HOW TO přežít gympl.

10. února 2018 v 16:38 | Ej. |  MYŠLENKY
Ztracená. Občas se tam tak cítím. I v polovině druháku mám někdy pocity zmatené prvačky, která nemá tucha o systému. Za ten rok a půl se ale stalo neskutečně mnoho věcí. Mé priority se pusunuly, já se posunula a teď už mám konečně pocit, že bych mohla svými zkušenostmi pomoct někomu dalšímu. Nebo svému minulému já, pokud se někdy do dvou let vymyslí stroj času.

VYBER SI HLAVNÍ PŘEDMĚTY

je to těžké. Nemyslím tím ani tak předměty z kterých plánujete maturovat, přestože ty by mezi nimi měly být stoprocentně, ale předměty, které vás zajímají. Alespoň trošičku. (pro mě ajina, čeština, bižule, dějepis nebo němčina) a nebo předměty, které prostě umět musíte (matika, fyzika) a to už třeba jenom z toho důvodu, že máte přísné učitele. Tak, teď máte vybrané priority a co dál?

PŘÍPRAVA

jo jo, asi vám teď budu znít jako vaši rodiče nebo školní poradce. Ale věřte mi, neučit se není cool. Přestože jsem si to hodně dlouho myslela. Joo, postnu na snapchat jak se místo učení koukám na film a pak si vyfotim pětku z testu na instagram a budu za hroznou hvězdu. Fakt jsem si to myslela.
Jenže čím dýl jsem na střední, tím víc mi dochází, jak je alespoň malé pravidelné opakování výhodné. Nemusíte být nervózní z přepadovek a co je snad úplně nejdůležitější, víte o co v těch hodinách jde. Mnohokrát se mi stalo, že jsme četli text na němčině a já nerozumněla ani slovo, protože tam byla všechna slovíčka z nové lekce, na které jsem se samozřejmě vůbec nekoukla.. To pak jsem z tý hodiny akorát otrávená. Na druhou stranu se možná hodí napsat, abyste si zase nemysleli, že jsem kdovíjaký šprt, to vůbec. :D Možná by se mi i moji spolužáci smáli za to, co tu píšu, ale prostě to tak cítím, i když to tak možná moc nevypadá..

 

just RUN!

2. února 2018 v 17:33 | Ej. |  RELAX TIME
Běh. Aktivita, kterou mám poslední dobou snad úplně nejraději. Dříve by mi myšlenka na běh, v lednu, přišla vtipná. Ale letos je to jiné. Poslední dobou cítím, že jsem konečně všechno vzala za ten správný konec. Pochopila jsem o cvičení spoustu věcí. Jednou z nich je, že bez pravidelnosti to opravdu nepůjde. Také, že se u toho prostě budu muset zapotit. Dříve jsem strávila spoustu času hledání různých "zázračných potravin", workoutů, které vám zaberou co nejkratší dobu. Hledala jsem způsoby, díky kterým tu vysněnou postavu budu mít hned. A nejlépe co nejjednodušeji. hahaha. :D

Doteď jsem hrozně vděčná svému bráchovi, že mě naučil běhat. Běh byl pro mě cizím jazykem napsaná kniha. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může vydržet běžet třeba půlhodiny v kuse.
Vždycky mě hrozně lákala představa běžet po pláži. Taková ta hrozně mainstreamová vize z filmů. :D A když jsme někdy před dvěma lety jeli do Chorvatska, opravdu jsem si to zkusila. Když se na to ale teďka zpětně koukám, už se nedivím, že jsem nebyla schopná uběhnout ani 500 metrů v kuse. Zkusím vám do tohohle článku sepsat všechny mé poznatky ohledně běhu. Ale radši předem píšu, že jsou to moje postřehy a tipy, které mi vyhovují. Nemusí vyhovovat všem a už vůbec nejsou profesionální. Ale říkala jsem si, že by to třeba mohlo někomu pomoct. :)

