D E N Í Č E K | News ♥

11. března 2017 v 12:03 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

Od ledna už uběhla nějaká ta doba a mně příjde, že to všechno bylo jak lusknutím prstu. Fakt, lusk. Přitom se stalo tolik věcí. Popravdě, někdy si vážně přeju něřešit věci ohledně anonymity blogu a prostě sem napsat všechno. Ale vím, že bych později litovala, proto zůstanu jen u toho, že se stalo prostě tolik věcí.

 

Když se vám splní sen, který vlastně nestál za řeč.

8. března 2017 v 21:26 | Ej. |  MYŠLENKY
Ahojky !

na začátek chci popřát všem ženám všechno nejlepší! A když už je dneska ten MDŽ, rozhodla jsem se napsat jeden zážitek, který asi pochopí jenom ženy. Nebo spíš doufám, že ho pochopí alespoň někdo..

Určitě jste si taky na škole vždycky hledali idoly. Někoho, kdo je úplně mimo vaši ligu a bojíte se na něj už jenom podívat. Představa, že se s ním reálně bavíte, je za hranicí vašeho vesmíru. Mně se povedlo tu hranici překročit. A co vám budu povídat, nestálo to za řeč.

Někdy jsme tak moc zaslepeni nedosažitelností samotného cíle, že ani nepřemýšlíme, jestli to ve výsledku bude stát za to.

Blonďáka jsem vnímala už od začátku školy. Znáte to, takový ten školní Zac Efron.

Potkali jsme se na jedné školní akci, kde jsem byla ještě s pár kamarádkama. Tradičně byli po odbytí půlnoci všichni trochu na mol, a tradičně tedy všichni až na mě.
Už jsme byly na odchodu, když se Blonďák přihnal jako velká voda a připojil se k nám. Chtěla jsem vědět, jestli si mě pamatuje, protože jsme spolu už jednou náhodou do řeči přišli, ale to už celkem dávno, a teď byla dokonalá příležitost. Pamatoval.

A pak mě pozval k tanci.

Co jsem udělala já, velká fanynka do všech těhlech sladkých momentů? Odhodila bundu a přijala jeho nataženou dlaň. Když pominu jeho líbačku s dalšíma holkama během jednoho večera, bylo to vlastně docela fajn. S pocitem, že si mě ráno už nebude pamatovat, jsem se nebála mluvit. Asi po pěti minutách tance jsme se vrátili zpátky za holkama, které mi hlídaly bundu, a příběh vlastně končí. Musim říct, že tečka té akce to teda byla.. Skvělá. Ale abych se konečně dostala k pointě, moudrá chvilka is comming, došlo mi, že to vlastně nebylo něco tak ultra jinýho. Něco tak moc jinýho, kvůli čemu bych měla být nervózní nebo nesvá.

Když budu ignorovat to, že se na mě ve škole i po tom večeru sotva podívá, vlastně to bylo děsně fajn. Je děsně fajn vědět, že to co se stalo v ten večer, tam také zůstalo. Možná se příště i víc odvážu.. Kdo ví? Každopádně, blonďáka už, aspoň v tomhle směru, můžu konečně vypustit z hlavy.

Mějte se krásně!

S láskou, Vaše Ej.

How to survive high school. ♥

18. února 2017 v 12:00 | Ej. |  MYŠLENKY
Zdravím!

Minulý článek byl takového trochu "vážnějšího typu", btw. moc děkuji za komentáře, určitě byste to zvládli také, tím jsem si jistá!♥, takže dneska si dáme spíš takovou oddychovku.

Přijímačky se blíží a já vám všem deváťákům držím palce! Ať už se nakonec dostanete kamkoli, budou tam čekat nové možnosti. Vemte si příklad ze mě, nakonec jsem se dostala na svou vysněnou školu, ale ve výsledku to zase takový zázrak není.. každopádně, půlrok je za mnou a už jsem se tam trochu naučila chodit, takže tady je pár mých tipů, jak přežít střední!

 


MOJE CESTA FITNESS SVĚTEM

7. února 2017 v 20:42 | Ej. |  MYŠLENKY
Ahojky!

Přiznám se, že tenhle článek mám v rozepsaných už asi tak 3x, protože vždycky, když jsem ho dopsala a následně po sobě přečetla, došlo mi, že je tam něco špatně.


