Úsměv jako brána ke štěstí.

Pondělí v 19:39 | Ej. |  MYŠLENKY
Hodně často se mě lidi ptají, jestli na něčem neujíždím. Jestli nejsem opilá nebo zkouřená. Nebojte, v ničem nejedu. Na tyhle věci mám dost negativní pohled, ale proč to vlastně píšu?

Jsem člověk, co se hodně směje. Miluju být obklopená skvělými lidmi, užívat si nezapomenutelné akce a dělat z tohohle světa alespoň o trochu veselejší místo k žití. Miluju zdravit cizí starší lidi a rozesmívat smutné. Baví mě se smát na svět a brát věci s nadhledem. Už jsem se tak nějak ztotožnila s mottem "Vše zlé je pro něco dobré" a že po každé špatné věci příjde něco dobrého. Život je dlouhá cesta a my se při ní můžeme smát a nebo taky nemusíme. Můžeme jím v klidu proplout nebo se stavět před výzvy. Můžeme si s ním naložit jak uznáme za vhodné. Můžeme dělat věci které milujeme. Zároveň i věci, které nám kazí náladu. Někdy je to nevyhnutelné, ale to neznamená, že špatné. Důležité je si na všem něco najít. Něco co nám pomůže přetrpět ty hodiny fyziky nebo nekonečné noční směny. Jde o pohled. Jde o nás. Jde o to vidět pohár poloplný. nikoli poloprázdný.
Já si našla úsměv. Zjistila jsem, že u všech věcí, které miluju jsem šťastná. Když jsem na koncertě své oblíbené kapely. Když se sejdu s blízkými kamarády, když tančím na plese nebo jenom tak na diskotéce. Když běžím, když překonávám samu sebe ve fitku. Když se seznamuju s novými lidmi nebo se jdu projít se psem na mé oblíbené místo. V ty momenty jsem to skutečně já. Jakoby mi jenom ten úsměv dokázal změnit pohled na svět. Jakoby ten svět byl lepší, barevnější.


Takže ne, na ničem neujíždím, jen se snažím ze všeho vycucnout to nejlepší. Nechcete to zkusit taky?

S láskou, Vaše Ej. <3
 

Milované důvody ke štěstí ♥

9. listopadu 2017 v 20:53 | Ej. |  MYŠLENKY
Ještě než se pustím do dnešního povídání vám chci moc poděkovat za reakce u předešlého článku. Není pro mě jednoduché sdílet své myšlenky. Myslím teď ty pravé, které jdou přímo od srdce. Protože právě při líčení takových situací, odhaluju své slabiny. Jdu vlastně s kůží na trh. Přestože návštěvnost mého blogu není nijak závratná a všechno píšu v podstatě pod "anonymitou", občas se zarazím a řeknu si "A co kdyby mě vážně někdo poznal?". Asi si ťukáte na čelo a říkáte si, co řešíš, je to přece tvůj blog! A máte pravdu, je to můj blog, můj kousek internetu a psaní podobných myšlenek mi hrozně pomáhá vyrovnat se s čímkoli. A proto tenhle úvod píšu. Pokud vás něco trápí, vypište se z toho. Dostaňte ze sebe všechno co byste nahlas nikdy neřekli. všechno. Uleví se vám a když si to pak budete zpětně číst, z jiného úhlu pohledu, z výšky, tak najednou uvidíte věci, které vám dřív nedocházeli.

Svět je plný negativity. Naštěstí mi příjde, že poslední dobou se dost začaly prosazovat myšlenky ohledně lásky. Sebelásky, lásky v rodině nebo té klasické, krásné lásky. A i o tom tak trochu bude dnešní článek. O pocitech, které miluju a nejradši bych je zažívala pořád dokola. O pocitech, ale také o spouštěčích. O drobnostech, nad kterými se třeba moc lidí nepozastaví. O maličkostech, které nás obklopují. Některé ignorujeme, jiné si připomínáme. Možná bych to všechno nazvala něco jako "Důvody ke štěstí" nebo nějak tak.

