Ze života kudrnatý brunety.

Sobota v 14:18 | Ej. |  DIARY
Už dlouho jsem nepsala článek o ničem a vlastně o všem. O tom, jak žiju. Co se poslední dobou děje v mém světě. O smutcích a radostech. Skutcích a povinnostech. A možná je to dobře, protože až teď cítím, že si to potřebuju všechno zaznamenat. Někam na jedno místo. Protože se toho stalo hrozně moc a můj mozek má omezenou kapacitu. A já se budu muset učit na zkoušení z fyziky, takže potebuju pár volných megabajtů.

Jsem ve druháku. Rok pohody se mi pomaličku chýlí ke konci a já to nemůžu nijak zpomalit. Přesto, že bych moc chtěla. moc moc. Miluju to. Být student. Užívat si všechny ty školní záležitosti, které všichni tak moc dobře známe z filmů. Ač to není moc cool, mám tu školu ráda. A jak řekl můj úžasný bojfrend, je šílený, že už zbývá jenom jeden maturitní ročník a jsme na řadě my. Je to jako sedět ve vlaku, který míří na stanici pomyslná dospělost. Nemůžete vystoupit, žádné jiné stanice totiž nejsou a nemůžete zmáčknout tlačítko stop. Žádné tam není. A tak se prostě řítíte dál. Neberu to jako vězení, spíš jako uvědomění, že nic netrvá věčně a měli bychom být vděční za každou chvíli. A o to se snažím, žít.

 

Plním si sny. | běh

15. dubna 2018 v 10:25 | Ej. |  RELAX TIME
Raz, dva, tři. Krok za krokem. Raz, dva, tři. Metr za metrem. Nevěřím tomu. Jestli jsem někdy psala, že mi běh přirostl k srdci, tak teď je to všechno milionkrát intenzivnější. Našla jsem svoji terapii. Něco, u čeho zůstanu.
Postupně si plním jeden ze svých největších snů. Uběhnout 10 kilometrů. Ani nevíte, jak moc šťastná jsem. Že můžu sedět teď a tady, s plním bříškem vyváženého jídla. Hodinu po tom, co jsem dokončila svoji potréninkovou protahovačku. S úsměvem na tváři myšlenkama ztracená v objetí toho nejlepšího kluka pod sluncem. A totálně nedočkavá na další díl Riverdalu, který se mi právě načítá na liště. Toť shrnutí mého momentálního stavu. A teď už zpátky k běhu.


FIT INSPIRACE | sladké recepty

26. března 2018 v 20:44 | Ej. |  MYŠLENKY
Už delší dobu mi podobné články běhají hlavou. Napsat něco, co by mohlo někomu pomoct nebo alespoň naťuknout k tomu začít něco dělat. Protože, věřte mi nebo ne, začít přemýšlet nad tím co znamená "žít zdravě", bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Celkem ohraný úvod do článku, já vím.. Ale když ona je to prostě pravda. Motivace přichází a odchází. S ničím se vám tu netajím, pokud mám zrovna období, kdy se mi nic nechce, napíšu to a nehraju si na nějakou kdoví jakou fitnessačku. A nedělám to ani v realném životě. Mezi svými přáteli jsem známá jako "ta holka co miluje jídlo" a jsem s tou přezdívkou stoprocentně ztotožněná a šťastná, protože.. Jídlo je život a buď vám může přinášet potěšení, potřebu nebo deprese. A já si vybrala potěšení, haha. Ale jak zní mé oblíbené motto, vše je o rovnováze. Takže přestože si dám s radostí pizzu, zmrzlinu, dortík nebo popcorn v kině, přemýšlím. Nesplácám to všechno dohromady, a to teď nechci psát nějaký chytrý řeči, spíš mám už tak milion zkušeností, že i když to vypadá vždycky děsně lákavě, dát si toho co nejvíc v tý kavárně, ve výsledku je mi akorát těžko. :D Třeba jsem zjistila, že když si dám ledovou kávu se zmrzlinou, nemůžu k tomu sníst dort, protože je toho prostě moc a to platí i pro moje nejoblíbenější cheesecaky. bohužel. A pak jsou tady události jako oslavy narozenin, kde naprosto neřeším co sním a jsem schopná kombinovat tiramisu a chipsy, protože proč ne. To by bylo asi tak nějak všechno k mému vztahu k jídlu, jsem se zase nějak rozepsala.. Tady jsou mé momentálně nejoblíbenější tipy na jídla!
nejoblíbenější ovesná kaše a mrkvový koláč
 


Německý štěstí.

