Oficiálně druhačka.

7. září 2017 v 16:05 | Ej. |  MYŠLENKY
Tak a je to tady. Blíží se nám konec prvního týdne školy a otázky všech okolo se stupňují. ,,Tak co, jak je ve škole?", ,,Už jste něco psali?", ,,Připravuješ se dostatečně dobře?! Maturita je za rohem!" Jasně, jasně, všichni známe ty řeči babiček, které mají pocit, že tři roky je strašně krátká doba. Ale naštěstí maturitu ještě nemusím řešit. Takže jdeme od toho ošklivého tématu pryč.



Je ze mě oficiálně druhačka. Je to úplně jiný pocit, než v prváku. Najednou vidíte hodně věcí jinak. Už vám nepříjde každý metr školy tak vzrušující. Už víte kam na záchod a nemusíte se bát, že skončíte mezi pisoáry. Víte kde je kantýna, když vás přepadne hlad a dokonce máte představu o učebnách! Jenom představu, protože kdo nechodí na osmiletý gympl nemůže chápat jak sakra těžké je zapamatovat si všech 24 tříd! Naštěstí mám tohle zmatené hledání za sebou a konečně o sobě můžu říct, že na ten gympl patřím.

Dost mě děsí představa, že mám za sebou 1/4 celého toho středoškolského šílenství, ale postupem času (aneb ty 4 dny) mě přesvědčily, že to zase tak hrozné nebude. Přece jenom, už nejsme nejmladší na vyšším gymplu. Už je ze mě nějakým stylem mazák a prostě, chápete. Docela si užívám pohled na ty zmatené prváky. Vím, že to je kruté, ale u tohohle asi platí, že si to musí každý prožít. Stejně jako první měsíčky nebo první návštěvu fitka. :D

Každopádně, co se změnilo od druháku jsou naši učitelé na matiku a fyziku. Na fyziku máme mít největší, nejznámější a nejpřísnější učitelku na škole, kterou znají i děcka z jiných škol. Slyšela jsem o ní mnohé, tak jsem zvědavá, jestli se zařadím mezi její oblíbence nebo lidi, kteří kvůli ní chodí na psychárnu.. Ještě jsme fyziku neměli, ale musim se přiznat, že mám trochu nahnáno. Ale učitel na matiku je úplně jiná pohádka. Je tak boží! Fakt. Mám z něj hroznou radost. Má všechno, co by měl učitel mít. Autoritu, pochopení, znalosti, trpělivost. Naše loňská učitelka neměla z těhlech vlastností nic, takže myslím, že je vidět, jak strašně šťastná teďka jsem.
Blíží se plesová sezóna a já se sakra nemůžu dočkat! Je to jedna z hlavních věcí (ok, možná jediná), proč jsem se těšila na podzim. Prostě. Šaty, makeup, vlasy, tance, kámoši, noc, hudba.. Aaach. Miluju.

Takže kdybych to měla shrnout, z nástupu září mám dobrý pocit. Jsem zvědavá, co mi osud připraví a těším se na každou akci, která v tomhle školním roce proběhne, protože už jsem přeci Velká Holka, že?

Ne, kecám. :D

A jak probíhal začátek školního roku u Vás? :)

Mějte se krásně! A pilně se učte, matura je přece za rohem!!!

S láskou, Vaše Ej. <3
 

DISNEYLAND 2/2

6. září 2017 v 20:12 | Ej.

Další zastávka byl samotný Zámek. Je opravdu velkolepý a naživo je to ztělesněná pohádka! Uvnitř jsou různé obchody se suvenýry a je možné vylézt nahoru po schodech na věž, kde je krásný výhled na náměstíčko pod ním. Odtud jsme se kolem nádherného pouťového kolotoče vydaly do Fantasylandu. Tam jsme navštívily asi tři atrakce podobného typu. Sněhurku, Pinocchia a Petera Pana. Byly to takové domečky, kterými jste projížděli ve vagóncích po čtyřech. Celá jízda byla jakoby ta pohádka, takže tam byly různé animace sedmi trpaslíků, královny s otráveným jablkem, Pinocchia a jeho tatínka nebo Petera Pana. Nebylo to nic rychlého, opravdu jenom moc hezký zážitek, plný různých efektů. Bohužel z nich nemám žádné fotky, protože tam bylo většinou dost tmavo.