KDYŽ UDĚLÁM NĚCO PRO SVÉ ZDRAVÍ

Pečovat o sebe. Rozmazlovat se. Pořádně se zřídit ve fitku. To všechno mě hrozně baví. Tělo je náš chrám a jak už psala Péťa Elblová z blogu Blog by P, je to to jediné, co s náma bude žít opravdu celý život. Jelikož mám poměrně aknózní pleť, zkouším různé masky a vodičky. Snažím se každý den perfektně odličovat a pomáhat mé pleti bojovat s tím. To samé se snažím u zubní hygieny nebo u cvičení. Je skvělé vidět výsledky. A ještě lepší je, že víte, že se dostaly jen a jen vaší zásluhou a pýlí.

KDYŽ SE SMĚJU

Miluju smích. Je to to nejlehčí co můžete udělat a přitom je to tak silné. Není nic lehčího, než najít člověka se stejným humorem a pořádně se společně něčemu zasmát. Zároveň je super naučit se usmívat i sám na sebe. Přestat věšet koutky pokaždé co projdete kolem zrcadla. Takže odteď už žádný naštvaný měření vlastní nedokonalé postavy! Je to vaše tělo a bez něj byste byli dost v háji. Radši vyzdvihněte vaše přednosti a pořádně se v duchu pochvalte. Co bych k tomuhle bodu ještě dodala, že je skvělé smát se na svět okolo nás. Na vystresované lidi, které míjíme na ulicích, na prodavačky, na řidiče autobusů nebo na starší lidi. Možná mě budete mít za blázna, přehnaně optimistického sluníčkáře, ale mě se to zase tak přehnané nezdá. Přesto, že vám většina těch lidí úsměv neoplatí nebo ho budou brát jako ironickou narážku, alespoň jste se pokusili udělat tenhle svět alespoň o trošičku veselejší. Ale optimista jsem, to nepopírám. :D


Jednou to výjde.

25. října 2017 v 6:24 | Ej. |  MYŠLENKY
Je to zvláštní. Jednou v někoho věříte a on vás zklame. Jste smutný, jste zlomený, ale jste poučený. Máte pocit, jak kdyby se kolem vás utvořil krunýř. Nikdy už stejnou chybu neudělám, říkám si. Chodíte světem s hlavou vztyčenou. Cvičíte, užíváte si, žijete. Všechno je skvělý. Vaše srdce se léčí, antibiotika pomalu dochází a vám je konečně dobře. Přestanete být opatrný. Postupně zapomínáte, jak jak jste vlastně křehký. Ten krunýř se totiž pořád ztenčuje. je jako vaječná skořápka, prostě praskne až ji nebudete potřebovat. Rozpadne se na malé kousky a vy z ní vystoupíte silnější, zkušenější, se srdcem na dlani. Zase začnete toužit po tom pocitu. Po myšlenkách, které se vždy zničehonic objeví a po chvíli stejně rychle zmizí. Přejete si mít zase nějakou šanci. Chcete to cítit. A tak se odpoutáte od minulosti. Vydáte se slepě za prvním člověkem, který se vám nachomítne do cesty. Jdete tmou a následujete kotouč denního světla, který z něj přímo tryská. Cítíte zase naději. Tak třeba? Začnete vybarvovat. Začnete malovat. Začnete snít. Podniknete jinou, mnohem delší a složitější cestu. Se srdcem na dlaních dojdete až k němu. Vaše mysl jede na plné obrátky. Vždyť jste si tenhle moment představovali tak tisíckrát. Máte milion variant toho, co teď příjde. Jste si naprosto jisti, že víte jak zareaguje. Máte ho přeci přečtenýho. Tentokrát jste byli chytřejší. Pohlédnete na něj. Má kapucu, která mu zakrývá tvář. Usmějete se. Světlo pomalu uhasíná. Jeho ruka se zvedá, kapuce letí k zemi. Najednou je den. Vy jste zmatení. Kdo je to? Dumáte a nejistota cloumá celým oběhovým systémem. Tápete v jeho rysech, ale neznáte ho. Nejraději byste utekli. Chcete utéct. Ale on je rychlejší. Najednou tam není. Není tam on, ani vaše srdce. A jste zase na začátku. Jste sami.