Jako úplně nejdůležitější je pro mě najít si ideální rychlost a s ní i spojené dýchání. Hodněkrát jsem našla motivaci k tomu začít běhat, ale po prvních pár metrech jsem to vzdala, protože mi nestačil dech. Někde jsem četla, že je úplně nejlepší začít indiánským během. 10 kroků jdete a dalších 10 běžíte. Pořád dokola. Právě takhle jsme zkoušely s mamkou běhat v Chorvatsku, jenže mi to příliš nevyhovovalo. Ale rozhodně to za zkoušku stojí. Postupně si začnete ubírat chůzi a přidáváte běh, až nakonec celou dobu běžíte.
Já začala jinak. Jednou mě brácha vytáhl ven. Vyšli jsme náš kopec a nahoře se rozeběhli. Běželi jsme fakt, fakt pomaloučku. Začali jsme si povídat. A já po pár minutách zjistila, že pořád běžím. Ani nevíte, jakou jsem měla radost. Uběhla jsem tenkrát asi dva a půl kilometru a přestože jsem na konci fakt umírala, byla jsem hrozně happy. A tak jsem to postupně začala zkoušet sama, a během toho roku, i s velkou nepravidelností, jsem se z dvou kilometrů vyšplhala na pět.
Na začátku jsem se řídila radou našlapovat na špičky, ale později jsem si zvykla našlapovat spíš na polštářky pod prsty. Taky mi hodně pomáhá držet ruce pevně v pravém úhlu a záda narovnaná. Toť asi všechno z mého technického okénka, protože jak už jsem psala na začátku, nejsem žádný profík. :D

Pro zmatenou holku, která se konečně našla.

26. ledna 2018 v 21:14 | Ej. |  MYŠLENKY
Někdy je prostě ta tma příliš hustá. Někdy je prostě těžký najít světlo. Maják. Ale nezavírej oči, někde tam bude. Nepřestávej, protože až to budeš nejméně čekat, objeví se. Přímo před nosem. A to si přece nechceš nechat ujít nebo ano? Tak koukni otevřít oči dokořán. A hezky úsměv, tohle zvládneš.

Znáte to? Všechno je fajn a vy si připadáte jako součást správně ladící melodie. Dny plynou a přímo záříte štěstím. Ale pak se něco stane. Vlastně ani nevíte co. Něco visí ve vzduchu. A vy se nemůžete ptát. Protože.. Někdy nám prostě otázky nepomůžou v hledání odpovědí. Zvlášť když ten zpovídaný člověk jste vy sami.

Občas prostě uvíznete v kruhu. Na dětském kolotoči a váš kůň je tak vysoko, že nemůžete seskočit. Točí se. Pořád a pořád. Třeba by mě mohl shodit. Vymýšlíte až zoufalé možnosti, jak se dostat ven. Jenže ten kůň je z plastu. A tak se dál vozíte. Čekáte. A najednou vám dojde, že tohle není štěstí. Je to pohodlnost. Žijete v zajetých kolejích, protože na to, abyste něco změnili, nemáte odvahu. Někdy ani sílu. Ale hlavně odvahu. Bojíte se, že když něco, co jste dlouhou dobu opečovávali, naschvál ztratíte, už nebudete mít možnost prožít něco podobného. Stejně skvělého. A už vůbec ne lepšího. Příjdete si jako sobečtí zrádci, co chtějí pořád víc. A víc. Protože takový lidi jsou, že? Nikdy nemají dost. A tak nahodíte úsměv, protože co by za to ostatní dali! Sevřete koňské otěže pevněji a ruce se začnou pomalu měnit v plastové pařáty. Vy se začnete měnit. A co si budem, plast je jednou z největších hrozeb lidské rasy, takže se všechno tohle začne zdát jako nevratné.
 


JÁ A CVIČENÍ + CÍLE PRO ROK 2018

11. ledna 2018 v 13:28 | Ej. |  RELAX TIME
Kde bych začala.

Cvičení hraje v mém životě roli už nějakou dobu. Pokud by vás zajímaly mé začátky, tady jsem psala o mé cestě fitness světem. Ale dnešní článek bych chtěla věnovat přítomnosti. Sepsat si na jedno místo všechno, co teď momentálně dělám. Mé cíle. Moje myšlenky ohledně celého toho velkého šílenství.. a tak. no. Tak jdem na to!

pinterest

KNIŽNÍ VÝZVA 2018

9. ledna 2018 v 20:52 | Ej. |  RELAX TIME
Celý rok 2017 jsem sama sobě tajně slibovala, že začnu víc číst. Ale znáte to. Sliby chyby.
Nechci se vymlouvat na čas, i když toho je opravdu poslední dobou míň a míň.. ale vím, že bych mohla zabrat. Občas vypnout instagram, odložit telefon a ztratit se mezi řádky. A proto taky píšu tenhle článek. Hrozně moc obdivuju skvělou blogerku Eli, protože ta si tuhle výzvu dává každý rok a opravdu ji zvládá. Jsi fakt dobrá! :D A tak jsem se rozhodla zkusit ji taky. Příjde mi totiž, že když něco slíbíte veřejně nebo se o svůj cíl s někým podělíte, lépe se vám plní. Na závěr snad jen napsat, že výzvu pořádá Ells. :)


Thank you, 2017. ♡

2. ledna 2018 v 19:33 | Ej. |  DIARY
Zastavit se. Jenom na chvíli. Vypnout všechno. Sociální sítě, wifi, mobil. myšlenky. Jenom na chvíli se zamyslet nad tím, co všechno jsme získali. Co všechno se nám povedlo. Taky nad tím, co bychom nejradši změnili. Na naše chyby. Zamyslet se. Jenom na chvíli.