16. března 2018 v 20:03 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Být úplný. Upřímný sám k sobě. Maska v koši, úsměv ve tváři na cestě za dalším dobrodružstvím. S plným břichem, obklopený správnými lidmi. Občas s lahví v batohu. Občas ruku v ruce. Občas zaseklý ve výtahu. Ale vždycky s hřejivým pocitem u srdce. Takhle je to správně, tohle je ono.

Dneska nechci psát nějaké návody na to, jak být šťastný, protože ve výsledku si stejně musí každý najít tu příručku sám.. chci jenom tak psát.
Mám za sebou týden v Německu. Byla jsem vyděšená. 9 dní v domě neznámých lidí, s holkou se kterou jsem si poslala pár zpráv na messengeru. Trochu jako sázka do loterie. Byla jsem anonymně zaslaný balíček, který nervózně posedával 12 hodin v autobuse směr západní Německo.

Německo. Výměnný trip, na který jsem se přihlásila společně s kamarádkama ze třídy a kluky z vedlejší třídy. Během těch devíti dní jsem poznala i dalších pár čechů z jiných tříd a jsem za to tak šťastná! Lepší "české zázemí" jsem si nemohla přát.
Po pár dnech jsme se rozdělily na dvě skupiny podle němců. Němci v mojí skupině se totiž nebavili s němci z druhé skupiny.. a tak jsem se úplnou náhodou dostala do party naprosto super lidí. 5 němců, 5 čechů. Sestava ve které jsem trávila nejvíc času. Občas se přidal někdo z mých kamarádů, takže jsem byla jedině ráda a strach začal pomalu opadávat.


Denní dávka motivace

2. března 2018 v 18:17 | Ej. |  RELAX TIME
Motivace. Věc, kterou potřebuje každý z nás a já poslední dobou super hodně. Posledních pár týdnů jsem měla v mém #healthylifestylu menší pauzu. Užívala jsem si všechny akce, které byly. Čas utíkal a mně došlo, že z občasného vynechání fitka nebo jezení nezdravého jídla, pomalu padám zpátky do starých kolejí, zpátky do "začnu zítra". Až se musím smát z toho, jak strašně jednoduché je sejít z cesty. Chvíli jsem si i říkala, že se na nějaký zdravý životní styl vykašlu, že se to přeci nezblázní, když se na to vrhnu někdy později. A všechno tohle mě i donutilo zamyslet se nad problémy, které trápí stovky holek. Poruchy příjmu potravy. Jak moc lehké musí být do toho spadnout? Jako když průvan otevře okno. Bum.

Ale pak jsem si připomněla, proč jsem to všechno začala. Abych se cítila dobře. Abych se naučila rozumnět svému tělu. Abych překonala samu sebe. Abych byla lepší.
Vybavila jsem si ty myšlenky, které mi běhaly hlavou, když jsem skončila trénink. Když jsem si uvařila zdravé jídlo. Doběhla domů a zjistila, že se má běžecká trasa zase o půl kilometru zvětšila. Nebo si občas koupila dortík a s radostí ho snědla, protože jsem věděla, že všechno je o rovnováze.

Ne, že bych z té cesty úplně sešla, to ne. Ta #fitnessmind, co se mi už tolik let pomalu zakousává do hlavy, totiž zřejmě jenom tak nezmizí. :D Ale stalo se pár věcí, které mě holt zabrzdily. Zmátly. Ještě ke všemu jsem onemocněla skoro na dva týdny a aby toho nebylo málo, zimoo, se vší úctou, už bys mohla odejít.


HOW TO přežít gympl.

10. února 2018 v 16:38 | Ej. |  MYŠLENKY
Ztracená. Občas se tam tak cítím. I v polovině druháku mám někdy pocity zmatené prvačky, která nemá tucha o systému. Za ten rok a půl se ale stalo neskutečně mnoho věcí. Mé priority se pusunuly, já se posunula a teď už mám konečně pocit, že bych mohla svými zkušenostmi pomoct někomu dalšímu. Nebo svému minulému já, pokud se někdy do dvou let vymyslí stroj času.