Zdroj: Úlomky Ženy
 


Oficiálně druhačka.

7. září 2017 v 16:05 | Ej. |  MYŠLENKY
Tak a je to tady. Blíží se nám konec prvního týdne školy a otázky všech okolo se stupňují. ,,Tak co, jak je ve škole?", ,,Už jste něco psali?", ,,Připravuješ se dostatečně dobře?! Maturita je za rohem!" Jasně, jasně, všichni známe ty řeči babiček, které mají pocit, že tři roky je strašně krátká doba. Ale naštěstí maturitu ještě nemusím řešit. Takže jdeme od toho ošklivého tématu pryč.



Je ze mě oficiálně druhačka. Je to úplně jiný pocit, než v prváku. Najednou vidíte hodně věcí jinak. Už vám nepříjde každý metr školy tak vzrušující. Už víte kam na záchod a nemusíte se bát, že skončíte mezi pisoáry. Víte kde je kantýna, když vás přepadne hlad a dokonce máte představu o učebnách! Jenom představu, protože kdo nechodí na osmiletý gympl nemůže chápat jak sakra těžké je zapamatovat si všech 24 tříd! Naštěstí mám tohle zmatené hledání za sebou a konečně o sobě můžu říct, že na ten gympl patřím.

Dost mě děsí představa, že mám za sebou 1/4 celého toho středoškolského šílenství, ale postupem času (aneb ty 4 dny) mě přesvědčily, že to zase tak hrozné nebude. Přece jenom, už nejsme nejmladší na vyšším gymplu. Už je ze mě nějakým stylem mazák a prostě, chápete. Docela si užívám pohled na ty zmatené prváky. Vím, že to je kruté, ale u tohohle asi platí, že si to musí každý prožít. Stejně jako první měsíčky nebo první návštěvu fitka. :D

DISNEYLAND 2/2

6. září 2017 v 20:12 | Ej.

Další zastávka byl samotný Zámek. Je opravdu velkolepý a naživo je to ztělesněná pohádka! Uvnitř jsou různé obchody se suvenýry a je možné vylézt nahoru po schodech na věž, kde je krásný výhled na náměstíčko pod ním. Odtud jsme se kolem nádherného pouťového kolotoče vydaly do Fantasylandu. Tam jsme navštívily asi tři atrakce podobného typu. Sněhurku, Pinocchia a Petera Pana. Byly to takové domečky, kterými jste projížděli ve vagóncích po čtyřech. Celá jízda byla jakoby ta pohádka, takže tam byly různé animace sedmi trpaslíků, královny s otráveným jablkem, Pinocchia a jeho tatínka nebo Petera Pana. Nebylo to nic rychlého, opravdu jenom moc hezký zážitek, plný různých efektů. Bohužel z nich nemám žádné fotky, protože tam bylo většinou dost tmavo.

Cestou k vodním atrakcím jsme se stavily v bludišti Alenky v říši divů, které bylo strašně roztomilé! Bylo z opravdových zelených keřů a na hodně místech na vás vykoukly právě postavičky z pohádky.
Jedna z atrakcí, která se mi líbila opravdu hrozně moc, byla divoká řeka. Ovšem to by nebyl DL, aby to nebyla ta nejdokonalejší Divoká řeka na světě! Chvíli jsme jely po vodě a po pár vteřinách se před námi otevřel obrovský vchod do "podsvětí", kde byl pomocí zpívajících a krásně oblečených panenek, budov, efektů, pohybujících se zvířat (...), ukázán celý svět. Všechno na co si jenom vzpomenete! Každá známá kultura tam měla své zastoupení. ČR tam teda se svými řízky nebyla, ale dokonale ji tam nahradilo Německo. Opravdu jsem nevěděla kam koukat dřív. Představte si, že na jedné straně kývou do rytmu hlavou sloni a nosorožci a kolem nich tančí africké děti a na druhé je vztyčený londýnský Big Ben! Je to .. Nepopsatelné.

We're looking for the boys from Prague!

