nejmenší, co pro tyhle slečny můžu udělat, je sdílet jejich tvorbu.



A jak tak jde čas, dochází mi, že za chvíli už nebudu prvačka. Když jsem psala první pocity ze střední, byla jsem čistokrevný zelenáč. Někdo, kdo absolutně nevěděl co ho čeká. Teď mám ani ne dva měsíce do konce školy a pořád to tak nějak nevím. Naběhla jsem do zajetých kolejí, ale nevím, jestli v nich chci zůstat po další tři roky. Popravdě, je mi to možná i trochu líto, že za rok už nebudu prvák, protože se mi díky tomu v hodně věcech odpouštělo. Když nemůžeš najít třídu, když příjdeš pozdě, když se nenaučíš, když chybíš a nedoplníš si zápisky... Je toho hromada. První pololetí nám to všichni tolerovali, v tom druhém také, jenom vždy dodali, že bychom to teda už po takové době mohli vědět. Ale až tam 1.září příjdu, bude to už stroprocentně na mě. Už nebude žádné objevování, zkoumání terénu. Pamatuju si, jak jsme byly s holkama první dny vyjukaný a říkaly si, sakra tady je tolik lidí! Starších lidí, starších kluků. Haha, znáte to. Jako když v obchodě vyvěsí novou kolekci oblečení. Nevíte kam koukat dřív. Kvůli všem těmhle důvodům chci zůstat zelenáč a možná je tady ještě něco.. Povinné plavání pro druhé ročníky. Hah, aneb. milé zahájení nového školního roku.

LYŽÁK, SOUTĚŽ | D E N Í Č EK

25. března 2017 v 17:35 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

S největší pravděpodobností, bych touhle dobou seděla rozvalená na gauči a koukala na další díly Awkwardu, jenže včera jsem skoukla poslední díl. Takže asi chápete moji situaci, najednou tu sedím s kupou volného času, který se mi díky tomu vytvořil. A ne, nebrala jsem koukání na Awkward jako ztrátu času! fakt ne!! A tak jsem tady, připravená napsat vám o všem, co se v poslední době stalo.

Mám za sebou lyžák a neumím ho popsat jinak, než že to bylo EPICKÝ! Přesto, že tohle slovo tak moc nesnáším.. Na vyjádření mých pocitů se asi nic jiného nehodí. Mimo to, že jsem se konečně naučila aspoň trochu slušně na běžkách, jsem zjistila, že nám to ve třídě bude klapat. Byl to týden, kdy jsem nikoho neodsuzovala, snažila jsem se vycházet se všema a hlavně jsem konečně zahodila předsudky, které vznikly díky ,,prvnímu dojmu" na adapťáku a v celém minulém půlroce. Čím dýl jsem na střední, tím víc mi dochází, jak je ten první dojem krátkozraký. S kluky, u kterých bych v životě nečekala, že najdeme společnou řeč, jsem si nakonec docela bez problémů pokecala o všem možném. Zjistila jsem, že mám k některým lidem blíž, než jsem čekala. Nebo že se za kamennou tváří skrývá milá, laskavá duše. I učitele jsem podcenila. Změnila jsem pohled na naši třídní. Ještě týden před lyžákem bych nevěřila, že by se ke mně mohla chovat hezky a popravdě ani já k ní. Byly jsme na opačných stranách bojového pole. Ale ten týden to změnil. Nakonec myslím, že to budou fajn strávené čtyři roky. Našly jsme si k sobě cestu, přesto, že jsme každá úplně jiná. To je divný takhle mluvit o svý třídní, hah, ale já to fakt považuju za zázrak.:D
Celý téma ,,LYŽÁK" bych zakončila asi tak, že jsem neskutečně šťastná. Tenhle měsíc obecně nebyl úplně nejlehčí a to z různých důvodů.. Ale odjet bylo pro mě asi to nejlepší, co se mohlo stát. Odjet na chvíli od všeho a načerpat novou energii.