4.1.2017, jsem začala cvičit výzvu od Jillian Michaels ,,Shred in 30 days". Nebylo to pro mě nic nového, protože jsem se o ni už jednou v minulosti pokoušela, ale to jsem skončila hned 10.den, kdy se mi nechtělo do dalšího levelu. Od té doby jsem vyzkoušela tunu věcí. Od výzvy jsem upustila a začala jsem cvičit s Blogilates. Už v té době, zhruba před dvěma lety, jsem si říkala, že chci trošku zhubnout. Byla to asi polovina osmé třídy, kdy jsem se rozhodla, že už nechci nosit jenom volná trička a svetry. Uznávám, nebyla jsem obézní, ale oplácaná. Teď jde taky o to, jak si kdo tu "oplácanost" představuje, že.., každopádně, nebudu to rozebírat, tak jako tak, nebyla jsem se sebou spokojená. Cvičení podle videí mě bavilo, ale pořád jsem cítila, že jestli se chci někam pohnout, musím pro to začít dělat něco víc. Na diety jsem nikdy ani nepomyslela, takže jediné co jsem s jídlem udělala, bylo "omezení nezdravého". Což, jak jsem později zjistila, zase tak moc dobře nejde. :D Každopádně, začala jsem chodit na atletiku. Teď si možná představíte mě, jako velké sportovce, ale tak tomu vážně nebylo. Byla to hodně často spíš sranda, než sport, ale i tak to bylo super. Jakýkoli pohyb, je pohyb.


Valentýnské muffiny.♡

29. ledna 2017 v 12:38 | Ej. |  RELAX TIME
Ahooojky!

Valentýn za chvíli udeří a lidstvo se rozdělí na tři různé kmeny. Zamilovaní, znechucení a flegmouši. Já jsem asi ten poslední typ. Už by bylo moc klišé psát, že letos na Valentýna budu zase sama, takže to zaobalim do toho, že prostě sama být chci. Jo.

Ale ať spadáte do kterékoli z těchto skupin, určitě si zamilujete alespoň tenhle recept, který jsem nedávno objevila na pinterestu. Je super lehký a hlavně vynikající, takže vám zaručí sladké momenty i bez drahé polovičky.

BANÁNOVÉ MUFFINY.
- 2 banány
- 1 vejce
- 4 lžičky medu
- 1 lžička sody
- 1/2 hrníčku čoko kousků (já si rozlámala čokoládu na vaření)
- 1 lžička skořice
- špetka soli
- 1 a půl hrnku celozrnné mouky (já použila polohrubou)
- 1/2 řeckého jogurtu
- mléko

Banány si rozmixujte a společně s dalšími ingrediencemi umíchejte do těsta. Bude nejspíš moc husté, takže by očko začněte přilévat mléko, dokud se nevytvoří konzistence, při které když vytáhnete vařečku se bude těsto lehce táhnout. vysvětlování lvl. me :D. Mělo by být o něco hustší, než např. těsto na palačinky. A pak už jenom dejte péct při 180 stupních na zhruba 40 minut. Já to tam pak nechala ještě dalších 10 minut, ale to už je asi na typu trouby, takže to nezapomeňte kontrolovat!


Doufám, že si Valentýna užijete a neřešte hlouposti, vždyť je to jenom svátek. :)

S láskou, Vaše Ej. <3

NO STRESS.

14. ledna 2017 v 14:12 | Ej.
Ahojky!

Hned na začátek bych se vás chtěla na něco zeptat. Máte ještě vánoční stromek? Protože my pořád ano a doufám, že nejsme jediní.. :D

Každopádně zpátky k tématu. Je pololetí, období stresu, dohánění známek a zasedání u učebnic až do noci. Né, že bych to já tak moc hrotila, ale přece jenom, nechci si to zkazit už na začátku. Čas, mi ve stresových obdobích ubývá snad ještě rychleji, než o Vánocích. Všechno se to valí a já se jen snažím najít jakoukoli skulinu, kam bych mohla před tím obrovským balvanem povinností utéct. Naštěstí máme v dnešní době hodně možností, jak tuhle menší krizi vyřešit. A tady je pár věcí, které dělám já.

1. ZPÍVÁNÍ

Je jedno, jestli zpívat umíte nebo ne. Já ani nevím, jak na tom jsem. Jako malá jsem si vždycky přála být zpěvačkou, ale nikdy jsem neměla dost odvahy na to, pořádně zjistit, kde na žebříčku od 1 do 10 vlastně jsem. Každopádně, lyrics texty vám zajistí, že si se svým hlasem nemusíte dělat starosti. Možná proto je poslouchám víc, než originální videoklipy..