VYBER SI HLAVNÍ PŘEDMĚTY

je to těžké. Nemyslím tím ani tak předměty z kterých plánujete maturovat, přestože ty by mezi nimi měly být stoprocentně, ale předměty, které vás zajímají. Alespoň trošičku. (pro mě ajina, čeština, bižule, dějepis nebo němčina) a nebo předměty, které prostě umět musíte (matika, fyzika) a to už třeba jenom z toho důvodu, že máte přísné učitele. Tak, teď máte vybrané priority a co dál?

PŘÍPRAVA

jo jo, asi vám teď budu znít jako vaši rodiče nebo školní poradce. Ale věřte mi, neučit se není cool. Přestože jsem si to hodně dlouho myslela. Joo, postnu na snapchat jak se místo učení koukám na film a pak si vyfotim pětku z testu na instagram a budu za hroznou hvězdu. Fakt jsem si to myslela.
Jenže čím dýl jsem na střední, tím víc mi dochází, jak je alespoň malé pravidelné opakování výhodné. Nemusíte být nervózní z přepadovek a co je snad úplně nejdůležitější, víte o co v těch hodinách jde. Mnohokrát se mi stalo, že jsme četli text na němčině a já nerozumněla ani slovo, protože tam byla všechna slovíčka z nové lekce, na které jsem se samozřejmě vůbec nekoukla.. To pak jsem z tý hodiny akorát otrávená. Na druhou stranu se možná hodí napsat, abyste si zase nemysleli, že jsem kdovíjaký šprt, to vůbec. :D Možná by se mi i moji spolužáci smáli za to, co tu píšu, ale prostě to tak cítím, i když to tak možná moc nevypadá..


just RUN!

2. února 2018 v 17:33 | Ej. |  RELAX TIME
Běh. Aktivita, kterou mám poslední dobou snad úplně nejraději. Dříve by mi myšlenka na běh, v lednu, přišla vtipná. Ale letos je to jiné. Poslední dobou cítím, že jsem konečně všechno vzala za ten správný konec. Pochopila jsem o cvičení spoustu věcí. Jednou z nich je, že bez pravidelnosti to opravdu nepůjde. Také, že se u toho prostě budu muset zapotit. Dříve jsem strávila spoustu času hledání různých "zázračných potravin", workoutů, které vám zaberou co nejkratší dobu. Hledala jsem způsoby, díky kterým tu vysněnou postavu budu mít hned. A nejlépe co nejjednodušeji. hahaha. :D

Doteď jsem hrozně vděčná svému bráchovi, že mě naučil běhat. Běh byl pro mě cizím jazykem napsaná kniha. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může vydržet běžet třeba půlhodiny v kuse.
Vždycky mě hrozně lákala představa běžet po pláži. Taková ta hrozně mainstreamová vize z filmů. :D A když jsme někdy před dvěma lety jeli do Chorvatska, opravdu jsem si to zkusila. Když se na to ale teďka zpětně koukám, už se nedivím, že jsem nebyla schopná uběhnout ani 500 metrů v kuse. Zkusím vám do tohohle článku sepsat všechny mé poznatky ohledně běhu. Ale radši předem píšu, že jsou to moje postřehy a tipy, které mi vyhovují. Nemusí vyhovovat všem a už vůbec nejsou profesionální. Ale říkala jsem si, že by to třeba mohlo někomu pomoct. :)

Jako úplně nejdůležitější je pro mě najít si ideální rychlost a s ní i spojené dýchání. Hodněkrát jsem našla motivaci k tomu začít běhat, ale po prvních pár metrech jsem to vzdala, protože mi nestačil dech. Někde jsem četla, že je úplně nejlepší začít indiánským během. 10 kroků jdete a dalších 10 běžíte. Pořád dokola. Právě takhle jsme zkoušely s mamkou běhat v Chorvatsku, jenže mi to příliš nevyhovovalo. Ale rozhodně to za zkoušku stojí. Postupně si začnete ubírat chůzi a přidáváte běh, až nakonec celou dobu běžíte.
Já začala jinak. Jednou mě brácha vytáhl ven. Vyšli jsme náš kopec a nahoře se rozeběhli. Běželi jsme fakt, fakt pomaloučku. Začali jsme si povídat. A já po pár minutách zjistila, že pořád běžím. Ani nevíte, jakou jsem měla radost. Uběhla jsem tenkrát asi dva a půl kilometru a přestože jsem na konci fakt umírala, byla jsem hrozně happy. A tak jsem to postupně začala zkoušet sama, a během toho roku, i s velkou nepravidelností, jsem se z dvou kilometrů vyšplhala na pět.
Na začátku jsem se řídila radou našlapovat na špičky, ale později jsem si zvykla našlapovat spíš na polštářky pod prsty. Taky mi hodně pomáhá držet ruce pevně v pravém úhlu a záda narovnaná. Toť asi všechno z mého technického okénka, protože jak už jsem psala na začátku, nejsem žádný profík. :D