Cestou k vodním atrakcím jsme se stavily v bludišti Alenky v říši divů, které bylo strašně roztomilé! Bylo z opravdových zelených keřů a na hodně místech na vás vykoukly právě postavičky z pohádky.
Jedna z atrakcí, která se mi líbila opravdu hrozně moc, byla divoká řeka. Ovšem to by nebyl DL, aby to nebyla ta nejdokonalejší Divoká řeka na světě! Chvíli jsme jely po vodě a po pár vteřinách se před námi otevřel obrovský vchod do "podsvětí", kde byl pomocí zpívajících a krásně oblečených panenek, budov, efektů, pohybujících se zvířat (...), ukázán celý svět. Všechno na co si jenom vzpomenete! Každá známá kultura tam měla své zastoupení. ČR tam teda se svými řízky nebyla, ale dokonale ji tam nahradilo Německo. Opravdu jsem nevěděla kam koukat dřív. Představte si, že na jedné straně kývou do rytmu hlavou sloni a nosorožci a kolem nich tančí africké děti a na druhé je vztyčený londýnský Big Ben! Je to .. Nepopsatelné.

We're looking for the boys from Prague!

23. srpna 2017 v 21:24 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Původně jsem vlastně chtěla vydat druhou část naší cesty do Disneylandu, ale nedá mi to a prostě vám o tomhle musím napsat.

Jsem plná emocí. Radosti, nervozity, vzteku i dospělosti. Včera jsem se se třema kamarádkama vydala do Prahy. Poprvé mě rodiče pustili někam dál a já byla štěstím bez sebe, teda z té větší části. Taky občas cítíte před dalším "velkým krokem" takový zvláštní kousavý pocit. Je to jakoby pocit zodpovědnosti, že už jste zase o level výš. Že vám rodiče zase věří o trochu víc, než loni. Že potom, co na tenhle výlet odjedete, budete z hodiny na hodinu starší. Ten pocit mám vždycky jenom pár minut a to těsně předtím, než se setkám s kamarádkami, potom už to je všechno dokonalé.


Vyjely jsme tedy na naší Tour de Prague. Dorazily jsme na Florenc a odtud metrem až na Národní třídu. Byl už čas oběda, tak jsme se stavily v Bagaterii a v KFC, abychom mohly v nejlepších podmínkách (tj. vyčůraný, najezený :D) vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství.

První zastávka byly šlapadla. Snad král všech klišé v Praze. Šlapadla, Vltava a výhledy na známé památky. Tančící dům, Karlův most, Pražský hrad. U vstupu před námi stála skupina tří kluků. Vybíraly jsme si jakou lodičkou budem chtít jet, když v tom na nás jeden z nich anglicky zavolal, jestli si nedáme závod. Potom se začal vychloubat, že jejich loď bude určitě rychlejší a já začla cítit, že tenhle výlet bude fakt boží.
 


Tři koruny pro štěstí.