Moje tipy:


2. KNÍŽKA

Čtení se už stalo takovou klidovou klasikou, ale bez knížky by to prostě nešlo. Já jsem dostala pod stromeček ,,Dárek z pravé lásky", což je dvanáct zamilovaných zimních povídek. Je to super oddychovka a taky docela sranda sledovat, jak každý autor pojal téma trochu jinak.

Moje tipy:


3. SNÍDANĚ

Tuhle věc absolutně miluju. Ať už si ráno trošku přivstat a připravit si něco "homemade" nebo vyrazit s kamarádkou někam před školou. Nic mě ráno nenabudí víc, než čerstvá míchaná vajíčka, která mi někdo naservíruje přímo pod nos.


Hello 2017 ! ♥

4. ledna 2017 v 19:40 | Ej. |  DIARY
Tak a je to tady!!
HELLO 2017 !!

Ahojky!

Je to tak, nový rok je tady, wuhuuu! Ani nevíte, jak jsem se na něj těšila! Zatím se mi všechno skvěle daří, tak snad bude platit přísloví, jak na nový rok, tak po celý rok.
Vánoční prázdniny mě úplně neskutečně nabily! Ve škole najednou všechno lépe chápu a už se mi nestává, že bych chtěla všechno zabalit, odejít a třísknout dveřmi. Takže další úspěch! :D

Nový rok, nový začátek. Spousta výzev, naděje a přání. K samotnému začátku roku neodmyslitelně patří i novoroční předsevzetí. Já si ho nikdy oficiálně nedala. Samozřejmě, vždycky jsem si říkala, zhubnout by mi neuškodilo, ale že bych pro to nějak moc něco dělala? Pff. Nevím co jsem si myslela, asi že to není předsevzetí, ale přání. Takže jsem dál v klidu dojídala zbytky cukroví v naději, že se to prostě nějak zařídí samo. Ale letos!

Jo, asi si řeknete, ta je padlá na hlavu! Další naivní blázen! Jo, já si to říkám taky.. Ale tak, za zkoušku nic nedám a i když to třeba nezvládnu do konce, aspoň jsem se odhodlala. A teď už k té pointě.

Ode dneška oficiálně výzvuju! Po roce znovu zkouším Shred in 30 days od Jillian Michaels. Popravdě, nikdy jsem žádnou cvičící výzvu nedotáhla do konce, ale třeba mi to tentokrát konečně výjde. Držte mi palce!

Mám ještě pár dalších novoročních předsevzetí, ale ty zůstanou napsané pouze v mém deníčku. Hehe


A jak to máte vy s předsevzetími? Pokud chcete, klidně se o ně podělte do komentářů a můžeme si navzájem držet palce!

Doufám, že prožíváte první dny roku 2017 podle svých představ!

S láskou, Vaše Ej. <3

Sbohem 2016 !

31. prosince 2016 v 10:00 | Ej.
Ahojky!

Přesto, že mi na půl trhá srdce, že rok 2016 bude za chvíli pouhou minulostí, zároveň mě to i trochu uklidňuje.

Tenhle rok byl šílenej. Spousta zmeň, pláče a naprosté nerovnováhy. Ale zároveň kupa cestování a krásných chvil se všemi blízkými. Ani nevím, jaký byl. Jediné slovo, které mě napadá, je jiný.

Tím, že jsem přestoupila na střední, jsem jakoby společensky "vyrostla". Všichni, mně už berou jako "vyspělou mladou dámu", haha, to sotva. :D Ale o střední už jsem napsala řádků tolik, že si můžete můj názor na to určitě dokonale představit. Další věc, která taky proběhla byly taneční. Jo jo, ta nostalgie. Příjde mi, jak kdyby se to dělo před sto lety. Naštěstí jsem si koupila dvdéčko, takže se budu moct na svá docela směšná gesta ve společenských šatech podívat kdy se mi zachce. Ale chybí mi to, co vám budu povídat..