zdroj: we heart it myslím:D

Tenhle týden taky proběhla kytarová soutěž, o které jsem se zmiňovala v minulém článku a hádejte co! Mám POSTUP! Popravdě, opravdu jsem tomu nemohla uvěřit. Po tom, co jsem odehrála svůj repertoár před porotou, jsem neměla úplně nejlepší svědomí. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem věděla, a vím, že bych to zvládla zahrát mnohem líp. Pitomá nervozita. A tak když se měli všichni soutěžící sejít v hlavním sále, nedělala jsem si žádné naděje. Jediné na co jsem se soustředila bylo držení palců pro dvě kamarádky, které tam byly ze stejné zušky. A nakonec to dopadlo úplně nejlíp jak mohlo. Postoupily jsme všechny tři. Jsem na nás hrdá! V dalším kole už nechci dovolit nervozitě, aby si se mnou takhle hrála.. Každopádně, ten pohled na rozzářenou tvář našeho Pana učitele stál za to všechno.

Jaro už se mi vlívá do žil a dokonce jsem měla svoji první letošní zmrzku! Je fakt divnej pocit, když vám zmrzka kápne na šálu.:D Už se nemůžu dočkat lehkých bundiček a tenisek a sluníčka a tepla a... Fakt miluju jaro.

A jak se máte vy? :)

Mějte se krásně!
S láskou, Vaše Ej. <3

D E N Í Č E K | News ♥

11. března 2017 v 12:03 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

Od ledna už uběhla nějaká ta doba a mně příjde, že to všechno bylo jak lusknutím prstu. Fakt, lusk. Přitom se stalo tolik věcí. Popravdě, někdy si vážně přeju něřešit věci ohledně anonymity blogu a prostě sem napsat všechno. Ale vím, že bych později litovala, proto zůstanu jen u toho, že se stalo prostě tolik věcí.


How to survive high school. ♥

18. února 2017 v 12:00 | Ej. |  MYŠLENKY
Zdravím!

Minulý článek byl takového trochu "vážnějšího typu", btw. moc děkuji za komentáře, určitě byste to zvládli také, tím jsem si jistá!♥, takže dneska si dáme spíš takovou oddychovku.

Přijímačky se blíží a já vám všem deváťákům držím palce! Ať už se nakonec dostanete kamkoli, budou tam čekat nové možnosti. Vemte si příklad ze mě, nakonec jsem se dostala na svou vysněnou školu, ale ve výsledku to zase takový zázrak není.. každopádně, půlrok je za mnou a už jsem se tam trochu naučila chodit, takže tady je pár mých tipů, jak přežít střední!


MOJE CESTA FITNESS SVĚTEM

7. února 2017 v 20:42 | Ej. |  MYŠLENKY
Ahojky!

Přiznám se, že tenhle článek mám v rozepsaných už asi tak 3x, protože vždycky, když jsem ho dopsala a následně po sobě přečetla, došlo mi, že je tam něco špatně.


4.1.2017, jsem začala cvičit výzvu od Jillian Michaels ,,Shred in 30 days". Nebylo to pro mě nic nového, protože jsem se o ni už jednou v minulosti pokoušela, ale to jsem skončila hned 10.den, kdy se mi nechtělo do dalšího levelu. Od té doby jsem vyzkoušela tunu věcí. Od výzvy jsem upustila a začala jsem cvičit s Blogilates. Už v té době, zhruba před dvěma lety, jsem si říkala, že chci trošku zhubnout. Byla to asi polovina osmé třídy, kdy jsem se rozhodla, že už nechci nosit jenom volná trička a svetry. Uznávám, nebyla jsem obézní, ale oplácaná. Teď jde taky o to, jak si kdo tu "oplácanost" představuje, že.., každopádně, nebudu to rozebírat, tak jako tak, nebyla jsem se sebou spokojená. Cvičení podle videí mě bavilo, ale pořád jsem cítila, že jestli se chci někam pohnout, musím pro to začít dělat něco víc. Na diety jsem nikdy ani nepomyslela, takže jediné co jsem s jídlem udělala, bylo "omezení nezdravého". Což, jak jsem později zjistila, zase tak moc dobře nejde. :D Každopádně, začala jsem chodit na atletiku. Teď si možná představíte mě, jako velké sportovce, ale tak tomu vážně nebylo. Byla to hodně často spíš sranda, než sport, ale i tak to bylo super. Jakýkoli pohyb, je pohyb.