17. srpna 2017 v 13:19 | Ej. |  MYŠLENKY
Před nějakou dobou jsem byla v Kauflandu. Stála jsem venku a sledovala malého kluka, který stál venku se svým psem. Mohlo mu být tak šest. Už od pohledu mi připomínal jednoho mého kamaráda. Drsňáka s velkým srdcem. Za chvíli k němu přišel postarší pán, jeho děda. Přinesl pšeničné bulky a pro pejska obyčejnou housku. Ale chlapeček řekl, že chce stejnou housku jako má Ejmy a že si ji dojde koupit sám. Pán dal tedy vnukovi tři koruny, řekl mu, ať jde do pekárny, která je hned u vchodu a počkal s Ejmy venku, zatímco kluk zmizel za automatickými zavíracími dveřmi. Po chvíli přišel se smutným výrazem, že neví, jak se to dělá. Najednou ve mě něco hrklo a vykročila jsem k pánovi, že tam s chlapečkem půjdu. Šli jsme teda spolu. Stoupli jsme si do fronty a on na mě vrhl vítězoslavný výraz. ,,Koukni kolik mám peněz!" řekl mi šišlavě a já se prostě musela usmát. Byl tak kouzelnej! Přišli jsme na řadu a já ho podržela ve vzduchu, protože se svojí výškou nebyl za pultem vůbec vidět. ,,Jednu obyčejnou housku, plosím" pronesl, já mu podala mističku, kam se dávají peníze a on na ni frajersky, jednu po druhé, položil tři koruny. Paní mu podala sáček, ale chlapeček si musel ještě počkat na účtenku. Když jsem ho sesadila dolů, s rebelským výrazem mi řekl, že seskočit by zvládl i sám a potom se rozeběhl za dědou.

DISNEYLAND 1/2

14. srpna 2017 v 10:28 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Pro začátek : text psaný kurzívou jsou mé poznámky nebo tipy k Disneylandu (příště DL)

Když mi Ema navrhla, že bychom mohly jet společně o prázdninách na zájezd do DL, myslela jsem, že se zbláznila. Až když už se celá naše čtveřice (já, Ema a naše mamky) sešla v kavárně a začala vybírat nejvhodnější adepty v zájezdových katalozích mi došlo, že tam asi fakt pojedeme. Do světa myšáka Mickeyho, Buzze Rakeťáka, Pinocchia nebo Sněhurky.

První den naší cesty jsme strávily v Paříži, o které jsem psala podrobný článek TADY a teď nás čekal Disneyland. Místo, kde si splnilo sen tisíce dětí. A teď jsme si ho měly splnit i my.

TIME FOR HOT CHOCOLATE | girl online a ostatní

24. července 2017 v 21:33 | Ej. |  RELAX TIME

Před pár dny vyšla na českém trhu knížka Girl Online jde vlastní cestou. Co vám budu povídat, nový díl jsem checkovala už tak půl roku zpátky a když jsem ji tedy konečně našla v obchodě, byla jsem radostí bez sebe. Stala se hlavní věcí, kterou jsem si odnášela k babičce na vesnici, kde jsem měla pár dní spát.

Miluju příběh Penny Porterové a první díl jsem četla už tak třikrát. Druhý díl, tedy "On Tour", už pro mě nebyl tak kouzelný, protože se přeci jenom už s Noahem znali a chybělo tam takové to vzrůšo, jestli mi rozumíte. Ale přesto jsem si čtení dvojky užila, protože je to ještě o něco větší drama, než samotná jednička. A s tím, že ani třetí díl jedničku nepřekoná, jsem tak nějak počítala už když jsem ji začala číst. A bohužel, jsem se nespletla. Trojka pro mě byla asi nejslabší. Nemůžu napsat, že by mě vyloženě zklamala, ale možná jsem prostě čekala víc. Nechci vám tu moc spoilerovat, ale jde tam hlavně o to, že si Penny není jistá tím, co vlastně chce. Řekla bych.. :D Ale i přesto, že mě trojka úplně nenadchla, jsem ráda, že ji mám doma a bylo rozhodně super, vrátit se, do mě už tak známého světa Girl Online. Takže za mě tak 3*!

taková ta pohodička u babičky, znáte to. :D

PAŘÍŽ

18. července 2017 v 22:04 | Ej. |  CESTOVÁNÍ
Jeden z mých úplně prvních článků tady na blogu byl "cestovní deníček" z Paříže, vlastně spíš taková úvaha. Po roce a půl jsem si ho znovu přečetla a porovnala své pocity s těmi z minulosti. Tentokrát jsem viděla Paříž z trochu jiné stránky. Cestovala jsem s někým trochu jiným a poprvé navštívila Disneyland. A čím víckrát jsem se podívala na Eiffelovku, tím víc jsem přesvědčená, že se tam chci ještě někdy vrátit.

