My actual PLAYLIST | summer 2018

Neděle v 18:04 | Ej. |  HUDBA
Zujte si boty. Nandejte sluneční brýle, kraťasy. Projděte se v trávě a zacpěte si pusu třešněma. a meruňkama a lesníma jahodama a vodním melounem. Cpěte se tak dlouho, až vám bude fruktóza týct ušima, břicho šíleně bolet a prsty se začnete lepit ke všemu, co se vám postaví do cesty.
Je to tady. Léto. jak já to slovo miluju!

Hudba je tady od toho, aby dávala soundtrack našim životům. Abychom se v ní mohli hledat a občas/často ztrácet. Doufám, že vás něčím z mého playlistu inspiruju a třeba předám i trochu té letní nálady. Musím říct, že jsem v sedmém nebi, protože teď vychází tak úžasné písničky! Děkuji za ně. Příjemný poslech!!

Po kliknutí na obrázek se vám otevře písnička na youtube v novém okně. :)

George Ezra - Shotgun

 

Dokonalost v nedokonalostech.

9. června 2018 v 14:59 | Ej. |  MYŠLENKY
Přijde mi, jako by to bylo včera, co jsem se začala o celý tenhle "trend žít zdravě" pořádně zajímat. Chvíle od okamžiku, kdy jsem se z nováčka stala alespoň na chvíli součást fitness rodiny. Už delší dobu tím tak moc nežiju, věříte? Bazzen boy dávno odešel a s ním i má posedlost být jako on. Možná spíš jako ony. Holky z instagramu, holky z fitka. Holky, co se všem líbí. Chtěla jsem být jednou z nich. Myslela jsem si, že pokud taková nebudu, nikdy v jeho očích nebudu ta pravá ona. Taková blbost.
Každopádně, co vám budu povídat, polevila jsem. Už nezvednu to, co o Vánocích. Už se nevidím jako součást té fitness rodiny našeho města. Stala jsem se vzdálenou sestřenicí, se kterou se vídáte jenom o svátcích.

Prostě se toho hodně změnilo a já o tom vlastně až teď dokážu pořádně přemýšlet. Smutné je, jak se člověk dokáže během chvíle začít zajímat o věci, o kterých nikdy předtím nepřemýšlel. Jak se změní pro druhého, přestože se zapřísáhl, k něčemu podobnému nikdy nesklouznout. Přetvářet se pro druhé. Najednou je z něj nadšenec do zvedání činek a odpůrce sladkého.
Tím nechci říct, že je to špatně. Jenom říkám, že tohle nejsem já. Nejsem člověk, který tím stoprocentně žije, i když jsem chvíli myslela, že bych jím mohla být. Tomu období vděčím za to, co mi předalo. Že mám přehled o skutečném kouzlu zdravého stravování. Že vím, jak se dá efektivně trénovat. Jak se provadí nebo jmenuje kdejaký cvik. Nebo už jenom to, že opravdu není nutné stydět se v posilovně. Jenom říkám, že není dobré měnit své priority pouze proto, že si pro někoho nepřipadáte dost dobří. A i když jsem v té době rozhodně netrpěla depresí nebo se v něčem kdoví jak topila, donutilo mě to.
Srovnávat, pozorovat, hodnotit. kritizovat sám sebe.


with You. ☾☾☾

9. května 2018 v 19:57 | Ej. |  MYŠLENKY
Jsem s tebou tak celá. úplná.
až mě to děsí.
Děsí mě, jak ti propadám. každým dnem.
víc a víc. volným pádem.

Čím víc Tě znám, tím víc přehlížím drobnosti.
chyby, které máme. stejně jako všichni.

Věř, že je lepší padat společně, než stoupat úplně sám.

Pro mě jsi dokonalý.
neprotáčej ty oči. mlč.
Jsi dokonalý, chápeš?

Majitel jednoho dívčího srdce. tisíckrát slepenýho, silnýho.
Tvýho, už.
Jsem Tvůj dárce, se strachem v očích. znovunalezenou vírou v duši.
neztrať ho, nehrej si s ním, nezlom ho, prosím.
je bez záruky.