23. srpna 2017 v 21:24 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Původně jsem vlastně chtěla vydat druhou část naší cesty do Disneylandu, ale nedá mi to a prostě vám o tomhle musím napsat.

Jsem plná emocí. Radosti, nervozity, vzteku i dospělosti. Včera jsem se se třema kamarádkama vydala do Prahy. Poprvé mě rodiče pustili někam dál a já byla štěstím bez sebe, teda z té větší části. Taky občas cítíte před dalším "velkým krokem" takový zvláštní kousavý pocit. Je to jakoby pocit zodpovědnosti, že už jste zase o level výš. Že vám rodiče zase věří o trochu víc, než loni. Že potom, co na tenhle výlet odjedete, budete z hodiny na hodinu starší. Ten pocit mám vždycky jenom pár minut a to těsně předtím, než se setkám s kamarádkami, potom už to je všechno dokonalé.


Vyjely jsme tedy na naší Tour de Prague. Dorazily jsme na Florenc a odtud metrem až na Národní třídu. Byl už čas oběda, tak jsme se stavily v Bagaterii a v KFC, abychom mohly v nejlepších podmínkách (tj. vyčůraný, najezený :D) vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství.

První zastávka byly šlapadla. Snad král všech klišé v Praze. Šlapadla, Vltava a výhledy na známé památky. Tančící dům, Karlův most, Pražský hrad. U vstupu před námi stála skupina tří kluků. Vybíraly jsme si jakou lodičkou budem chtít jet, když v tom na nás jeden z nich anglicky zavolal, jestli si nedáme závod. Potom se začal vychloubat, že jejich loď bude určitě rychlejší a já začla cítit, že tenhle výlet bude fakt boží.

Tři koruny pro štěstí.

17. srpna 2017 v 13:19 | Ej. |  MYŠLENKY
Před nějakou dobou jsem byla v Kauflandu. Stála jsem venku a sledovala malého kluka, který stál venku se svým psem. Mohlo mu být tak šest. Už od pohledu mi připomínal jednoho mého kamaráda. Drsňáka s velkým srdcem. Za chvíli k němu přišel postarší pán, jeho děda. Přinesl pšeničné bulky a pro pejska obyčejnou housku. Ale chlapeček řekl, že chce stejnou housku jako má Ejmy a že si ji dojde koupit sám. Pán dal tedy vnukovi tři koruny, řekl mu, ať jde do pekárny, která je hned u vchodu a počkal s Ejmy venku, zatímco kluk zmizel za automatickými zavíracími dveřmi. Po chvíli přišel se smutným výrazem, že neví, jak se to dělá. Najednou ve mě něco hrklo a vykročila jsem k pánovi, že tam s chlapečkem půjdu. Šli jsme teda spolu. Stoupli jsme si do fronty a on na mě vrhl vítězoslavný výraz. ,,Koukni kolik mám peněz!" řekl mi šišlavě a já se prostě musela usmát. Byl tak kouzelnej! Přišli jsme na řadu a já ho podržela ve vzduchu, protože se svojí výškou nebyl za pultem vůbec vidět. ,,Jednu obyčejnou housku, plosím" pronesl, já mu podala mističku, kam se dávají peníze a on na ni frajersky, jednu po druhé, položil tři koruny. Paní mu podala sáček, ale chlapeček si musel ještě počkat na účtenku. Když jsem ho sesadila dolů, s rebelským výrazem mi řekl, že seskočit by zvládl i sám a potom se rozeběhl za dědou.

DISNEYLAND 1/2

14. srpna 2017 v 10:28 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Pro začátek : text psaný kurzívou jsou mé poznámky nebo tipy k Disneylandu (příště DL)

Když mi Ema navrhla, že bychom mohly jet společně o prázdninách na zájezd do DL, myslela jsem, že se zbláznila. Až když už se celá naše čtveřice (já, Ema a naše mamky) sešla v kavárně a začala vybírat nejvhodnější adepty v zájezdových katalozích mi došlo, že tam asi fakt pojedeme. Do světa myšáka Mickeyho, Buzze Rakeťáka, Pinocchia nebo Sněhurky.