Přichází další rok. Čas hrozně utíká a já si to nikdy neuvědomuju tak moc jako právě na konci roku nebo při loučení. Jsem nostalgický člověk. Jedna z věcí, kterou miluju, je přehrabování starých fotek nebo myšlenek. Vracet se v čase. Už ani ne tolik s touhou přepsat minulost. Vrátit čas pro napravení chyb. Spíš pro připomenutí tehdejší přítomnosti. Tehdejšího teď a tady.

V roce 2017 jsem dokázala spoustu věcí. 8.1 jsem šla na můj první oficiální ples. V lednu jsem taky poprvé házela po někom ve třídě jídlo. (To jsem ještě netušila, že ten "někdo" bude můj nejlepší kámoš:D). Taky jsem si šla poprvé "sednout" někam s kamarády. Známe známe, viďte?
Únor se nesl ve znamení tance. Začala jsem chodit do tanečního kroužku a našla jednu z největších vášní v mém životě. Společenský tanec.
V březnu jsme se třídou odjeli na lyžák. Naučila jsem se na běžkách! Rozhodně to byl jeden z nejhezčích týdnů na střední a doteď na něj vzpomínám s úsměvem. Taky se konalo školní a okresní kolo v sólové hře na kytaru, které jsem obě i přes obrovskou trému zvládla s postupem. Byla to jedna z věcí, které mě posunula dál. Ne kvůli diplomu, ale konečně se mi podařilo přesvědčit samu sebe, že na to mám.

běžky, ve fázi, kdy jsem udržela mobil bez toho, abych spadla. yeeey!

V dubnu jsme vyjely s kamarádkama na první letošní Tour na kolech. Taky jsem s rodinou vyrazila na koncert Jaromíra Nohavici, který mi toho dal hrozně moc. Popravdě je Nohavica jedním z mých nejvíc oblíbených interpretů poslední doby. Rozhodně doporučuju nové album Poruba! Na konci dubna byla i skvělá akce v sousední vesnici. Čarodějnice. Vybavuju si ten večer plnej smíchu, ohně a nočního hraní twistera. Takový ty večery, který se nazapomínaj.

Vánoce jedný studentky.

27. prosince 2017 v 20:42 | Ej. |  DIARY
Dobrý den pane učiteli, vím, že byste mi za použití výrazu student asi jednu natáhl, ale holt, říct "žačka" je prostě divný. Vím, že student budu až na vysoký, ale, proč si to neužít už teď? Tak mě nechte.

Ahojky!

Vánoční svátky jsou v plném proudu a já si to naplno užívám. Žádná škola. Žádné povinnosti. Žádné vstávání! Jak se to vezme... Taky se vám hrozně často stává, že přestože máte volno a škola vás vůbec netrápí, musíte vstávat s budíkem, protože jinak byste nestihli dopolední plány? Mám pocit, že co začaly prázdniny, vyspala jsem se pořádně jenom jednou. :D
Každý den minulého týdne mě provázely myšlenky na to, jak to bude skvělý až se budu moct rozvalit na gauč s mísou cukroví, pustit si pohádky a jen tak odpočívat. Myslela jsem si, že jsem prostě ten "vykydlý" typ člověka, který bude trávit svátky nejradši doma, ale po těhlech prázdninách mi došlo, že jsem asi přesný opak. Ani jednou se nestalo, že bych byla celý den doma. Nevím jestli jsem ráda, nevím jestli jsem nerada. Ale jsou to skvělé prázdniny a asi bych neměnila.


Letošní Vánoce byly asi ty nejvíc náročný Vánoce co se týče jídla. Kdo mě trochu zná, ví, že se snažím o trochu zdravější životní styl a taky že miluju jídlo. Skloubit tyhle dvě vášně dohromady není občas vůbec lehké a zrovna na Vánoce je to extra hardcore. A jak jsem tuhle "problematiku" vyřešila já? Dala jsem si řádně do nosu. Celý minulý týden se nesl v duchu "slavnostích večeří", "slavnostních obídků", "svátečních besídek", dokonce i s kamarády z fitka jsme si uspořádali vlastní "vánoční trénink"! A bylo to hrozně vtipný, vidět ty moje nabušence jak se cpou cukrovím. Všechno to bylo hrozně krásný a najednou mi došlo, že tyhle svátky opravdu nejsou o dárcích. Jsou o společně stráveném čase. O společném jezení. O tom, dělat věci společně. Jako rodina.