Abych se přiznala, měla jsem z celého výletu trochu obavy. Přece jenom, po světě neběhají jednorožci a všechno není úplně růžové, takže moje první pocity po tom, co jsme zájezd zarezervovali byly, co když se nám něco stane? Naštěstí celé dobrodružství probíhalo hladce a já opět sedím v bezpečí svého pokoje a koukám na narozeninové balónky.- ale o těch až později.

Do Paříže jsem jela se svojí úžasnou kamarádkou (budeme jí říkat Ema) a našima mamkama. Na dámskou jízdu jsme vyrazily s cestovní kanceláří Čedok a celé to probíhalo skvěle.

Jako každý výlet, i ten náš začal cestou. Jely jsme autobusem a teda takhle špatně se mi ještě nespalo. A to mi většinou autobusy nevadí. Nejvíc mě iritovalo, když jsem si položila polštář na okénko, na něj hlavu a on mi začal pomalu sjíždět dolů. Tak jsem si ho srovnala a to celé se opakovala znova. a znova. a znova. Celou noc. Děs.

Ale byl úplně nejkrásnější západ slunce! To se musí nechat

Do Paříže jsme dorazili okolo osmé ráno, kdy celé město ještě spalo. Na druhou stranu je autobus super způsob, jak se dostat pod povrch celé té "turistické bubliny". Vidíte jak se všichni ráno připravují na nový den. Restaurace chystají venkovní stoly a po ulicích chodí jenom pejskaři, běžci a kravaťáci, co už spěchají do práce. Paříž se probouzí a vy tím vším v klidu projíždíte a všechno sledujete. To byla fakt nádhera.

EASY RECEPTY

29. června 2017 v 16:11 | Ej. |  RELAX TIME

Ahojky!

Poslední dobou se snažím o trochu víc vařit, péct a obecně pracovat s jídlem. Nechávám se hodně inspirovat mými oblíbenými fit-blogerkami, jako je Pé'ta Elblová nebo Blogilates a tak nějak nakukuju pod pokličku všem těm na pohled zrádně vypadajícím lahůdkám. Určitě jste to taky zažili. Projížděli jste instagramy fitnessáků a jenom vzdychali nad delikátně vypadajícími dortíky, kašemi nebo těstovinami. Jak může něco super zdravého vypadat tak super chutně? S myšlenkou, že třeba někdy jste si recept napsali nebo uložili do telefonu, kde zůstal ležet ladem.
Když už jsem takhle měla uloženou pěknou várku návodů začalo mě to štvát. Když to zvládli oni, tak proč ne já? A tak začali vznikatmé první pokusy o banánové palačinky, zdravější lívance nebo mrkvové muffiny. A protože mě tohle experimentování začalo hrozně bavit, rozhodla jsem se napsat pár receptů, které jsem ozkoušela a chutnali skvěle.


Kdybych měla kapelu.

12. května 2017 v 22:43 | Ej. |  MYŠLENKY
Právě jsem se vrátila domů, nabytá pocitů a energie. Té nejpozitivnější. Když slyšíte jak někdo dělá to, co miluje, naplní vás to štěstím. Já jsem naplněná až po okraj, jako kdyby se při poslechu můj srdeční tep sladil s rytmem skladeb. Tak hrozně moc bych to chtěla zase zažít. Stát tam a soustředit se jenom na tom, co se děje nahoře.-na podiu


Člověk, který nikdy nikde nevystupoval tenhle pocit asi těžko pochopí. Je to směs nervozity a strachu, ale čím dýl tam stojíte, tím víc začnete vdechovat atmosféru. Žilami začne proudit adrenalin. Už vím, proč zpěváci dělají ty zvláštní věci na podiu - skáčou do davu, klečí na zemi s kytarou za hlavou, dělají roznožky ve vzduchu.. Té energie je prostě tolik, že máte v tu chvíli chuť úplně na všechno, jen abyste ten pocit naplno prožili.