S láskou, Tvá.
 


Jak jsem se stala víc offline.

28. dubna 2018 v 22:03 | Ej. |  MYŠLENKY
Otázka dnešní doby. Žijeme až moc online? Řekla bych, že se z toho začíná stávat mainstream, stejně jako z #selflove. Věci, o kterých tak moc diskutujeme, že začínají ztrácet důležitost a význam. dle mého názoru. Jenže ono to není tak lehké, přestat sjíždět instagram každých 5 minut. Checkovat zprávy hned po probuzení. Nezapínat z nudy youtube. Není to tak lehké, začít být víc offline.

Dlouho jsem se obhajovala. Já a závislost? pfff. Hlava je občas slepá, ale potom se jednou probudím a zjistím, že to, jestli budu mít dobrý nebo špatný den závisí na příspěvku, který si ráno přečtu na instagramu. Že se dokážu vytočit při facebookových diskuzích, že skřípu zubama při sledování videa od člověka, který povzbuzuje jiný sportovní tým, politickou stranu.. A ani si neuvědomuju, jak moc mě to ovlivňuje, ovládá. Přesto, že je to tak nevinné. Nejsem odpůrce moderní techniky, naopak. Jsem vděčná, že ji mám k dispozici, jenže je to pouze pomocník. Nástroj. K tomu cítit se lépe, zasmát se, naučit se, spojit se. Nikoliv vůdce. A to je důležité, stát se zase alfou v tomhle absurdním vztahu. A tady jsou moje tipy, jak začít zase žít bez potřeby dobití baterek.


Ze života kudrnatý brunety.

21. dubna 2018 v 14:18 | Ej. |  DIARY
Už dlouho jsem nepsala článek o ničem a vlastně o všem. O tom, jak žiju. Co se poslední dobou děje v mém světě. O smutcích a radostech. Skutcích a povinnostech. A možná je to dobře, protože až teď cítím, že si to potřebuju všechno zaznamenat. Někam na jedno místo. Protože se toho stalo hrozně moc a můj mozek má omezenou kapacitu. A já se budu muset učit na zkoušení z fyziky, takže potebuju pár volných megabajtů.

Jsem ve druháku. Rok pohody se mi pomaličku chýlí ke konci a já to nemůžu nijak zpomalit. Přesto, že bych moc chtěla. moc moc. Miluju to. Být student. Užívat si všechny ty školní záležitosti, které všichni tak moc dobře známe z filmů. Ač to není moc cool, mám tu školu ráda. A jak řekl můj úžasný bojfrend, je šílený, že už zbývá jenom jeden maturitní ročník a jsme na řadě my. Je to jako sedět ve vlaku, který míří na stanici pomyslná dospělost. Nemůžete vystoupit, žádné jiné stanice totiž nejsou a nemůžete zmáčknout tlačítko stop. Žádné tam není. A tak se prostě řítíte dál. Neberu to jako vězení, spíš jako uvědomění, že nic netrvá věčně a měli bychom být vděční za každou chvíli. A o to se snažím, žít.


Plním si sny. | běh

15. dubna 2018 v 10:25 | Ej. |  RELAX TIME
Raz, dva, tři. Krok za krokem. Raz, dva, tři. Metr za metrem. Nevěřím tomu. Jestli jsem někdy psala, že mi běh přirostl k srdci, tak teď je to všechno milionkrát intenzivnější. Našla jsem svoji terapii. Něco, u čeho zůstanu.
Postupně si plním jeden ze svých největších snů. Uběhnout 10 kilometrů. Ani nevíte, jak moc šťastná jsem. Že můžu sedět teď a tady, s plním bříškem vyváženého jídla. Hodinu po tom, co jsem dokončila svoji potréninkovou protahovačku. S úsměvem na tváři myšlenkama ztracená v objetí toho nejlepšího kluka pod sluncem. A totálně nedočkavá na další díl Riverdalu, který se mi právě načítá na liště. Toť shrnutí mého momentálního stavu. A teď už zpátky k běhu.