Představ si tohle, holka.

21. prosince 2017 v 21:45 | Ej. |  MYŠLENKY
Dovolit, aby naše srdce nebilo jenom pro nás. Nechat ho bít pro ostatní. Obklopovat se lidmi, které milujeme. Předávat jim sílu, když neví jak dál. Naučit se přijmout cizí pomoc. Naučit se dělit. Nechat své srdce otevřené. Protože i když jsme zlomení, i když si myslíme, že nám nic nepomůže, nikdy nevíme, kdo vstoupí do našeho života a rozsvítí ho.
A nikdy nevíme, kdy se právě my staneme tím světlem pro někoho jiného. Klidně i úplně cizího. Protože každý z nás v sobě nosí jedno malý světýlko. Takový malý maják. A přestože si to třeba občas neuvědomujeme, všichni potřebujeme ve svém životě maják. Přístav. bezpečí.
Občas je to těžké, někdy máme v životě tmu. Najednou jsou prostě nějaké známé věci víc neznámé, než ty neznámé, chápeš? Možná ten maják ani vidět nechceme. Protože, někdy je prostě lehčí plácat se v tom špatném. Přestat se snažit hledat slunce.
Ale zkus si ten problém představit jako spletenou pavučinu. Pavučinu, kterou si dřív tak milovala. Pavučina, která byla jenom vaše. štěstí. Teď si představ jak praskla. Je vejpůl a visí, jako dva cáry látky na staré zavřené skříni. Vedle těch dalších spřetrhaných pavučin, o kterých sis myslela, že nikdy nezmizí... že nikdy nepřestanou bolet. A teď si představ, jak příjde někdo, kdo všechny tyhle kousky pavučin smete. Někdo, kdo ti pomůže na ně zapomenout. Někdo, kdo otevře skříň. Díky němu už to pak budou jenom hloupé pavučiny.

Tak rozsviť svůj vnitřní maják. Dej ostatním šanci vymést ty nejšpinavější kouty tvého srdce. Protože nikdy nevíš, kdy se najde ten někdo, kdo otevře skříň.

Today, right now.

13. prosince 2017 v 17:27 | Ej. |  DIARY
Máme po Mikuláši a ve mně je znovu ten zvláštní pocit nostalgie. S partou chodíme převlečení za čerty už pátým rokem a za to, že jsme se po skončení základky nerozpadli jsem hrozně moc vděčná. Začalo to vlastně úplně nevinně. Jít postrašit pár kamarádů a známých. A teď? Vytvořili jsme facebookovou událost a lidi si nás zvou domů. Miluju to. Parta kamarádů, která se sejde aby udělala radost jiným dětem. Možná to bude znít namyšleně, ale jsem na nás za to hrdá. Že to pořád držíme, že si to nenecháme zkazit puberťáckýma řečma jiných lidí, podle kterých je to trapný. Že i po těch letech bereme peníze jako dobrovolnou věc. Že jsme to pořád my, děcka ze základky, který si to spolu umí užít za každé situace. Jsem prostě ráda, že je mám.


Nervózní jak blázen. Vyklepaná už týden předem. Neschopná říct normální větu. Jo, byla jsem fakt v háji strachem. Ale to je asi normální, ne?

My actual PLAYLIST

25. listopadu 2017 v 13:07 | Ej. |  HUDBA
Vítr mnou doslova cloumá. Zima se zarývá do všech odhalených částí mé kůže. Chudák obličej, říkám si. Zachumlám se ještě víc do šály a zastrčím ruce hluboko do kapes. Zase mě zima zastihla nepřipravenou. Nechápu, jak může být zase skoro konec listopadu. Vždyť bylo před chvílí léto, sakra! No nic, co nadělám. Věc, která mi pomáhá vzpamatovat se z toho všeho, je hudba. Když mrznu a nandám si sluchátka, je to jako loknutí horkého čaje. Dlouho jsem nenapsala nic z hudebního světa, tak vám dneska ukážu můj aktuální playlist. Pro přesměrování na youtube klepněte na obrázek. Užijte si poslech!

Astrid S - Think before I talk
Lorde - Green light
Mirai - Divadlo

Kam dál