Valentýnské muffiny.♡

29. ledna 2017 v 12:38 | Ej. |  RELAX TIME
Ahooojky!

Valentýn za chvíli udeří a lidstvo se rozdělí na tři různé kmeny. Zamilovaní, znechucení a flegmouši. Já jsem asi ten poslední typ. Už by bylo moc klišé psát, že letos na Valentýna budu zase sama, takže to zaobalim do toho, že prostě sama být chci. Jo.

Ale ať spadáte do kterékoli z těchto skupin, určitě si zamilujete alespoň tenhle recept, který jsem nedávno objevila na pinterestu. Je super lehký a hlavně vynikající, takže vám zaručí sladké momenty i bez drahé polovičky.

BANÁNOVÉ MUFFINY.
- 2 banány
- 1 vejce
- 4 lžičky medu
- 1 lžička sody
- 1/2 hrníčku čoko kousků (já si rozlámala čokoládu na vaření)
- 1 lžička skořice
- špetka soli
- 1 a půl hrnku celozrnné mouky (já použila polohrubou)
- 1/2 řeckého jogurtu
- mléko

Banány si rozmixujte a společně s dalšími ingrediencemi umíchejte do těsta. Bude nejspíš moc husté, takže by očko začněte přilévat mléko, dokud se nevytvoří konzistence, při které když vytáhnete vařečku se bude těsto lehce táhnout. vysvětlování lvl. me :D. Mělo by být o něco hustší, než např. těsto na palačinky. A pak už jenom dejte péct při 180 stupních na zhruba 40 minut. Já to tam pak nechala ještě dalších 10 minut, ale to už je asi na typu trouby, takže to nezapomeňte kontrolovat!


Doufám, že si Valentýna užijete a neřešte hlouposti, vždyť je to jenom svátek. :)

S láskou, Vaše Ej. <3

NO STRESS.

14. ledna 2017 v 14:12 | Ej.
Ahojky!

Hned na začátek bych se vás chtěla na něco zeptat. Máte ještě vánoční stromek? Protože my pořád ano a doufám, že nejsme jediní.. :D

Každopádně zpátky k tématu. Je pololetí, období stresu, dohánění známek a zasedání u učebnic až do noci. Né, že bych to já tak moc hrotila, ale přece jenom, nechci si to zkazit už na začátku. Čas, mi ve stresových obdobích ubývá snad ještě rychleji, než o Vánocích. Všechno se to valí a já se jen snažím najít jakoukoli skulinu, kam bych mohla před tím obrovským balvanem povinností utéct. Naštěstí máme v dnešní době hodně možností, jak tuhle menší krizi vyřešit. A tady je pár věcí, které dělám já.

1. ZPÍVÁNÍ

Je jedno, jestli zpívat umíte nebo ne. Já ani nevím, jak na tom jsem. Jako malá jsem si vždycky přála být zpěvačkou, ale nikdy jsem neměla dost odvahy na to, pořádně zjistit, kde na žebříčku od 1 do 10 vlastně jsem. Každopádně, lyrics texty vám zajistí, že si se svým hlasem nemusíte dělat starosti. Možná proto je poslouchám víc, než originální videoklipy..

Moje tipy:


2. KNÍŽKA

Čtení se už stalo takovou klidovou klasikou, ale bez knížky by to prostě nešlo. Já jsem dostala pod stromeček ,,Dárek z pravé lásky", což je dvanáct zamilovaných zimních povídek. Je to super oddychovka a taky docela sranda sledovat, jak každý autor pojal téma trochu jinak.

Moje tipy:


3. SNÍDANĚ

Tuhle věc absolutně miluju. Ať už si ráno trošku přivstat a připravit si něco "homemade" nebo vyrazit s kamarádkou někam před školou. Nic mě ráno nenabudí víc, než čerstvá míchaná vajíčka, která mi někdo naservíruje přímo pod nos.


Kam dál