FIT INSPIRACE | sladké recepty

26. března 2018 v 20:44 | Ej. |  MYŠLENKY
Už delší dobu mi podobné články běhají hlavou. Napsat něco, co by mohlo někomu pomoct nebo alespoň naťuknout k tomu začít něco dělat. Protože, věřte mi nebo ne, začít přemýšlet nad tím co znamená "žít zdravě", bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Celkem ohraný úvod do článku, já vím.. Ale když ona je to prostě pravda. Motivace přichází a odchází. S ničím se vám tu netajím, pokud mám zrovna období, kdy se mi nic nechce, napíšu to a nehraju si na nějakou kdoví jakou fitnessačku. A nedělám to ani v realném životě. Mezi svými přáteli jsem známá jako "ta holka co miluje jídlo" a jsem s tou přezdívkou stoprocentně ztotožněná a šťastná, protože.. Jídlo je život a buď vám může přinášet potěšení, potřebu nebo deprese. A já si vybrala potěšení, haha. Ale jak zní mé oblíbené motto, vše je o rovnováze. Takže přestože si dám s radostí pizzu, zmrzlinu, dortík nebo popcorn v kině, přemýšlím. Nesplácám to všechno dohromady, a to teď nechci psát nějaký chytrý řeči, spíš mám už tak milion zkušeností, že i když to vypadá vždycky děsně lákavě, dát si toho co nejvíc v tý kavárně, ve výsledku je mi akorát těžko. :D Třeba jsem zjistila, že když si dám ledovou kávu se zmrzlinou, nemůžu k tomu sníst dort, protože je toho prostě moc a to platí i pro moje nejoblíbenější cheesecaky. bohužel. A pak jsou tady události jako oslavy narozenin, kde naprosto neřeším co sním a jsem schopná kombinovat tiramisu a chipsy, protože proč ne. To by bylo asi tak nějak všechno k mému vztahu k jídlu, jsem se zase nějak rozepsala.. Tady jsou mé momentálně nejoblíbenější tipy na jídla!
nejoblíbenější ovesná kaše a mrkvový koláč

Německý štěstí.

16. března 2018 v 20:03 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Být úplný. Upřímný sám k sobě. Maska v koši, úsměv ve tváři na cestě za dalším dobrodružstvím. S plným břichem, obklopený správnými lidmi. Občas s lahví v batohu. Občas ruku v ruce. Občas zaseklý ve výtahu. Ale vždycky s hřejivým pocitem u srdce. Takhle je to správně, tohle je ono.

Dneska nechci psát nějaké návody na to, jak být šťastný, protože ve výsledku si stejně musí každý najít tu příručku sám.. chci jenom tak psát.
Mám za sebou týden v Německu. Byla jsem vyděšená. 9 dní v domě neznámých lidí, s holkou se kterou jsem si poslala pár zpráv na messengeru. Trochu jako sázka do loterie. Byla jsem anonymně zaslaný balíček, který nervózně posedával 12 hodin v autobuse směr západní Německo.

Německo. Výměnný trip, na který jsem se přihlásila společně s kamarádkama ze třídy a kluky z vedlejší třídy. Během těch devíti dní jsem poznala i dalších pár čechů z jiných tříd a jsem za to tak šťastná! Lepší "české zázemí" jsem si nemohla přát.
Po pár dnech jsme se rozdělily na dvě skupiny podle němců. Němci v mojí skupině se totiž nebavili s němci z druhé skupiny.. a tak jsem se úplnou náhodou dostala do party naprosto super lidí. 5 němců, 5 čechů. Sestava ve které jsem trávila nejvíc času. Občas se přidal někdo z mých kamarádů, takže jsem byla jedině ráda a strach začal pomalu opadávat.