První den naší cesty jsme strávily v Paříži, o které jsem psala podrobný článek TADY a teď nás čekal Disneyland. Místo, kde si splnilo sen tisíce dětí. A teď jsme si ho měly splnit i my.

TIME FOR HOT CHOCOLATE | girl online a ostatní

24. července 2017 v 21:33 | Ej. |  RELAX TIME

Před pár dny vyšla na českém trhu knížka Girl Online jde vlastní cestou. Co vám budu povídat, nový díl jsem checkovala už tak půl roku zpátky a když jsem ji tedy konečně našla v obchodě, byla jsem radostí bez sebe. Stala se hlavní věcí, kterou jsem si odnášela k babičce na vesnici, kde jsem měla pár dní spát.

Miluju příběh Penny Porterové a první díl jsem četla už tak třikrát. Druhý díl, tedy "On Tour", už pro mě nebyl tak kouzelný, protože se přeci jenom už s Noahem znali a chybělo tam takové to vzrůšo, jestli mi rozumíte. Ale přesto jsem si čtení dvojky užila, protože je to ještě o něco větší drama, než samotná jednička. A s tím, že ani třetí díl jedničku nepřekoná, jsem tak nějak počítala už když jsem ji začala číst. A bohužel, jsem se nespletla. Trojka pro mě byla asi nejslabší. Nemůžu napsat, že by mě vyloženě zklamala, ale možná jsem prostě čekala víc. Nechci vám tu moc spoilerovat, ale jde tam hlavně o to, že si Penny není jistá tím, co vlastně chce. Řekla bych.. :D Ale i přesto, že mě trojka úplně nenadchla, jsem ráda, že ji mám doma a bylo rozhodně super, vrátit se, do mě už tak známého světa Girl Online. Takže za mě tak 3*!

taková ta pohodička u babičky, znáte to. :D

PAŘÍŽ

18. července 2017 v 22:04 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Jeden z mých úplně prvních článků tady na blogu byl "cestovní deníček" z Paříže, vlastně spíš taková úvaha. Po roce a půl jsem si ho znovu přečetla a porovnala své pocity s těmi z minulosti. Tentokrát jsem viděla Paříž z trochu jiné stránky. Cestovala jsem s někým trochu jiným a poprvé navštívila Disneyland. A čím víckrát jsem se podívala na Eiffelovku, tím víc jsem přesvědčená, že se tam chci ještě někdy vrátit.

Abych se přiznala, měla jsem z celého výletu trochu obavy. Přece jenom, po světě neběhají jednorožci a všechno není úplně růžové, takže moje první pocity po tom, co jsme zájezd zarezervovali byly, co když se nám něco stane? Naštěstí celé dobrodružství probíhalo hladce a já opět sedím v bezpečí svého pokoje a koukám na narozeninové balónky.- ale o těch až později.

Do Paříže jsem jela se svojí úžasnou kamarádkou (budeme jí říkat Ema) a našima mamkama. Na dámskou jízdu jsme vyrazily s cestovní kanceláří Čedok a celé to probíhalo skvěle.

Jako každý výlet, i ten náš začal cestou. Jely jsme autobusem a teda takhle špatně se mi ještě nespalo. A to mi většinou autobusy nevadí. Nejvíc mě iritovalo, když jsem si položila polštář na okénko, na něj hlavu a on mi začal pomalu sjíždět dolů. Tak jsem si ho srovnala a to celé se opakovala znova. a znova. a znova. Celou noc. Děs.

Ale byl úplně nejkrásnější západ slunce! To se musí nechat

Do Paříže jsme dorazili okolo osmé ráno, kdy celé město ještě spalo. Na druhou stranu je autobus super způsob, jak se dostat pod povrch celé té "turistické bubliny". Vidíte jak se všichni ráno připravují na nový den. Restaurace chystají venkovní stoly a po ulicích chodí jenom pejskaři, běžci a kravaťáci, co už spěchají do práce. Paříž se probouzí a vy tím vším v klidu projíždíte a všechno sledujete. To byla fakt nádhera.

Kam dál