Pro zmatenou holku, která se konečně našla.

26. ledna 2018 v 21:14 | Ej. |  MYŠLENKY
Někdy je prostě ta tma příliš hustá. Někdy je prostě těžký najít světlo. Maják. Ale nezavírej oči, někde tam bude. Nepřestávej, protože až to budeš nejméně čekat, objeví se. Přímo před nosem. A to si přece nechceš nechat ujít nebo ano? Tak koukni otevřít oči dokořán. A hezky úsměv, tohle zvládneš.

Znáte to? Všechno je fajn a vy si připadáte jako součást správně ladící melodie. Dny plynou a přímo záříte štěstím. Ale pak se něco stane. Vlastně ani nevíte co. Něco visí ve vzduchu. A vy se nemůžete ptát. Protože.. Někdy nám prostě otázky nepomůžou v hledání odpovědí. Zvlášť když ten zpovídaný člověk jste vy sami.

Občas prostě uvíznete v kruhu. Na dětském kolotoči a váš kůň je tak vysoko, že nemůžete seskočit. Točí se. Pořád a pořád. Třeba by mě mohl shodit. Vymýšlíte až zoufalé možnosti, jak se dostat ven. Jenže ten kůň je z plastu. A tak se dál vozíte. Čekáte. A najednou vám dojde, že tohle není štěstí. Je to pohodlnost. Žijete v zajetých kolejích, protože na to, abyste něco změnili, nemáte odvahu. Někdy ani sílu. Ale hlavně odvahu. Bojíte se, že když něco, co jste dlouhou dobu opečovávali, naschvál ztratíte, už nebudete mít možnost prožít něco podobného. Stejně skvělého. A už vůbec ne lepšího. Příjdete si jako sobečtí zrádci, co chtějí pořád víc. A víc. Protože takový lidi jsou, že? Nikdy nemají dost. A tak nahodíte úsměv, protože co by za to ostatní dali! Sevřete koňské otěže pevněji a ruce se začnou pomalu měnit v plastové pařáty. Vy se začnete měnit. A co si budem, plast je jednou z největších hrozeb lidské rasy, takže se všechno tohle začne zdát jako nevratné.

JÁ A CVIČENÍ + CÍLE PRO ROK 2018

11. ledna 2018 v 13:28 | Ej. |  RELAX TIME
Kde bych začala.

Cvičení hraje v mém životě roli už nějakou dobu. Pokud by vás zajímaly mé začátky, tady jsem psala o mé cestě fitness světem. Ale dnešní článek bych chtěla věnovat přítomnosti. Sepsat si na jedno místo všechno, co teď momentálně dělám. Mé cíle. Moje myšlenky ohledně celého toho velkého šílenství.. a tak. no. Tak jdem na to!

pinterest

KNIŽNÍ VÝZVA 2018

9. ledna 2018 v 20:52 | Ej. |  RELAX TIME
Celý rok 2017 jsem sama sobě tajně slibovala, že začnu víc číst. Ale znáte to. Sliby chyby.
Nechci se vymlouvat na čas, i když toho je opravdu poslední dobou míň a míň.. ale vím, že bych mohla zabrat. Občas vypnout instagram, odložit telefon a ztratit se mezi řádky. A proto taky píšu tenhle článek. Hrozně moc obdivuju skvělou blogerku Eli, protože ta si tuhle výzvu dává každý rok a opravdu ji zvládá. Jsi fakt dobrá! :D A tak jsem se rozhodla zkusit ji taky. Příjde mi totiž, že když něco slíbíte veřejně nebo se o svůj cíl s někým podělíte, lépe se vám plní. Na závěr snad jen napsat, že výzvu pořádá Ells. :)


Kam dál