Denní dávka motivace

2. března 2018 v 18:17 | Ej. |  RELAX TIME
Motivace. Věc, kterou potřebuje každý z nás a já poslední dobou super hodně. Posledních pár týdnů jsem měla v mém #healthylifestylu menší pauzu. Užívala jsem si všechny akce, které byly. Čas utíkal a mně došlo, že z občasného vynechání fitka nebo jezení nezdravého jídla, pomalu padám zpátky do starých kolejí, zpátky do "začnu zítra". Až se musím smát z toho, jak strašně jednoduché je sejít z cesty. Chvíli jsem si i říkala, že se na nějaký zdravý životní styl vykašlu, že se to přeci nezblázní, když se na to vrhnu někdy později. A všechno tohle mě i donutilo zamyslet se nad problémy, které trápí stovky holek. Poruchy příjmu potravy. Jak moc lehké musí být do toho spadnout? Jako když průvan otevře okno. Bum.

Ale pak jsem si připomněla, proč jsem to všechno začala. Abych se cítila dobře. Abych se naučila rozumnět svému tělu. Abych překonala samu sebe. Abych byla lepší.
Vybavila jsem si ty myšlenky, které mi běhaly hlavou, když jsem skončila trénink. Když jsem si uvařila zdravé jídlo. Doběhla domů a zjistila, že se má běžecká trasa zase o půl kilometru zvětšila. Nebo si občas koupila dortík a s radostí ho snědla, protože jsem věděla, že všechno je o rovnováze.

Ne, že bych z té cesty úplně sešla, to ne. Ta #fitnessmind, co se mi už tolik let pomalu zakousává do hlavy, totiž zřejmě jenom tak nezmizí. :D Ale stalo se pár věcí, které mě holt zabrzdily. Zmátly. Ještě ke všemu jsem onemocněla skoro na dva týdny a aby toho nebylo málo, zimoo, se vší úctou, už bys mohla odejít.


HOW TO přežít gympl.

10. února 2018 v 16:38 | Ej. |  MYŠLENKY
Ztracená. Občas se tam tak cítím. I v polovině druháku mám někdy pocity zmatené prvačky, která nemá tucha o systému. Za ten rok a půl se ale stalo neskutečně mnoho věcí. Mé priority se pusunuly, já se posunula a teď už mám konečně pocit, že bych mohla svými zkušenostmi pomoct někomu dalšímu. Nebo svému minulému já, pokud se někdy do dvou let vymyslí stroj času.

VYBER SI HLAVNÍ PŘEDMĚTY

je to těžké. Nemyslím tím ani tak předměty z kterých plánujete maturovat, přestože ty by mezi nimi měly být stoprocentně, ale předměty, které vás zajímají. Alespoň trošičku. (pro mě ajina, čeština, bižule, dějepis nebo němčina) a nebo předměty, které prostě umět musíte (matika, fyzika) a to už třeba jenom z toho důvodu, že máte přísné učitele. Tak, teď máte vybrané priority a co dál?

PŘÍPRAVA

jo jo, asi vám teď budu znít jako vaši rodiče nebo školní poradce. Ale věřte mi, neučit se není cool. Přestože jsem si to hodně dlouho myslela. Joo, postnu na snapchat jak se místo učení koukám na film a pak si vyfotim pětku z testu na instagram a budu za hroznou hvězdu. Fakt jsem si to myslela.
Jenže čím dýl jsem na střední, tím víc mi dochází, jak je alespoň malé pravidelné opakování výhodné. Nemusíte být nervózní z přepadovek a co je snad úplně nejdůležitější, víte o co v těch hodinách jde. Mnohokrát se mi stalo, že jsme četli text na němčině a já nerozumněla ani slovo, protože tam byla všechna slovíčka z nové lekce, na které jsem se samozřejmě vůbec nekoukla.. To pak jsem z tý hodiny akorát otrávená. Na druhou stranu se možná hodí napsat, abyste si zase nemysleli, že jsem kdovíjaký šprt, to vůbec. :D Možná by se mi i moji spolužáci smáli za to, co tu píšu, ale prostě to tak cítím, i když to tak možná moc nevypadá..


Kam dál