Letošní léto bylo takové normální léto v životě puberťačky. Jela jsem na jednu erasmáckou výměnu, což beru jako normální tábor. Sešla se tam docela multikulturní směska lidí a ve výsledku to nebylo vůbec špatné, ale zjistila jsem, že na to asi prostě moc nejsem. Ne, že by mě nebavilo poznávat nové lidi a kultury, ale holt jsem spíš na ty "dlouhodobější vztahy". Ráda něco buduju a proto mě vždycky hrozně zničí to, že po týdnu si s tou partou řeknete čus a už je nikdy neuvidíte. Takže po tom mém prvním básnění, které si můžete přečíst ZDE, se můj názor na to všechno trochu pozměnil. Holt, nasadila jsem si na tom prvním kempu asi moc vysokou laťku.
Každopádně i tak bylo léto moc fajn a to hlavně díky dovolené, která byla naprosto NEJÚŽASNĚJŠÍ! Vážně, takhle klidnou a krásnou dovču jsem dlouho nezažila.

Původně jsem si myslela, že bych tenhle článek sepsala od ledna do prosince, ale jak tak na to koukám, začala jsem obráceně, takže to tak i dokončím, no. :D Hups

Ten poslední půlrok na základce, o kterém jsem toho taky hodně napsala, byl prostě boží. Fakt jsem si ho užila a to nejen ve škole. Konala se spousta nezapomenutelných narozeninových oslav a přespávaček. Taky lyžák, na kterém jsem zjistila, že už nikdy nestoupnu na snowboard. Jedním slovem, úžasné vzpomínky a když se na to teďka tak zpětně koukám, nemohla jsem to zažít lépe. Základka je pro mě prostě #srdecnizalezitost.


A tímhle bych chtěla tenhle článek ukončit. Rok 2016 byl jiný, než všechny ostatní. Byl těžší a celkově náročný, ale já to zvládla! Dostala jsem se tam, kam jsem chtěla obohacena o spouusty nových vzpomínek. Bylo mi s tebou hezky, 2016. :)

Ježíšek existuje v každém z nás.❄

23. prosince 2016 v 20:48 | Ej. |  DIARY
Každý to zná. Ten pocit štěstí, který jsme mívali vždy jako malí, když nám Ježíšek přinesl to, co jsme si přáli. Když jsme s nervozitou ďoubali do kapra a nedočkavě nám pořád zrak sklouzával k tomu místu pod stromečkem. Vymýšleli seznamy dárků už v říjnu a plánovali si všechno do detailu. Vydali se na tajuplné výpravy do skříní rodičů v ložnici, hledat dárky. Vyhlíželi stopy ve sněhu za oknem potom, co dopis záhadně zmizel.

Ty pocity už nemám. Tohle dětské kouzlo jakoby se vytratilo a nahradilo ho jiné. Možná méně, možná více silné. To kouzlo, které nás doprovádí při vymýšlení dárků, při nakupování, při balení, zdobení, pečení. Při smíchu, stresu i radosti. To kouzlo Vánoc, které na nás křičí z reklamy už od listopadu, to kouzlo už tak dost pošlapané sociálními sítěmi. To kouzlo, které ale přežije všechno, ať už se stane cokoliv. Protože přesto, že už nemusím hledat dárky ve skříni, jelikož už vím, že tam jsou, mám pocit, jakoby Ježíšek opravdu existoval. Možná přece jenom pošeptal rodičům všechna naše tajná přání a dal jim možnost zastoupit ho..(?)

Stal se vánoční zázrak, poprvé mi sem šel vložit gif! <3

Mějte se rádi, milujte a žijte. Užijte si kouzelné Vánoce, protože to ony jsou, přestože se na první pohled možná zdají obyčejné a hektické.

Děkuju vám za všechno,

S láskou, Vaše Ejnyt <3

Jedna noc, tisíc vzpomínek. / V Ě N E Č E K

12. prosince 2016 v 19:45 | Ej. |  DIARY
Hvězdy na nebi se třpytí jako drobné drahokamy. Vítr je tichý a něžně mi čechrá sčesané vlasy. Zachumlám se víc do své dekovité šály a zadívám se nahoru. Všechno je to tak blízko a zároveň daleko. Obloha zahalená do temnoty, mi dává sílu. Dnes to příjde, dnes je Ten den.

Auto přibržďuje a já se střídavě nadechuju a v pevných šatech docela nepohodlně vydechuju. Po pátém opakování vystoupím ven a vnímám ty první momenty princeznovské noci. Všechno je tak příjemně potemnělé. Nadzvedávám si šaty a s babičkou ruku v ruce vykročíme do divadla. Všechno kolem je jiné a zároveň stejné, vyjímečné a zároveň smutné. Pocity se ve mně míchají, jako písmenka v polévce. Jak to všechno dopadne?


Kam dál