Achjo, chci kapelu. Nepotřebovala bych být slavná superstar. I když to zní jako klišé. Stejně, jako když hezká holka napíše k fotce ,,to jsem ale škaredá!" jenom aby jí lidi psali, že to vůbec není pravda. Ale hrát lidem pro radost a sledovat jak skáčou a tančí pod pódiem.. Je to tak šíleně motivující!

Jo a taky jsem se přesvědčila, že kluci co se věnují jakkoli hudbě jsou prostě boží.. Ale to je jenom tak na okraj. Haha

Pokud jste se nikdy nezajímali o studentské kapely nebo jiné "menší"/míň známé, rozhodně to zkuste! Ať už podpořit zpěváky coverů na youtube, pouliční umělce, tak navšívit různé hudební večery. Protože tady u nás máme tolik talentovaných lidí!

Ach, to jsem se dneska zase rozvášnila! :D Mějte krásný víkend!

S láskou, Vaše Ej. <3

D E N Í Č E K

10. května 2017 v 21:48 | Ej. |  DIARY
Ahojky!

Začal nám květen a já se hlásím trochu s ostudou v očích. Vím, že jsem blogu teď poslední dobou moc nedala, ale celý březen a duben jsem si připadala v jednom kole. Vždycky, když mám dobrou náladu, nasákne se do mě a potom mi pomáhá vydržet ty chvíle, kdy je nálada horší. Ale občas je prostě všeho dost a vy si pak připadáte jako v pračce. Svět se spolu s vámi otáčí dál, ale vy se nemůžete pohnout z místa. Ještě k tomu jsem měla takovou "autorskou krizi" nebo jak to říct, málo nápadů, času a prostě ugghh. Snad mě chápete.


Každopádně jsem si řekla, že takhle to prostě dál nejde. Začala jsem sledovat spoustu blogerek, které píšou nejen o svém životním stylu, ale, a to hlavně, o pozitivním přístupu, protože ten mi příjde v životě nejdůležitější. Takže sem vkládám mé dvě nejoblíbenější, jelikož to nejmenší, co pro tyhle slečny můžu udělat, je sdílet jejich tvorbu.



A jak tak jde čas, dochází mi, že za chvíli už nebudu prvačka. Když jsem psala první pocity ze střední, byla jsem čistokrevný zelenáč. Někdo, kdo absolutně nevěděl co ho čeká. Teď mám ani ne dva měsíce do konce školy a pořád to tak nějak nevím. Naběhla jsem do zajetých kolejí, ale nevím, jestli v nich chci zůstat po další tři roky. Popravdě, je mi to možná i trochu líto, že za rok už nebudu prvák, protože se mi díky tomu v hodně věcech odpouštělo. Když nemůžeš najít třídu, když příjdeš pozdě, když se nenaučíš, když chybíš a nedoplníš si zápisky... Je toho hromada. První pololetí nám to všichni tolerovali, v tom druhém také, jenom vždy dodali, že bychom to teda už po takové době mohli vědět. Ale až tam 1.září příjdu, bude to už stroprocentně na mě. Už nebude žádné objevování, zkoumání terénu. Pamatuju si, jak jsme byly s holkama první dny vyjukaný a říkaly si, sakra tady je tolik lidí! Starších lidí, starších kluků. Haha, znáte to. Jako když v obchodě vyvěsí novou kolekci oblečení. Nevíte kam koukat dřív. Kvůli všem těmhle důvodům chci zůstat zelenáč a možná je tady ještě něco.. Povinné plavání pro druhé ročníky. Hah, aneb. milé zahájení nového školního roku.

Kam dál